Cape Epic odstartoval!

Tak to máme za sebou a skoro by se mi chtělo říct, ze úspěšně.
Organizace klapala úplně fantasticky, odpočítávání na startu jak na rally a počasí skvělé. No skvělé..., kdo má rád totální palermo, ten by si užil. Místní říkali, že na svahu pod Stolovou horou bylo a pořád ještě v tuto chvíli je, přibližně 60 stupňů!

S Markusem jsme se dohodli, že to od startu nebudeme nijak hrotit, věděli jsme, že nejvíce cílových časů se pohybovalo kolem jedné hodiny a víc, takže trať asi i v jiných, námi nepoznaných místech, bude pěkný brutus. Ale přece jen se mi zdálo, že začátek jedeme moc pomalu. I přes takové trochu výletni tempo jsme hned na prvním kiláku dojeli tři týmy a to mě přesvědčilo, že to nebude tragédie. Postupně jsme se rozjížděli a polykali tým za týmem. Markusovi to zjevně také dělalo dobře, jeli jsme skutečně týmově, nehnuli jsme se od sebe na víc jak deset metrů a to jen ve sjezdech.
Jak už jsem psal včera, ty stály vážně za to! V té výhni nám tekl pot do očí, tepovka byla stále kolem 170, ale užíval jsem si to. Po krátkém uklidnění na asfaltce v nejvyšším bodu trasy přišlo na nejdelší sjezd. Byl hodně rychlý a nebezpečný znovu kvůli odvodňovacím kanálkům, které byly všude.
Markus začal mít takový ten pocit žraloka, který požírá své oběti před sebou a jak přitopil pod kotlem, měl jsem na hardtailu co dělat, abych mu ve sjezdu uvisel. S trochou odvahy to nakonec vyšlo. Mysleli jsme si, že už následuje jen cílový triálek, ale houby! Tři kilometry před cílem přišla stojka. Konala se uprostřed největší výhně a spáleniště po nedávném požáru. Smradu plno a neskutečné vedro! Musel jsem tam řadit úplného zoufalce, abych se na stoosmdesáti tepech vydrápal nahoru. Předjeli jseme tam dalších pět tlačících týmů.
Pak jsem zařvalna Markuse ať jede podlahu a letěli jsme přes další borce. No a to už jsme se zhoupli na stadion, uslyšeli naše jména a bylo to!
Počítám, že jsme předjeli tak 20 - 30 týmů co startovaly před námi, nás nedojel nikdo. Přesto to vypadá, že se v kategorii "men" (bohužel jsme o tři měsíce minuli veterány) nedostaneme ani do TOP 100. Ale není poslední den. Zítra do toho zase půjdeme na plno!

Ze sluncem zalitého Cape Townu zdraví Tomáš