Bronzový Jaroslav Kulhavý zkompletoval sbírku medailí z ME

V pořadí dvacátý šampionát starého kontinentu, jehož hostitelem byl Malevil Cup, je historií. V obrovském vedru si pro elitní titul dojela Natalia Fisher ze Španělska a mezi muži Fabian Rabensteiner z Itálie. Bronz pro Českou republiku vyjel Jaroslav Kulhavý, který tak po stříbru v roce 2014 a zlatu v roce 2015 zkompletoval medailovou sadu z maratonských ME. Nejlepší českou závodnicí byla osmá Karla Štěpánová.

Že bude závod rychlý, prašný, náročný a v obrovské výhni, se vědělo. Právě tyto proměnné zamíchaly kartami v obou kategoriích. Například mezi ženami vedro pohřbilo ambice hned dvou velkých favoritek Ariane Lüthi ze Švýcarska nebo Lejly Tanovič z Bosny a Hercegoviny. Mezi muži pak daleko za očekáváním dojel mistr světa Andreas Seewald (GER), Tiago Ferreira (POR), Alban Lakata (AUT) nebo Hans Becking (NED).

„Vůbec nevím, co se stalo. Na padesátý kilometr to všechno bylo ok a šlo podle plánu, ale pak najednou konec. Většinou to bývá naopak, na padesátém se mi to rozjede,“ vypověděla německá akvizice českého týmu Canyon Northwave, která právě před jeho silnou stránkou – výjezdem na Hvozd – ztratila kontakt s čelní skupinou, kde dlouho spolupracovala s Jaroslavem Kulhavým.

Muži

Jára byl po zisku domácího titulu před startem ME považován za jednoho z největších favoritů na evropské zlato. Že se na Malevil připravil výborně, dokazoval v první půlce závodu, v níž udával tempo. Rozhodující okamžik přišel, jak jinak, ve výjezdu na nejvyšší bod trati, na Hvozd.

„Tam mi první dva kluci cukli, já je měl pořád na dohled na třetím místě. Doufal jsem, že bych si je mohl ještě dojet ve sjezdu, jenže zrovna Rabensteiner je super sjezdař, takže tam už jsem víceméně nic nestáhnul. Naopak, ti dva se sjeli a spolupracovali a já jsem posledních pětatřicet kilometrů jel sám, což byla v tom větru nevýhoda,“ vypověděl sedmatřicetiletý Kulhavý, jenž na zlato ztratil 2:19 min. „Ke konci už mě docela tahaly nohy. Nevěděl jsem, zda jsou to křeče, nebo něco jiného. Už jsem pak jel opatrně a tolik do toho nešlapal. Nevěděl jsem, jak to vypadá za mnou, a mohl přijít třeba defekt, na posledních deseti kilometrech jsem se tak už soustředil hlavně na to třetí místo." 

Svou poslední profesionální sezonu tak „JK“ vyšperkoval dalším úspěchem. „Jsem spokojený, jsem vážně maximálně spokojený. A teď jsem navíc ještě tlustej, takže motivace do mistrovství světa je, tam věřím, že teprve přijde ta opravdová forma. Uvidíme v září v Dánsku.“

Vítěz Fabian Rabensteiner z celku Wilier Pirelli měl svůj den. Jedenatřicetiletý maratonec totiž miluje podobné podmínky, přesně v takových vyhrál i šestou etapu na letošním Cape Epic. „Mám rád vedro, musím říct, že mi to nevadilo, naopak jsem byl za to rád. Bylo to jako na Cape Epic. Okruh mi seděl výborně, přesně na moji závodní charakteristiku. Snažil jsem se dnes jet chytře, takticky, nedělat chyby a vyplatilo se, krásný den,“ uvedl nový evropský šampion, jenž o vítězství rozhodl 4 km před cílem, kdy se odpoutal od svého soupeře Krzysztofa Lukasika z Polska.  

„Bylo jasné, že v první půlce závodu bude těžké učinit nějaký zásadní krok, nebylo k tomu příhodné místo. Po třetí feedzoně jsme jeli s Lukasem trochu vyšší tempo, nebyl to ani atak, ale stačilo to k tomu, abychom si vytvořili náskok. Po Hvozdu jsme spolupracovali a před cílem jsme si to rozdali na férovku. Řekl bych, že dnes hrála hlavní roli psychika. V závěru už to byla hra nervů, já to zkusil 4 km před cílem v prudším výjezdu. Byli jsme oba hodně unavení, ale myslím, že jsem byl silnější v hlavě, a to byl dnes ten rozdíl mezi námi. Krzysztof byl hodně těžký soupeř, nebylo jednoduché ho porazit,“ dodal vítěz.

Radost českým fanouškům udělali kromě Jaroslava Kulhavého i další čeští maratonci, čtvrtý dojel Lubomír Petruš (D2 Mont Merida), pátý Petr Vakoč (Canyon Northwave) a devátý dojel Marek Rauchfuss (Česká spořitelna Accolade), těsně za desítkou na 13. pozici skončil Filip Adel (Superior Team).

"Dnešní závod byl hrozně rychlej a já osobně jsem měl problém se tam ze začátku vůbec dostat, povedlo se mi to až kolem patnáctého kilometru, a to zrovna ve chvíli, kdy favoriti začali útočit v kopci," popisoval svou cestu za čtvrtou pozicí Lubomír Petruš. "V tom momentě jsem si musel zvolnit na svoje tempo, držet si ale watty, jak jsem zvyklej jezdit. V závěru jsme si pak dost pomohli s Petrem Vakočem na rovinách. Brambora sice není ideální, ale jako Češi se asi nemáme za co stydět," líčil v cíli čtvrtý Lubomír Petruš, jenž absolvoval závod jako jeden z mála jezdců na hardtailu: "Jezdím na pevňáku pořád, jsem zvyklej z cyklokrosu, ze silnice, že je to pevný. Trpěl jsem ve sjezdech na kořenech, ale počítal jsem s tím, že musím soupeřům do sjezdu odskočit, nebo si je pak dojet na rovině. To kolo je ale zase o tři kila lehčí a na čtyřech hodinách je pak ten rozdíl znát a já na to sázím a myslím, že se mně to vyplácí," doplnil Petruš. 

Poslední závod své profesionální kariéry Kristián Hynek zakončil na 61. místě se ztrátou 55 minut. V cíli na něj ale čekali členové týmu, rodina a kamarádi. Bouchly konfety, zahoukala fanfára, cvakly závěrky a tečka byla napsána.

Ženy

Závod žen, který z Jablonného v Podještědí vystartoval o hodinu dříve než ten mužský, byl o 10 km kratší. Zatímco vítěz závodu mužů absolvoval 100km trasu v průměrné rychlosti 26 km/h, španělská obhájkyně strávila na trati 4:09:07 hod a její průměrná rychlost tak činila 21,7 km/h.

Její dominance překvapila i ji samotnou. „Jsem moc ráda, že se mi podařilo titul obhájit. Neměla jsem před startem nějaké přehnané ambice, před dvěma týdny jsem měla covid a minulý týden na SP v Leogangu jsem spadla a velmi jsem si pohmoždila rameno. Ale kupodivu jsem se dnes cítila dobře a silně,“ líčila v cíli osmadvacetiletá Natalia, jež dál popisovala vývoj: „Dlouho jsme jely spolu s Janinou, pak jsem zaútočila ještě před Oybinem, kde ona udělala chybu a já situace využila. Mám radost, byla tu celá moje rodina, krásný den. Musím poděkovat organizátorům za hezký závod, moc jsem si to tady užila,“ vzkázala sympatická úspěšná obhájkyně, která v cíli čekala dlouhých pět minut na druhou v pořadí, švýcarskou závodnici Janinu Wüst.

Sedmadvacetiletá závodnice z dějiště MS XCM 2019 Gränichenu není žádnou velkou zkušenou maratonkyní, s dlouhými závody začala experimentovat až vloni, kdy se stala vicemistryní Švýcarska. Druhé místo na Malevilu tak pro ni bylo obrovským překvapením. 

"Dala jsem do toho dnes všechno, ale Natalia byla dnes lepší, vítězství si zasloužila, já jsem s druhým místem nadmíru spokojená. Byl to hodně těžký závod, připravila jsem se na to dobře, takže mi ani to vedro nepřišlo tak strašné. Líbila se mi i trať, je těžká, pořád nahoru a dolů, takové natažené cross - country," uvedla stříbrná Janina Wüst.

O bronz si to rozdaly dvě italské reprezentantky, úspěšnější nakonec byla Claudia Pereti před Sandrou Mairhofer.

Výrazný posun pořadím vzhůru zaznamenala ve druhé půlce závodu Karla Štěpánová. Zatímco tu první absolvovala jako patnáctá, ta druhá jí sedla a prokousala se až na finální osmou pozici.

"Vůbec bych nečekala takhle dobrej výsledek, navíc v takové konkurenci. Prvních třicet kiláků mi vůbec nechutnalo, říkala jsem si, že jestli holky pojedou takhle, tak dostanu fakt velkou dardu. Naštěstí jsem si ale síly rozvrhla dobře a od půlky jsem se už rozjela. Holky jsem navíc sjížděla i ze sjezdu. Nejtěžší stoupání na Hvozd bylo fakt peklo, říkala jsem si, že hlavně nesmím vycvaknout, dost holek jsem tam dojela. Před startem jsem ale to osmý místo opravdu nečekala, říkala jsem si, že by byla dobrá patnáctka," řekla spokojená Karla.

V první patnáctce ještě dojely Helena Karásková Erbenová (12. místo) a úřadující mistryně republiky Milena Kalašová (14. místo).

Šampionát na Malevilu nebyl vypsán jen pro kategorie Elite, o své medaile si to rozdali i Masters, mezi nimiž čeští zástupci vybojovali hned pět titulů:

Jana Žídeková (ženy 40 - 44)
Marta Štolcpartová (ženy 50 - 54)
Pavel Gonda (muži 40 – 44)
Karel Hartl (muži 45 – 49)
Josef Nestler (muži 55 - 59)