Biketour 2025: Arabba – na kole kolem dolomitských klenotů

Italské městečko Arabba a stejnojmenný areál leží na slavném okruhu Sella Ronda, který není v létě o nic méně lákavý než v zimě. Lanovky z Arabby vás ještě víc přiblíží k ikonickým vrcholům, takže si cyklovýlety můžete užívat s pohledem na největší horu Dolomit Marmoladu nebo majestátní skalní masiv Sellu. Tu můžete navíc na horském kole objet kolem dokola v rámci Sella Ronda MTB tour, což je biková verze té známější lyžařské.

Arabba sice skrz bikepark a traily není tak známá jako třeba vedlejší Val di Fasa, určitě se ale vyplatí zabrousit s kolem i sem, protože traily jsou přírodní, s techničtějšími i flow pasážemi a nepotkáte na nich ani živáčka. Podobně jako jinde v Dolomitech jsou tady samozřejmě hlavní přidanou hodnotou panoramata, která tu prakticky na každém trailu berou dech.

Arabba se dá pojmout jednak jako bikeparkové ježdění, takže si můžete koupit celodenní permici a vyvážet se na okolní kopce lanovkami a dolů pak drandit po trailech, nebo tu můžete spoustu kilometrů „natočit“ za své a v okruzích si namixujete jak traily, tak poctivé výšlapy. Jedním z takových je okruh z Arabby na Pralongii, který má okolo 26 km a kombinuje výjezdy i traily. Začínáme z Arabby po zelené variantě Sella Ronda MTB Tour, kdy si nejprve trochu zakyselíme svaly výjezdem z Arabby do vesničky Cherz a následně kolem Rifugia la Viza, kde se samozřejmě dá správně po italsku občerstvit. Výšlap je po částečně po asfaltové cestě, ke konci kousek po zpevněné šotolině, takže je pohodlný a se zamknutých tlumičem i rychle odsýpá.

Od horské chaty Rifugio la Viza stoupání nepoleví, naopak trochu přiostří, nicméně jde jen o nějaké 2 kilometry a cesta utíká i díky stále novým výhledům, zejména na horský hřeben Fanes nebo zpovzdálí vykukující cortinskou Tofanu. Kopec končí opět příhodně u horské chaty Ütia la Marmotta, takže je tu nasnadě dát něco teplého do žaludku. Za mě tu jejich pravé italské špagety aglio olio e peperoncino (15 eur) nemají chybu.

Od této chaty jsme naskočili na přírodní trail Fler, který se sem tam kroutil v klopených zatáčkách z kopce a sem tam na něm bylo potřeba šlápnout i do kopce. Technicky ale nebyl nijak náročný a dal se jet v pohodě i na pevňáku. Trail se posléze napojil na houpavou šotolinovou cestu, která nás dovedla na známé Passo Capolongo, jedno ze čtyř sedel na slavné Sella Rondě.

Z Passa Campolonga se dá buď za 10 eur nechat vyvézt lanovkou na Bec de Roces, nebo si to po strmé šotolině vyšlápnout za své. Kopec je poměrně náročný, ale není dlouhý, utěšujete se i tím, že jde o poslední stoupání dne a že na vrcholu je opět hospoda.

Z vrcholu Bec de Roces (2 083 m) se pak spouští stejnojmenný trail, který je zkrátka za odměnu. Trail je dlouhý 3300 m a naklesáte na něm 510 m. Zatímco jeho bezlesý začátek je poměrně jednoduchý a skládá se jen z klopených zatáček a relativně vyhlazené pěšiny, v lese už začne být trail o poznání techničtější. Přidají se nějaké kořeny i kameny, sem tam odkloněná zatáčka i sjezd z malé skalky. Chtěla jsem napsat, že tady už to chce zase „fulla“, nicméně to tady sjel náš kamarád na pevňáku a ani se moc nezapotil, takže asi záleží na preferencích. Po výjezdu z lesa se trail opět zjednoduší v turistickou pěšinu, kde je potřeba se vzájemně respektovat s chodci a přes pláně a louky už se po chvíli dostanete rovnou do centra Arabby.

Sella Ronda MTB Tour

Samozřejmě hlavním bikovým highlightem a výzvou je zmíněná Sella Ronda MTB Tour, která vás protáhne po šotolinách i trailech kolem slavného masivu Sella. Stejně jako v zimě i v létě vám ty největší kopce pomůže zdolat lanovka a rovněž v létě nabídne Sella Ronda dvě varianty projetí – po směru hodinových ručiček (oranžovou) a proti směru (zelenou). Na počet kilometrů mají obě podobně (cca 58 km), co se týká náročnosti, má ji zelená varianta díky skoro dvojnásobnému počtu výškových kilometrů vyšší.

My jsme naši oranžovou trasu odstartovali v 8:30 vývozem kabinkovou lanovkou z Arabby na Porta Vescovo (2 500 m), kde jsme samozřejmě věnovali patřičnou dobu obdivování a focení Marmolady, která se tu před vámi vyloupne v plné kráse i se svým bílým zdobením přímo při výstupu z lanovky. Pak už jsme se vrhly na nenáročný trail kombinovaný úseky šotolinové cesty.

Sella Ronda MTB Tour je dobře značená, takže ani nemusíte vytahovat mapku a stačí následovat oranžové cedulky. Než jsme se dostali k další lanovce, sjeli jsme podstatný úsek po šotolinové cestě a následně po trailu Alpenrose, který představoval horskou přírodní a technicky nenáročnou pěšinu. Když si zrovna nekoukáte před kolo, dá se kochat pohledem na nejvyšší bod Selly - Piz Boè (3 152 m).

Následná kabinková lanovka Fodom nás i s koly přehoupla v takřka těsné blízkosti Selly do sedla Passo Pordoi, které hraničí s vedlejší Val di Fassou. Odtud jsme se dolů spustili po poměrně technickém trialu Infinity, který je v mapce značený obtížností S2, tedy střední (nejvyšší stupeň je S3 – náročný). Do této doby jsme si říkali, že je okruh v pohodě i pro jezdce na pevňáku, Infinity trail si ale za nás už říká o celopéro a celkově bychom ho hodnotili jako nejnáročnější z celého okruhu. Zhruba v polovině se dá oddychnout na modrém trailu Rabbetrail, následně si ale stejně na dojezd musíte vybrat mezi technickými lesními traily Infinity a Animal House. Oba zahrnují plynulé sekce i úseky plné spletitých kořenů, takže jestli někde ubrat z tlaku v kolech, pak tady.

Po trailech sjedete na Pian Fracates, odkud vás dále po okruhu popoveze kabinková lanovka Pradel-Salei, která vás vyplivne u horské restaurace Salei ležící na pomezí mezi Val di Fassou a Val Gardenou. Odsud následuje přejezd po vrstevnicové šotolinové cestě na Passo Sella, následně je potřeba trochu šlápnout do kopce k horní stanici valgardenské kabinkové lanovky Gran Paradiso. Nudit se ale nebudete, protože zatímco z jedné strany budete u vytržení ze zase trochu jiného pohledu na Sass Pordoi a potažmo Sellu, z druhé strany se přímo nad vámi bude velkolepě tyčit trojzubec Sasso Lungo.

Nebude to ani moc bolet a budete na startu jednoho z nejhezčích a nejpohodovějších trailů na okruhu – modrého flowtrailu Paraviso. Trail je hlaďoučký, mírný a nese českou stopu, protože před dvěma lety jsme tu natrefili na kamarády z České republiky při renovaci trailu. Trail zahrnuje i klopené zatáčky a terénní vlny a zhruba ve dvou třetinách kopce se můžete rozhodnout v tomto podobném duchu pokračovat nebo si vyzkoušet tzv. jumpline. Ta patří k těm jednodušším „skákacím“ tratím, protože středně velké skoky jsou stavěné tak, aby se případně daly i přejet. Pokud skoky nedoskočíte, nic se neděje, protože není mezera mezi skokem a dopadem.

Z valgardenské vesničky Plan de Gralba se do údolní Selvy dostanete podobně jako na lyžích, v případě kola tedy částečně po krátkém trailu a zbytek po sjezdovce. Na vrchol Dantercepies (2 286 m) vám pomůže nejprve sedačková lanovka Costabella a následně kabinková lanovka Dantercepies, která vás vyveze na hranici mezi Val Gardenou a Alta Badií. Z Dantercepies pak jedete opravdu jen pár metrů po šotolině a už vás tu vpravo láká na jízdu opět velmi pozvolný a vyhlazený flowtrail Giara, který vás v příjemné jízdě s pohledem přímo na Sellu vyprovodí z Val Gardeny.

Z vyhlazeného flowtrailu Giara se na předělu Val Gardeny a Alta Badie stane trail Frara, který je přírodnější, méně vyhlazený, ale pořád poměrně jednoduchý. V kombinaci s výše zmíněným trailem Giara jde o nejdelší sjezd po trailu na okruhu Sella Rondy, takže doporučujeme si klidně víckrát zastavit a pokochat se opět jinou stranou Selly. Na konci trailu na vás čeká nějaký ten úsek po šotolině, který už vás dovede až do načančaného městečka Corvara.

V Corvaře jsme malinko zakufrovali a trochu se projeli po městě, nebylo ale těžké tu trefit kabinkovou lanovku přímo z města na vrchol Col Alt (1980 m), která bikery přiblíží k následné sedačkové lanovce Braia Fraida. Odsud vás pak čeká pravděpodobně nejdelší šlapavý úsek, ale naštěstí s nikterak velkým převýšením a široká houpavá cesta vás pohodlně vytáhne na Pralongii (2 109 m). Abyste horských panoramat neměli málo, tak Alta Badia vám bude dělat společnost svým výhledem na její ikonický skalní štít Sassongher a na druhé straně se oko pokochá hřebenem skalní skupiny Fanes. Zároveň se vám tu v dálce začne už opět připomínat Arabba s bílou Marmoladou.

Následný trail z Pralongie nese název Fle a jeho úkolem je převézt vás z Alta Badie zpět do Arabby. Jeho úvodní část je charakteristická dřevěnými lávkami, které jsou potažené pletivem, takže se nemusíte ani za mokra bát, že by vám to uklouzlo. Posléze ubydou lávky a trail se žene pohodovým a minimálně terénním stylem kolem už zmíněné horské chaty Marmotta směrem na Passo Campolongo.

Jak už jsem popisovala u prvního bikového okruhu, zhruba polovina tohoto přejezdu je tvořená trailem a polovina pak šotolinovou cestou. V těchto místech už jsme začali pokukovat po hodinkách, protože do Arabby jsme potřebovali ještě jednu lanovku z Passo Campolongo na Bec de Roces, která je v provozu do 17 hod. A neměli jsme úplně špatný odhad, protože jsme na nástupní stanici přisupěli v 16:56.

Z vrcholu Bec de Roces (2 083 m) nás čekal už výše popisovaný trail Bec de Roces, který jsme znali už z předešlého dne, opět nás ale překvapil svou poctivou délkou. I při lehké únavě z okruhu se dal trail ale bez problémů odjet a díky tomu, že už jsme věděli, do čeho jdeme, mohli jsme trochu víc pustit brzdy.

Podobně jako v zimě i v létě počítejte s tím, že vám Sella Ronda MTB Tour zabere skoro celý den. My jsme vyráželi první lanovkou na Porta Vescovo v 8:30 a jen tak tak jsme stihli poslední lanovku. Cestou jsme měli dvě zastávky na pití, na velký oběd jsme si raději netroufli, ale jeden oběd by případně smazal ty dvě picí zastávky. I když se to na mapičce zdá vždy kousek, občas nějaké to šlapání čas zabralo a nebylo vůbec od věci, mít s sebou nějakou tu tyčinku na posilnění v batůžku.

Jinak Arabba nabídne i množství krásných horských túr a ferrat, takže doporučuju klidně jeden den i nechat kolo v kolárně a na ty nejvyšší hřebeny a kouzelná místa se podívat i jako turista, protože se podíváte zas na jiná místa, než na kole. Jedna z nejkrásnějších pěších tras je „Viel dal Pan“, která po horské vrstevnici spojuje masív Porta Vescovo (2 478 m) a sedlo Passo Pordoi (2 239m). Na Porta Vesocovo se dá samozřejmě vyjet lanovkou, stejně jako z Passo Pordoi se s další kabinkou dá dostat zpět do Arabby, takže pěšky jdete dohromady nějaký 5 km, a to převážně po vrstevnici. 

Tahle pěší túra se mi líbila hlavně v tom, že každý metr odkrýval výhledy na další a další dolomitské skvosty. Zatímco na začátku vás trasa ohromí pohledem na Marmoladu a následně vás tahá za oči tyrkysová barva jezera Fedaia. Společnost vám tu následně bude dělat i neokoukatelná Sella a zhruba v polovině trasy se vám otevře pohled i do vedlejšího údolí Val di Fassa. Jakmile necháte Marmoladu za zády, nahradí její společnost známý valgardenský trojzubec Sasso Lungo a neméně známý vrchol Sass Pordoi s charakteristicky hranatým vrcholem. Pak už jen seběhnete na Passo Pordoi, odkud můžete sjet dolů lanovkou Fodom a do Arabby dojít cca 40 min pěšky, nebo můžete ze sedla zvolit i autobus, který vás za pár euro sveze přímo do centra Arabby.

A ještě jeden pěší tip na neotřelé místo – pěší túra „Bec de Roces – lago di Boè“ za tyrkysovým jezírkem. Trasa má necelých 6 km a tentokrát startuje ze sedla Passo Campolongo (můžete tam parkovat zdarma autem nebo jet z Arabby autobusem). Trasa začíná výjezdem sedačkovou lanovkou k horské chatě Bec de Roces a následně vás ryze horská pěšina č. 640 protáhne skrz mystické skalní věže až k samotnému vrcholu hory Bec de Roces do výšky 2 160 m.

Následně jsme se dostali přímo na úpatí Selly a začalo krátké stoupání, které nás dovedlo na hranici Alta Badie zvané Valun a jen jsme prošli pod stejnojmennou lanovkou, už se nám postupně začal otevírat pohled na přírodní jezero Boè, které tahá za oči svoji tyrkysovou barvou, ať už slunce svítí, nebo je zataženo. Čekali jsme kolem tohoto atraktivního přírodního úkazu mraky lidí, ale ve skutečnosti tu kromě nás bylo jen pár dalších turistů. Od jezera Boè se zpátky na Passo Campolongo klesá po pohodlné široké šotolinové cestě a ani ta není skoupá na panoramata. Zatímco před vámi se ukáže v celé kráse impozantní hřeben skalní skupiny Fanes, na druhé straně se dá opět a do nekonečna obdivovat bílá masa sněhu na majestátné Marmoladě.

Nebudeme předstírat, že nás po všech těch výletech nebolely nohy. Máme na to ale jednu fintu a tou je wellness hotelu Olympia v Arabbě. V sauně a bublinkové vířivce se to regenerovalo jedna báseň, kor když k tomu přidáme výhled přímo na Porta Vescovo. Hotýlek Olympia je rodinný, útulný, s možností tak vydatné polopenze, že já už po všech těch předkrmech a primi piatti nebyla schopná do sebe dát secondi piatti… na italský dezert se ale u mě pozoruhodně místo vešlo vždycky.

V Arabbě jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, v oblečení DHARCO, na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.