Biketour 2023: Špičák na Šumavě – novinky na kopci i na talíři

Špičák je oblíbeným šumavským letoviskem nejen díky lanovce a blízkosti ledovcových jezer, ale také díky cyklistickému vyžití, ať se jedná o výlety po okolí, nebo přímo po bikeparkových tratích, které jsou od loňska doplněné i jednoduchým flowtrailem pro začátečníky. Letošní špičáckou novinkou je samoobslužná restaurace s prostornou venkovní terasou.

Špičák můžeme prakticky označit za hlavní turistické centrum na české straně Šumavy, kde lanovka turisty či bikery vyveze přímo do srdce přírodní rezervace Královský hvozd, který společně s ledovcovými jezery tvoří jedno z nejpůsobivějších míst na Šumavě. Neméně významným lákadlem Špičáku je tamní bikepark, který jako jediný český bikepark spadá do Gravity Card, což je celosezónní jízdenka do nejlepších evropských bikeparků. Loni si ovšem začal Špičák říkat také o pozornost bikerů-začátečníků, a to tím, že zahájil výstavbu jednoduchého vyhlazeného flowtrailu.

Modrý flowtrail se na základě nového partnera letos přejmenoval z Forest Bastard na Good Year Line, a kdo by tuto trať ještě náhodou neznal, tak jde o vyhlazený a pozvolně klesající trail, na kterém prim hrají jednoduché klopené zatáčky a terénní boule. Pro začátečníka jde opravdu o vlídný trail bez kamenů, bez kořenů a v tuhle chvíli díky dobrému vyskloňování prakticky i bez tzv. rolet, a to i po roce ježdění.

Úvod trailu plně respektuje dovednosti nezkušeného jezdce, tedy jeho klopené zatáčky jsou plytčí, aby přílišnou výškou nepolekali cyklistu, který de facto netuší, na kterou stranu přenést v klopence váhu a kam vystrčit zadek. Postupně se zlehka a nenápadně zkracují traverzy mezi zatáčkami a klopenky se nepatrně zvyšují, aby si biker mohl pomalu zvykat na to, jak zatáčka tohoto typu funguje. V letos nově postavené sekci už stavitelé zřejmě předpokládají, že po první třetině trailu se jezdec musí „chytnout“ a nebáli se tu postavit robustnější klopenky, do kterých se může se vší parádou opírat i zkušený biker.

Nejvíc se mi líbí pasáž následující po dřevěné lávce, kde na sebe klopenky navazují rychleji, dá se do nich dobře opřít a při puštěnějších brzdách to tady má pěkný rytmus, že zadek překlápíte rychleji než Shakira při tanci. Celkově by se dalo říct, že postupně ubývá na delších traverzech mezi zatáčkami a přibývají i menší skoky, které jsou kraťoučké, takže se na ně nijak výrazně nerozšlapávejte a ponechte si stávající rychlost.

V tuhle chvíli trail spadá zhruba do poloviny kopce, tedy má okolo 1,5 km, v budoucnu by měl mít celkově 3,5 km. Sakumprdum hotový by měl být maximálně do roka, nicméně i v průběhu sezony budou stavitelé každý měsíc otevírat další nové úseky. Nevýhodou pro úplně začátečníky je, že flowtrail v polovině kopce končí a napojuje se na červenou trať Black Friday, takže v tuhle chvíli není možné „po hladkém“ dojet až k lanovce. Na druhou stranu, pokud po pár lesních klopenkách začátečník uhne na křižovatce na „Easy Way“, už ho tu zas tolik nic extra technického nečeká a veškeré překážky se tu dají objet.

Od května jsou na Špičáku v provozu i další tratě, jako je například stará dobrá červená Black Friday, která si zachovává svojí střední náročnost a na své štědré délce nabídne variabilitu tras, tedy jedno místo můžete projet několika způsoby, ať už je to skalka a její o nic méně technická objížďka, sekce s dřevěnými dropy, která se dá objet v klopených zatáčkách, nebo závěrečná část tratí, nabídne hned několik alternativ, jako je série tří různorodých gapů (skoků s mezerou), technika v kořenech, trail po dřevěné lávce nebo řada na sebe navazujících skoků.

Black Friday je zároveň jednou z nejpestřejších českých tratí, co se rozmanitosti skoků týče – od lavic přes různě velké dropy, transfery až po legendární přespotočák. Já si tu až letos poprvé odškrtla drop pod lanovkou a ještě stále nemám na Špičáku vše skočené, takže to tu vždycky beru jako takový „kemp skákání“ a lehké vystupování z komfortní zóny :-)

Protože všechna pozornost směřuje na Špičáku především na dokončení nového trailu, nehemží se to na dalších tratích nějakými závratnými novinkami a pár zatáček na Black Friday by zasloužilo nějakou tu hlínu navíc, přesto se tu povedlo dát nový facelift úseku následujícímu po jumpline, takže po hladkém naskáčete a po hladkém i dojedete do cíle.

Komu by tu chyběla ortodoxně sjezdová trať, nemusí se bát, černá trať Štrúdl je stále k dispozici, i když je už pár let ponechaná trochu ladem. Se svým endurovým kolem se 160 mm zdvihu ji úplně nevyhledávám, protože tahle lajna se moc na pohodu jet nedá a jsou tu příjemnější nejen vyšší zdvihy, ale i vyšší rychlost. Fandové téhle trati se můžou těšit na to, že už teď je v budoucnu v plánu zrenovování Štrúdlu, přičemž se pro zpestřující odbočku využije část staré tratě Lucky Bastard, hlavně fotogenický seskok z boudy, tedy se bikeři nemusí bát, že by o tuto atrakci nadobro přišli.

Tou nejpodstatnější a nejviditelnější novinkou na Špičáku je samozřejmě nové zázemí v čele se samoobslužnou restaurací, která Špičáku dlouhá léta chyběla. Restaurace s příjemným interiérem nabídne dostatečnou kapacitu jak vevnitř, tak i na venkovní prosluněné terase. Na výběr tu máte z několika hlavních jídel, která se obměňují. V době naší návštěvy šlo vybírat například z vepřových výpečků se zelím a bramborovým knedlíkem (205 Kč), domácích borůvkových knedlíků (195 Kč) nebo z hovězího na víně s karlovarským knedlíkem (235 Kč), což byl náš favorit. Kdo se udržuje fit, může si vybrat i z denních salátů, kdo ne, doporučuju vyzkoušet i tamní dortíky.

Z jakési nostalgie tady ale nedáme dopustit ani na komorní terásku na Blažence, která je obslužná a číšník nás tu má už po pár návštěvách přečtené. Zatímco jakmile spatří kameramana, začne točit Plzeň, mě posledně dostal větou: „Mám tam schovanej ještě jeden výbornej štrúdlík s vanilkovou polevou“. No prostě co do pozornosti a ochoty tamní obsluhy, sbírá u mě Špičák další body.

Až budete mít terénu dost a bude se vám chtít šlápnout do pedálů, vydejte se za populárními otevřenými dveřmi na Pancíři nebo do místního pivovaru. Výlet můžete zahájit přímo v zázemí areálu, odkud se vydejte po zelené značce směrem na Hofmanky, kam vás prakticky od rozcestníku povede lesní cesta. Ze špičáckého sedla není potřeba vyjíždět až na Hofmanky, ale můžete stoupat napřímo po lesní cestě Pod Švýcárnu (1 086), kam je to dohromady ze špičáckého areálu nějakých 2,5 km. Ačkoli je cesta lesní, dá se v pohodě zvládnout i na pevném kole či gravelu.

Odtud následuje už jen jeden poctivý kilometr po asfaltu a dosáhnete vrcholu Pancíře (1214 m), a to za doprovodu šumavských panoramat po pravé i levé ruce. Zatímco špičácký vrchol je označen křížem, vrchol Pancíře je originálně zdoben otevřenými dveřmi, jejichž zasazení tu inicioval železnorudský spolek „We Love Šumava“. Na Šumavě tak máte doslova vždy dveře otevřené, a tak není divu, že se z místa stal populární fotospot.

Z Pancíře doporučuji prodloužit si okruh přes Hofmanky, kde v restauraci hotelu Horizont můžete okouknout robotickou servírku, od které si můžete nechat donést třeba banánový řez nebo jiné občerstvení. Z Hofmanek se dá pohodlně po zpevněné cestě sjet až na Belveder, který se tyčí nad Železnou Rudou a nabídne vám výhled na největší šumavskou horu Velký Javor jako na dlani. Výlet můžete zakončit na Belvederu v tamním pivovaru, kdy si na prosluněné terásce můžete připít třeba s Pašerákem nebo Paroháčem! :-)

Co se na Špičáku týká kempování s obytkou, dodávkou nebo klidně i se stanem, můžete zdarma na parkovišti P1 nebo přímo v hlavním zázemí Špičáku jen pár metrů od skoku do duchny. Kromě toalet jsou kemperům k dispozici také sprchy, které vyjdou na 50 Kč na 2 min. Osobně sice v bikeparcích nekempuji, ale troufnu si říct, že Špičák má jedno z těch příjemnějších míst na nocleh, už jen díky tomu, že zázemí je šikovně kompaktní a z auta koukáte přímo do zeleně.

Na Špičáku jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, s tlumením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.