Bike tour: Klewenalp – šotoliny i traily nad Luzernským jezerem

Klewenalp je menší středisko nad Luzernským jezerem, které svou strategickou polohou kombinuje výhledy na nekonečně rozlehlé jezero čtyř kantonů i výhledy na mohutné švýcarské Alpy. Tenhle ráj bikerů je fajn tipem i pro rodinnou dovolenou, protože je tu malé prcky čím zabavit.

Středisko se na letáčcích pyšní hlavně svou visutou kabinkovou lanovkou, která vás z městečka Beckenried u Luzernského jezera vyveze do střediska Klewenalp (1600 m), kde se přímo před vámi otevře malebné panoráma švýcarských Alp. Na Klewenalp vede z Beckenriedu i zpevněná cyklostezka, takže je jen na vás, jestli si 13 kilometrů do kopce vyšlápnete „za své“ nebo si úvodní výškové metry pomůžete nastoupat právě kabinkovou lanovkou.

Klewenalp je díky dostatečné nadmořské výšce fajn odrazovým můstkem i pro veškeré bikové výlety a dá se tu zašlapat jak po šotolinových cestách, tak po přírodních trailech. My jsme si náš okruh nakombinovali, abychom měli od všeho trochu, takže jsme se od výstupu lanovky na Klewenalpu vydali po zpevněné cestě směrem na Tannibüel a střídavým lehkým stoupáním a klesáním jsme dojeli na Stockhütte, což je výstupní stanice další lanovky, jež je rovněž součástí areálu Klewenalp.

Po úvodních 6 kilometrech si na Stockhütte můžete udělat pauzu na oběd, a jedete-li s dětmi, určitě je tu na nějakou chvíli zaměstná velké dětské hřiště. Na druhou stranu i „dospěláci“ si tu klidně můžou vyzkoušet jednu atrakci, a tou je speciální relaxační stanice pro chodidla – jednoduše pověsíte ponožky na kolíčky a bosi se vydáte po kamínkách, kapradí, po listí nebo po hlíně a zároveň potrénujete balanc na zavěšených kládičkách nebo na dřevěných špalírech.

Po obědě a „procházce bez ponožek“ jsme se vydali po trase Choltaltrail (922), což je přírodní singletrail, který začíná jezdivou přírodní pěšinkou ve stylu pozvolného flowtrailu a právě v těchto místech nabízí neokoukatelný pohled na masív Urnských Alp.

Po chvíli se ale trail zanořil do lesa a rázem změnil svojí tvář. Po jezdivé pěšince nebylo ani památky a trať se v poměrně prudkých pasážích spouštěla podél horského potoka dolů. Místy šlo sice trošku o „surfing“ ve volných kamenech, zkušený biker by tu ale neměl být nijak zaskočený – začátečníka bych sem ovšem nebrala. Do Emmettenu nás pak ke konci svezla asfaltová cesta.

V Emmettenu jsme rovnou navázali na Natural Bikepark, který je od první křižovatky značený a stačí vyjet na protější malý kopec a jste na startu Natural Bikeparku, respektive na startu jedné bikeparkové trasy, která mívá ovšem na několika místech víc variant projetí.

Trať střídá jezdivé úseky po pěšince, ale i pořádnou techniku v kamenech, která tedy i mě osobně dala docela zabrat. Až jsem si občas posteskla, že jsem si sebou pro jistotu nevzala chrániče na kolena. Jde rozhodně o zajímavé místo, kde potrénovat techniku na kole, protože jsou tu barvami na kamenech vyznačené modré (lehčí) a červené (těžší) možnosti projetí, takže je to, jako byste před sebou měli dva předjezdce.

Trail nás svezl až k Luzernskému jezeru, odkud jsme jeli do Beckenriedu po značené cyklostezce.

Dalších cyklotras v okolí je opravdu nespočet a dají se u nich kombinovat lanovky, poštovní autobusy nebo dokonce i parník, který tu různě křižuje Luzernské jezero, takže si v jeden den můžete klidně zajezdit na obou březích. Jízdní řád a ceny nejdete zde.

Klewenalp je samozřejmě skvělou startovní čárou i pro výlety pěší hlavně pro ty rodinné, protože většina cest je zpevněná, a tak můžete na procházku vyrazit klidně i s kočárem, nebo si tu vaše ratolesti můžou u výstupu lanovky půjčit zcela zdarma odrážedla i s helmou. Buď se tu jen na nich na chvíli zabaví na malých cvičných překážkách, nebo s nimi můžou dojet po zpevněné cestě až do Stockhütte, kde je u lanovky zas můžou odevzdat.

Přímo u výstupní stanice na Klewenalpu se dá i zabavit v tzv. Holzwelt, tedy v dřevěném světě, což je hřiště sestavené z dřevěných překážek, na kterých se děti jednak zabaví a jednak potrénují balanc. 

Netradičním sportovním zážitkem pak může být i jízda na tzv. Bikeboardu, který jsme si museli taky vyzkoušet. Tenhle stroj, který připomíná koloběžku, jsme si půjčili u horní stanice lanovky na Stockhütte a sjeli jsme po asfaltové cestě do Emmettenu, takže nešlo o žádnou terénní divočinu. Sjezd sice nebyl úplně krátký, ale stejně jsem za celou jeho dobu nepřišla na to, jak se to prkno s jedním kolečkem vepředu a dvěma vzadu ovládá :-) Na krásných výhledech na blankytně modré jezero to ale nic neměnilo.

Kdo si chce vychutnat večerní kouzlo hor, ať se ubytuje přímo na Klewenalpu u výstupu lanovky. Na snídani i večeři si tu můžete zajít do vedlejší restaurace Klewenstube, po šesté hodině už ale hory nad jezerem patří jenom vám.