Biketour 2022: Stubaiské údolí – za přírodními scenériemi s celou rodinou

Po třech letech se znovu vracíme do Stubaieského údolí... 

Autor: Andrea Drengubáková
Foto: Tomáš Rucký
Biketour 2022: Stubaiské údolí – za přírodními scenériemi s celou rodinou

 

Rakouské Stubaiské údolí leží ve Stubaiských Alpách, které patří k nejznámějším pohořím Tyrolska. Cyklotrasy v tomto údolí se odehrávají spíše na šotolinových cestách, takže na ně můžete vzít klidně celou rodinku, přičemž za cíl výletu můžete zvolit hory, vodopád, horské jezero, horskou chatu či jinou přírodní scenérii. Kdo by přece jen chtěl trochu zaměstnat tlumiče, může vyrazit na přírodní traily na Elfer.

Možnosti výletů ve Stubaiském údolí se ani za týden nedají vyčerpat. Co se samozřejmě vyčerpat dá, je vaše peněženka a proto si i v této alpské destinaci pro návštěvníky připravili rezortní kartu zvanou Stubai Super Card, se kterou můžete využívat lanovky v údolí zdarma a kterou obdržíte, když se ubytujete v partnerském hotelu. Partnerských hotelů je po údolí asi 353, takže je malá pravděpodobnost, že byste se do nějakého při výběru ubytování netrefili. Jejich seznam najdete zde. Kola vyváží pouze dvě lanovky v údolí, kterými jsou Elferbahn a Serlesbahnen a za kolo je potřeba si připlatit ještě 5 eur nebo si koupit rovnou vícehodinovou jízdenku.

Ve Stubaiském údolí se bude líbit hlavně milovníkům velkých hor, které tu budete mít na dosah skoro na každé cyklotrase a fotkami odtud si ze svého instagramu snadno vytvoříte výkladní skříň. Koneckonců záviděníhodné instagramovky vytvoříte mimo jiné také u tzv. Naturschauplätze, což jsou speciálně vytipovaná místa v horách s nějakou neobvyklou nebo jinak zajímavou horskou scenérií. Na některá z těchto míst se sice lze dostat jen pěšky, na určité scenérie se však dostanete i pohodově na kole. Abyste měli větší motivaci scenérie navštívit, vyzvedněte si v infocentru v Neustift „Stempelpass“, tedy malý pas se všemi deseti označenými místy. Na každém „Naturschauplatz“ pak najdete razítko (cvakátko), kterým si příslušné políčko v pase procvaknete a jakmile budete mít procvaknutých všech deset, můžete si v turistické kanceláři v Neustift vyzvednout odměnu. Stejně jako scenérie, můžete „sbírat“ i razítka z horských jezer nebo sedmi okolních vrcholů, které jsou ale určené jen pěším turistům.

 
Cyklotrasa Almenrunde Schlick

Ačkoli se v areálu Elfer najdou dva poměrně technické přírodní singltraily, zaměřuje se Stubaiské údolí spíš na širší cyklistickou veřejnost preferující šotolinové cesty a nejde tu vyloženě o nějakou trailovou či bikeparkovou oblast. Co do počtu cyklookruhů a cyklotipů, máte postaráno klidně o týdenní zábavu. Protože se nám ve Stubaiském údolí tuze líbí pohled na monumentálí masiv Kalkkögel, vybrali jsme si cyklotrasu č.585 Almenrunde Schlick, která začíná u nástupní stanice lanovky Schlick 2000 v městečku Fulpmes a hned první hodinku výletu jsme strávili šlapáním do kopce po lesní šotolinové cestě. Stoupání ovšem až na jeden úsek není nijak prudké a dá se celé odjet klidně i na endurovém kole…Jakmile se přiblížíte k jezeru Panoramasee, které je hlavním highlightem této cyklotrasy, otevře se před vámi zmiňovaný Kalkkögel, což už je samo o sobě poměrně dostačující odměnou za hodinové dupání do kopce.

Samozřejmě nelze jen tak projet bez povšimnutí kolem odbočky na Panoramasee a nenavštívit ho, opět se totiž jedná o jezero s nádechem modro zelené barvy, která tahá za oči a kontrastuje s šedivou barvou v pozadí se vypínajícího Kalkkögelu. Kdo by chtěl vidět Panoramasee a nechce se mu k němu hodinu šlapat na kole, může se nechat vyvézt lanovkou Schlick 2000 do mezistanice Froneben, odkud je to už necelou půlhodinku pěšky k jezeru. Kola kabinková lanovka na Schlicku nevyváží. 

Od Panoramasee se dá navázat dále na cyklotrasu č. 562 a vyšlápnout si až k horní stanici kabinkové lanovky na Kreuzjoch (2 136 m), ale to už je poměrně dost strmé stoupání, takže my jsme se vydali ještě na poctivý „šnitzl“ dále na horskou Schlickeralm (1 643 m), která je od Panoramasee vzdálená pohodový kilometr. Po obědě jsme sjeli zpátky k Panoramasee a pokračovali po původní trase 585 k horské chatě Galtalm (1 680 m), kam vedla cesta částečně po vrstevnici a částečně se „houpala“ lehce nahoru dolů. Po celou dobu nám ale dělaly společnost výhledy do údolí a také na protější horu Elfer.

Z chaty Galtalm, která vás uvítá nejen teráskou s výhledem, ale i velmi příjemným útulným interiérem jak z pohádkové chaloupky, se dá dále pokračovat po šotolinové cestě až k další horské chatě Kaserstattalm (1 680 m) a odtud sjet pohodlně po šotolině dolů do údolí. Nás ale na Galtalm chytil déšť, takže jsme se nejkratší cestou rozhodli sjet dolů do Fulpmes, tedy přímo u chaty jsme to ohli prudce doleva dolů po turistické pěšině. Ta však nakonec posloužila jako příjemně hravý lesní singltrail, na kterém byla snad jen tři obtížnější místa, jinak ho zkušený biker sjede takřka bez problému.

 

Cyklotrasa 571 Pinnistal Karalm

Další scenérii, která tu na oči působí jak magnet, vytváří horský hřeben Serleskamm táhnoucí se vesničkou Mieders a dále podél údolí Pinnistal. Právě toto údolí stojí za projížďku na kole, proto jsme další cyklovýlet podnikli po cyklotrase č. 571 Pinnistal Karalm, která údolím prochází od začátku až do konce.

Cyklotrasa je opět vedená po šotolinové cestě a v průběhu nabídne rovnou tři horské chaty s venkovními teráskami s výhledem rovnou na Serleskamm. Ačkoli se po celých 9 km trasy jede do kopce, je stoupání relativně pozvolné. S výhledem na hory, které tu svou výškou a tvarem jako by názorně předváděly, kdo je tohoto kraje pánem, utíká navíc cesta poměrně rychle a příjemně.

Cestou údolím budete jako první míjet horskou chatu Issenangeralm (1 374 m), která ještě leží v trochu zalesněné části tak nějak u nohou masivu Serleskamm, takže jsme jí odolali a s vidinou lepšího výhledu na hory pokračovali dále. Další horská chata Pinnisalm (1 557 m) už si nás ale omotala kolem prstu a těžko říct, jestli to bylo díky bezprostřední blízkosti kolmých skal nebo jedním z nejlepších Vídeňských řízků, co jsme kdy jedli.

Cyklotrasu mezi chatami Pinnisalm a konečnou stanicí cyklotrasy Karalm v tomto úseku zpestřuje jeden z deseti Naturschauplätze a nese název Gespaltener Stein. Historie vzniku tohoto rozštěpeného kamene sahá až kamsi do období tzv. brennerských druhohor, kdy došlo k masivnímu pohybu hornin mezi úbočím Elferu a horským hřebenem Serleskamm. Kámen tvořený dolomitem se při tomto pohybu rozlomil a zůstal tak dodnes. Samozřejmě ani tady nechybí „cvakátko“ na označení políčka ve „štemplpasu“.

Cyklotrasa 571 končí až na samém konci údolí u horské chaty Karalm, která je vystavěná z kamene a dřeva, čímž krásně zapadá do krajinného rázu a od předchozích chat se liší trochu komornější atmosférou. Poslední úsek k chatě obnáší nejprudší stoupání z celé trasy, takže ne každý sem má namířeno. Co se týká gastronomie, specializují se v této chatě hlavně na různé druhy knedlíků od sýrových až po špenátové.

 

Cyklotrasa 574 Elfer

Zpátky z Karalm jsme nesjeli po stejné cestě až do Neustift, ale u chaty Issenanger jsme se napojili na cyklotrasu 574 Elfer, která opět po šotolinové cestě stoupá v serpentinách k horní stanici kabinkové lanovky Elferbahn (1 812 m). Stoupání je o něco prudší, než stoupání údolím, zabere zhruba hodinku a nabídne výhled na Serleskamm zas z trochu jiného úhlu pohledu.

Z Elferu opět nevíte, kam koukat dřív, protože se tu před vámi tyčí nejen stále zmiňovaný Serleskamm, ale také výhled do údolí skoro až k Innsbrucku a výhled se tu otevře také na protější Kalkkögel. Aby toho nebylo málo, zaujme tu vaši pozornost ještě působivý dřevěný útvar, představující největší průchozí sluneční hodiny v Alpách. Pokud se vám nechce šlapat na Elfer „za své“, můžete „poždímat“ Stubai Super Card a z Neustift se nechat vyvézt kabinkovou lanovkou na Elferbahn.

 

Singltraily na Elferu

Na Elferu najdete také jediné dva singltrail Stubaiského údolí, a sice „EinsEinser Trail“ a „ZweiZweier Trail“, o kterých jsme již psali v reportu z dřívějška zde. Oba traily jsou přírodního charakteru a poměrně technické, určitě nejde o nic pro začínající nebo méně zkušené bikery. Ačkoli se tu najdou i „hladší“ úseky, většina trailů se odehrává v kamenitých nebo kořenovitých úsecích, a to jak v prudkých pasážích, tak i v zatáčkách.

Kdo ale náročnější přírodní techniku vyhledává, bude se mu Elfer líbit. Mě osobně přijdou traily jako ideální tratě k tréninku na endurové závody, protože jsou dlouhé kolem 4 km, prudké a jezdce prozkouší ve všech směrech. O něco jednodušší je ZweiZweier Trail, který zahrnuje o něco méně kořenovitých pasáží, než jeho brácha. Přiznám se, že na EinsEinser Trailu jsem se nejednou docela zapotila, hádám ale, že při druhé jízdě už by se hlava trochu víc otrkala a měla bych lepší flow.

 

Když bez kola, tak na vrchol

Do těch nejvyšších nadmořských výšek ovšem už kolo doporučené není, takže slavnou výzvu „Seven Summits“ si můžete dát jedině pěšky. Ostatně u některých hor se jde často skoro až feratovými úseky, takže byste kolo ani mít u sebe nechtěli. My do svého pasu chtěli přidat vrchol Hoher Burgstall (2 611 m), který je na výstup jeden z nejméně náročných. Startovní čárou pro výstup na tuto horu je horní stanice kabinkové lanovky na kopec Kreuzjoch (2 136 m) v areálu Schlick 2000. Hned u výstupu z lanovky se před vámi ukáže majestátní masiv Kalkkögel, který svými kolmými stěnami a hranatějším vzezřením připomíná italské Dolomity, a tak se mu právem přezdívá „Dolomity severního Tyrolska“.

Od výstupu kabinkové lanovky se nabízí několik tras, kudy se vydat na Hoher Burgstall, my jsme zvolili delší trasu, která nás protáhla kolem Naturschauplatz s názvem Gletscherblick, což je velký kovový rám s výhledem přímo na ledovec. Počasí nám zrovna v tu chvíli úplně nepřálo, takže část ledovce jsme měli v mraku, i tak nám to ale samozřejmě nedalo a v rámečku jsme se zvěčnili.

Od rámečku jsme kousek klesali, pak ale kousek nad chatou Starkenburgenhütte přišlo poctivé hodinku a půl dlouhé stoupání po horské pěšině, přičemž nejstrmější část z celé túry byla až ta závěrečná, která je místy jištěná i lany a našla se tu také jedna kramle ve skále pro lepší krok. Jde ale opravdu o kraťoučký nijak nebezpečný úsek, který tu zvládli levou zadní i daleko starší ročníky, než jsme my. Nevím sice, jak je to u jiných hor z repertoáru Seven Summits, nicméně kouzlo hory Hoher Burgstall za mě spočívalo hlavně v tom, že její vrchol je poměrně „ostrý“, tedy tu není žádná velká plocha, na které by se mohli turisté hromadně válet na dece, čímž tu vzniká docela komorní atmosféra. Špička Hoher Burgastallu tím navíc umožní třistašedesátkový výhled kolem dokola. Sestup napřímo k lanovce už nám pak zabral jen půl druhé hodinky. Popis trasy s mapičkou najdete v češtině zde.

 

 

Bezejmenná jezírka bez námahy

Velmi oblíbené jsou ve Stubaiském údolí také výlety za horskými jezery, které se rovněž dají „sbírat“ do razítkovacího pasu. Komu se nechce podnikat pěší túra do hor za jezery, a přesto by návštěvu nějakého toho průzračného jezírka uvítal, může se nechat vyvézt lanovkou na Stubaiský ledovec, konkrétně až na vrchol Schaufelspitze (3 333 m) a odtud seběhnout cca 5 minut k nejbližšímu jezírku směrem ke snowparku Stubai ZOO. Bezejmenné jezírko je sice menší, ale na kráse mu to nijak neubírá a jeho tyrkysová barva vás bude tahat za oči.

Komu nevadí hodinka chůze v kamenitém terénu, může se ještě vydat dál po nevýrazné horské pěšině a navštívit další bezejmenné jezero, které je o poznání větší než přechozí, navíc

ani jedno jezero nespadá do souboru doporučených jezer uváděných v razítkovacím pasu, takže je berte jako tip pro ty, kteří zkrátka nechtějí jít s davem. Naše návštěva těchto jezer ovšem neměla žádný rebelský charakter, ale zatímco v celém údolí byla mlha, v této jediné kotlině bylo docela hezké počasí, protože mraky se tu zarazily o okolní hřebínky.

 

Samozřejmě jakmile jednou budete na Schaufeljoch, je takovým tím „must-visit“ místem známá vyhlídka Top of Tyrol (3 210 m), což je visutá terasa, která vám nabídne pohled přes Stubaiské Alpy až po italské Dolomity. K její návštěvě je potřeba zdolat jen pár desítek schodů od výstupu kabinkové lanovky a vstup sem je zdarma.

Ačkoli je report už takhle dlouhý, je to stále jen zlomek toho, co se dá ve Stubaiském údolí podniknout. Určitě doporučuji vyzvednout si v infocentru v Neustift kromě Stempelpassu také brožurku na turistiku i cyklistiku, kde jsou popsané a zmapované všechny výlety (některé materiály jsou dokonce stejně jako webové stránky i v češtině). Se svými horskými trasami bude Stubaital klidně výzvou i pro zdatné sportovce, na druhou stranu vyhlídky na kopcích, kam vedou lanovky, můžou být zajímavým a fyzicky nenáročným výletem klidně i pro vaše prarodiče. Hezkou rodinnou záležitostí je tady dále například nová cyklostezka Stubai Radroute 19 vedoucí údolím Stubaital, která má zatím 9 km, v budoucnu je naplánováno až 40 km. Po této cyklostezce se pohodlně dostanete napříč údolím až chatě Doadler Alm (1 260 m) lěžící téměř na konci údolí směrem k ledovci. Kdo by rád pohodový výlet bez kola, je velmi zajímavým tipem stezka Wilde Wasserweg, což je unikátní alpská cesta podél potoka Ruetz a dělí se na několik etap, přičemž hlavním „highlightem“ cesty je dobře dostupný vodopád Grawa.

V úvodu zmíněná Stubai Super Card platí na všechny lanovky v okolí, tedy na Stubaiský ledovec, Elfer, Schlick a také Serlesbahnen, vždy jde ale jen o 1 jízdu nahoru a dolů. Stubai Super Card udělá velmi vděčnou službu i při špatném počasí, protože platí do bazénu v Neustift, v Mieders a také do vodního světa s tobogány StuBay. Kromě toho můžete kartu jednou týdně využít i na bobovou dráhu v Mieders a slevu získáte i na další aktivity a atrakce, jako je například trampolínový svět Air Parc nebo ledovcová jeskyně Eisgrotte, kde vás vstup se Super Card vyjde na 5 eur pro dospělého.

 

Tip na ubytování

Ve Stubaital jsme byli ubytovaní v hotelu Stubaierhof ve Fulpmes nedaleko nástupní stanice lanovky Schlick 2000 a rovněž tento hotel nabízí rezortní kartu Stubai Super Card. Jedna z výhod hotelu jsou dva wellnessy, respektive dva bazény se saunovými světy, přičemž jeden z nich je po páté hodině odpoledne určený pouze dospělým. Já tu dále ocenila venkovní vířivku, fitko a velmi dobrou gastronomii, na které se tu v kuchyni podílí dokonce český kuchař.

 

Stubai v kostce

Vzdálenost z Prahy                                                                                                   6 h

Top of Tyrol dospělí (nahoru a dolů)                                                                       30,60 eur

Ledová jeskyně Eisgrotte                                                                                         6,50 eur

1 jízda lanovkou nahoru dospělí (Schlick, Serles, Elfer)                                         10 a více eur

Provozní doba lanovek Stubaier Glestcher

První jízda na Top Of Tyrol                                                                                     8:00

Poslední jízda na Top Of Tyrol                                                                               15:15

Poslední jízda dolů z Eisgrat/Gamsgarten                                                               16:15

Poslední jízda dolů z Fernau                                                                                    16:30

Provozní doba lanovky Serles                                                                                  9 – 17 hod

Provozní doba lanovky Schlick                                                                               9 – 16:45

První jízda nahoru                                                                                                    9:00

Poslední jízda z horní stanice                                                                                   16:15

Poslední jízda z prostřední stanice                                                                           17:00

Provozní doba lanovky Elfer                                                                                   8:30 – 17:00

Webové stránky Stubai                                                                                      www.stubai.at/cz

Webové stránky ubytování                                                                           www.stubaierhof.at

 

 

                              


 

Ve Stubaiském údolí jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, s tlumením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC. Hudbu kdekoli do ucha ať už na cestách nebo při oddechu na horách nám zajišťuje sluchátky SENNHEISER firma PANTERSHOP.CZ.

 

Přečteno - 4077x Tagy: bike cestování rakousko biketour stubai
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníPro charitu i vlastní tělo "Majk na cestách" ujede z Brna do Singapuru 13 000 km na kole
    Pro charitu i vlastní tělo "Majk na cestách" ujede z Brna do Singapuru 13 000 km na kole
  2. OstatníBiketour 2022: Rokytnice n.J. – za krásami Krkonoš po vlčí cestě i po flowtrailu  
    Biketour 2022: Rokytnice n.J. – za krásami Krkonoš po vlčí cestě i po flowtrailu  
  3. OstatníBiketour 2022: Davos Klosters – singltrailové eldorádo
    Biketour 2022: Davos Klosters – singltrailové eldorádo
  4. OstatníBiketour: Dolní Morava – bikeři mají přednost
    Biketour: Dolní Morava – bikeři mají přednost
  5. OstatníBiketour 2022: Salamandra resort - na kole k tajchu nebo do banky lásky
    Biketour 2022: Salamandra resort - na kole k tajchu nebo do banky lásky
  6. OstatníBike Tour 2022: Monínec – s hravostí v bikeparku i mimo něj
    Bike Tour 2022: Monínec – s hravostí v bikeparku i mimo něj

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744