Canyon Spectral 125 - první jízdní dojmy

Pokud čistě náhodou na tento článek narazíte někdy v budoucnu, vřele doporučuji si nejprve kliknout na úvodní článek s představením tohoto kola, ve kterém se dozvíte detailní informace o tom, jaké jsou jeho specifikace geometrie a čím se tenhle nový model odlišuje od většiny ostatních v rámci zdvihové kategore trailbiků.

Canyon Spectral 125 - skutečné "downcountry"

Já se totiž dneska budu zaobírat výhradně jízdními dojmy z tohoto kola a jeho podrobný popis tentokráte vynechám. Co samozřejmě ale nemůžu nezmínit, je informace o testovaném rámu a jeho velikosti. Jakkoli se to může zdát nepravděpodobné, tak na obrázku vidíte testovací Spectral ve velikosti XL, což je největší dostupná velikost tohoto kola.

Nápověda Canyonu mi v tomto případě nahlásila, že mi sedí dvě velikosti L a XL s tím, že rozhodnout se mám podle toho, jaký jízdní styl preferuji. No a XLko odpovídalo mým preferencím lépe, tak jsem to risknul. Mimochodem, výběr velikosti probíhal již v době, kdy jsem ještě ani nevěděl, jak bude kolo vypadat. Když jsem ho pak vyndal z krabice a sestavil, musel jsem se ujistit, že jde opravdu o XL velikost, protože takhle nízko položenou horní rámovku jsem u XL snad ještě neviděl.

Označení velikosti tady nenajdete v rámci klasické samolepky s písmenkem někde na sedlové trubce, ale pěkně pod lakem těsně za hlavovou trubkou v místě, kde svítí hodnota rámového zdvihu 125.

Vysoko vpředu

Hned první dojem z posedu po nasednutí byl, že na XL velikost je rám v porovnání s jinými poměrně krátký. Po zběžném upravení předozadní i výškové pozice sedla pak tento dojem stále přetrvával, takže nezbývalo než šlápnout do pedálů a zjistit, jak je na tom jízdní pozice doopravdy.

Po pár metrech jsem konstatoval, že sedím jakoby hodně nad středem, nikoli za ním a šlapu více pod sebou, než jsem byl zvyklý u svého zimáku, na kterém jsem trávil v poslední době nejvíc času.

Současně s tím hned poté, co jsem vjel do terénu, začínám zjišťovat další věc, která souvisí s pozicí na kole. Jsem fakt hodně nad řídítky. Ale není to vůbec nepříjemné. V hlavě hledám srovnání, ale příliš se mi to nedaří. Podobně vepředu nad hlavovkou bývám na gravelech, ale tam jde o úplně jiné kolo a koncepci geometrie. Navíc u gravelů jsem více nad předním kolem, zatímco tady mám přední kolo daleko před sebou. Vlastně si to uvědomuju až teď, jak moc je tady přední vidlice předkopnutá. To u XC biků se 120 mm je to úplně jiný příběh a rozdíl, který byl jasně patrný v animaci, která srovnávala tento Spectral 125 s dalšími celopéry podobných zdvihů ve výše uvedeném článku, tak nyní zcela jasně registruji v praxi. Je obrovský.

Hledání limitů

Že není nový Spectral 125 běžný mainstream, jsem pochopil od první chvíle, když jsem na kolo sedl. Rozdíly mezi ním a jinými nízkozdvihovými trailbiky prostě vysloveně praští do rukou :-). Hned v prvním stoupání si ověřuju to, nad čím jsem při psaní představovacího článku jen přemýšlel. Podkopnutá vidlice opravdu nijak neomezuje výjezdové schopnosti tohoto kola. Jízdní poloha, kterou na kole máte, vás ponechá v klidu i v opravdu prudkých pasážích. Hledat jinou polohu a měnit těžiště ve výjezdu není třeba.

Nízký rám a poměrně robustní trubky zadní stavby navíc nejenom že působí robustně a odolně, ale také se tak chovají a ani při silovějším šlapání nevnímám nějaké vlnění či uhýbání. Naopak s odpružením se to má tak, že kolo požírá nerovnosti neustále a do úplně lockoutové polohy ho nedostanete. To je možná jediná vlastnost, kterou bych mu vytknul, protože oproti Luxu je v terénu tenhle Spectral trochu jako tank.

Co je zajímavé a co musím také zmínit, je to, že prvotní pocit z posedu, který se mi jevil na začátku hodně vepředu, poměrně rychle vyprchal a  hned během první vyjížďky jsem si na novou pozici zvykl a přestal ji vnímat jako nějakou anomálii.

Opravdu hodně zajímavé pocity mi pak Spectral začal evokovat, jakmile se sklon kopce obrátil a já si to s kolem namířil z kopce dolů. Ocitnout se s tímhle kolem na hraně je totiž hodně snadné, protože jeho geometrie a hodně nízko položené těžiště i horní rámovka doslova vybízí k tomu to pustit. Pustit brzdy, volit tu sjezdovější stopu a hlavně nemuset kontrolovat neustále balanc a to, abyste nepřepadli přes přední kolo.

V rychlých pasážích zjistíte limity, až když vlítnete do rozbitějších kořenů, které vám dají jasně najevo, že vám chybí pár centimetrů zdvihu. Jenomže to drncání prostě tak nějak přejedete, aniž by vám to rozhodilo sandál. Bike je navíc i na XL velikost poměrně lehký, nebo tak alespoň působí, a tak mu nedělá velký problém si občas poskočit a s přizvednutím předního kola pocitově snáz překonat nerovnosti.

Ano, v trailu klikatém a v místech, kde potřebujete ohnout o 90° za stromem, není úplně jednoduché ho zlomit do ostré zatáčky, ale tady bych rád odkázal na začátek článku s tím, že kdo chce opici, ať volí menší velikost.

Tímto bych tuhle první seznamovačku s kolem uzavřel, protože plánuju samozřejmě ještě plnohodnotný test, kde bude více informací jak o tomto konkrétním biku, tak o jeho výbavě, odpružení a dalších dojmech za delší časovou dobu.

Zajímavé je, že Canyon nějak dokázal opět to, že v rámci uvedení této novinky má již naskladněno nějaké množství kol, a to i v nejběžnějších velikostech, za což mu patří rozhodně palec nahoru. Já jdu ale dál zkoušet, co tohle kolo umí, a proč by si ho měl vlastně člověk koupit. Je tak jiné a to se mi na něm tak líbí...

Zde najdete aktuální nabídku a dostupnosti jednotlivých modelů a velikostí www.canyon.com.