TEST: ORBEA Wild M-LTD – Až když jí pořádně naložíš!

Orbea Wild je kolo, které mě lákalo k vyzkoušení už hodně dlouho! Doposud se ale nenašla příležitost, abych se na něj mohl reálně posadit. Musel jsem si proto počkat až na jeho druhou omlazenou podobu s motory Bosch CX (CX-R) páté generace. Nejnovější generace Wildu (MY2025) přitom dostala do vínku lehce posílený zadní zdvih, který dorovnal ten přední (170 mm nově na obou frontách), částečně jiné odladění podvozku, ale i přepracovaný rám, jenž se přizpůsobil novým úchytům pohonu Bosch, překvapivě ale nabízí možnost volby mezi „starší“ baterií PowerTube 750 Wh a novější, kratší PowerTube 600 Wh.

Podíváme-li se na Orbeu Wild z širší perspektivy, pak o ní lze hovořit jako o pokrevním bratru klasického endura z rodiny Orbea – modelu Rallon. Toto srovnání ale v konečném důsledku není úplně přesné, i když řadu podobností a paralel u těchto kol najdeme.

Každopádně Wild je zcela samostatnou entitou, která má svůj osobitý vzhled, konstrukci a dnes již i nemálo oddaných fanoušků. Třeba už jen ikonická spojující žebra v blízkosti spodního oka tlumiče nikde jinde nenajdete. Tedy vlastně ano, u nového Rallonu! Pravdou každopádně zůstává, že tento prvek lehce komplikuje přístup k tlumiči a jeho ovládacím prvkům, v praxi ale nejde o nic tragického. Za ten originální a snadno rozeznatelný vzhled to, z mého pohledu, rozhodně stojí!

Moto styl vyžadující moto přístup

Pokud by měl člověk Orbeu Wild k něčemu přirovnat, pak by to nejspíš bylo ostré závodní enduro z moto světa! Nejde rozhodně jen o zdvihy (170/170 mm, 29“ kola, možnost přestavby na mullet), ale i o celkovou stavbu, pevný rám, přítomnost motoru, ale i posed a ovládání. Zabrousíme-li ze začátku třeba právě k posedu, pak už jen zde vás „ohromí“, nebo někoho možná až zarazí, výška kokpitu a pocit, že vstupujete více „do kola“, než byste seděli na něm či nad ním. Je to špatně? Při daném zaměření rozhodně ne!

Když trochu zchladíme emoce, potom lze přiznat, že posed není zase tak extrémní, v každém případě nádech velkých motorek u něj rozhodně najdete. Pozice za řídítky je totiž spíše lehce kratší, úchop vyšší a rozhled snad až impozantní. Kdo se „trochu vyzná“, ten si asi dokáže představit, že podobný koncept není zrovna univerzálním receptem a ideálem pro lehčí traily či výletnické brouzdání krajinou. Zde ale tento příběh teprve začíná!

Druhý podstatný aspekt, který na vás v sedle Orbei Wild brzy dýchne, se týká ovládání, které je podobně laděné jako právě popsaný posed. Už při prvním rozjezdu budí reakce celého kola nemalý respekt, třeba jen tím, jak velkým a mohutným dojmem toto kolo působí. Zprvu se to až těžko chápe a přijímá, ale pokud dokážete „nahlédnout za oponu“, kde se ukrývají tajné dveře, potom vás čeká běžným zrakům skrytá VIP místnost doslova vystlaná sametem. Co to vše znamená v praxi?

Pár týdnů jsem hledal… A nakonec ho našel!

První dny a týdny, kdy jsem měl Orbeu Wild na hraní, jsem z tohoto kola byl skoro až nešťastný! Rozhodně jsem mu nepropadl „na první dobrou!“ Důvodů bylo více. Už jen naznačené ovládání působilo často až přehnaně stabilním dojmem, dokonce by se dalo říct až nepřístupně.

Když totiž Wildu naservírujete lehčí či středně náročné traily, pak je sice také zvládne, docela důrazně vás ale bude informovat o tom, že se v takovém prostředí NUDÍ! Nejedete-li totiž vyslovená „pekla“ nebo alespoň „pekelné tempo“, působí Orbea Wild v lehčím terénu místy i trochu strnule, ospale, nepřítomně… Jenže!

Když se nenecháte odradit a pustíte se do systematického hledání vhodných podmínek pro tento stroj, jak jsem si tím prošel i já, pak vás čeká cesta možná trnitá, na jejím konci ale čeká sladká odměna. Já sám zkoušel různé kopce a různé terény a stále toto kolo „nějak nechápal“. Pak ale přišel zlom!

Vydal jsem se do jedné čerstvě objevené lokality, kde nejsou sice extra velké kopce, ale svahy jsou zde poměrně strmé, traily přehledné a rychlé, zároveň poctivé, drsné, hrabankové, výrazně kořenité. Zkrátka přesně ve stylu poctivého endura! Přesně na takové podmínky Wild celou dobu čekal!!!