Český cyklokros v koncích? Zachrání ho jednotlivci?

 
Kde jsou nedávná léta Štybara, Šimůnka a Bíny, kteří se pravidelně umísťovali v top ten a v případě Štybara neslezli na cyklokrosových závodech ze stupňů vítězů? Není čas zamyslet se nad celkovým systémem českého cyklokrosu? Nevede dnes cesta už jen přes Belgii, kde nejlepší světoví cyklokrosaři tráví 99 % sezony a absolvují zde největší závody s nejlepšími cyklokrosaři světa?

Z historického pohledu je to ale jasné. Když se podíváme do výsledků nejlepších cyklokrosařů současnosti i minulosti, vyplývá z toho jediné, a to, že všichni cyklokrosoví světoví šampioni byli účastníky kompletního seriálu Superprestige či belgické série X₂O Troffe.

Daniele Pontoni, světový šampion v cyklokrosu z Itálie se účastnil kompletní cyklokrosové sezony v Belgii, Superprestige dokonce 2x celkově ovládl. Stejný případ platí i pro Radomíra Šimůnka staršího, který celkově Superprestige ovládl dokonce 3x.

Proč je ale alfou a omegou cyklokrosu zrovna Belgie a v ní pořádané závody? Protože pouze v této zemi je cyklokros opravdovým sportem, který je výhodným i pro sponzory. V živém televizním vysílání běží kompletní světový pohár, kompletní Superprestige, X₂O Troffe a spousta dalších závodů. Pro sponzory tak vzniká neuvěřitelná televizní propagace za sponzoring týmu. Dalším faktem je také to, že na cyklokrosové závody chodí v Belgii tisíce lidí, kteří tímto sportem žijí, znají všechny závodníky, cyklokros se v hospodách rozebírá podobně jako u nás fotbal.

Belgie cyklokrosem žije. Nejen světové poháry, ale i další seriály jsou enormně sledované....

V Belgii byl od svátků až do 28. ledna zakázán přístup fanouškům na cyklokrosové závody kvůli obavám z nákazy covidu-19. Pořadatelům ale ještě zbývá jeden trumf v rukávu, za který mohou získat slušné peníze, a to prodat vysílací práva. I tak ale přijdou o slušné částky. Na Světový pohár v Dendermonde šlo do předprodeje 3 500 lístků za 10 €, všechny se samozřejmě prodaly. Na místě by za normálních okolností lístek stál 12 €, očekáváno bylo dále zhruba 6 500–10 000 platících diváků na místě.

A to byl pouze závod, který se jel v Dendermonde podruhé v historii. Tradiční závody v Loenhoutu, který se jezdí od roku 1984, či v Diegemu, který se jezdí od roku 1975 a pro domácí závodníky jsou tyto akce prestižním představením, je očekáváno na 25 000 platících diváků.

Zpátky ale k výkonnosti závodníků. Podobný problém, který momentálně trápí český cyklokros, nezažívá jen česká reprezentace, ale i italská, francouzská, švýcarská…

Jedna reprezentace ale v posledních letech vzkvétá, a to ve velkém. Která to je? Britská! V závodech juniorek jednoznačně kraluje Zoe Backstedt (Acrog Tormans), v juniorech se Nathan Smith pravidelně staví na stupně vítězů v každém závodě SP, v kategorii U23 na Světovém poháru v Dendermonde vyhrál Cameron Mason - opět Brit. V neděli vyhrál SP v Hulstu Tomas Pidcock (Ineos Grenadiers), 18. místem ho pak doplnil Ben Turner (Ineos Grenadiers). A skvěle jezdí i další "třiadvacítkář" Thomas Mein (Torman Circus). Čím to je, že jsou Britové tak úspěšní? Odpověď je jasná, ať už jezdí za belgický tým či ne, účastní se všech důležitých závodů v Belgii, v této zemí bydlí a nabírají zde zkušenosti od těch nejlepších cyklokrosařů. Závody se zde jezdí v úplně jiném tempu, s jinou konkurencí, na jiných tratích.

Zoe Backstedt v Táboře...

V České republice jsou tratě odlišné od těch světových, jsou úzké, namotané na malých prostorech, bez písku, bez schodů, seskakování, běhání a podobných typicky cyklokrosových technických záludností. Z toho vyplývá, že jedinou "pravou" cyklokrosovou tratí je u nás Tábor, v Belgii je takovýchto tratí 90 %. Tím nikdo samozřejmě nechce nařknout domácí nadšené pořadatele, buďme zde rádi za závody, faktem ale je, že oproti světu máme v tomto ohledu velkou ztrátu.

Proč se ale česká reprezentace takovýchto závodů neúčastní? Není škoda, že velké závody v období Vánoc vynechá? Zatím ze závodních výjezdů absolvovala pouze 3 závody světového poháru, z toho jeden v Táboře a předtím mistrovství Evropy. Mohou pak být Češi konkurenceschopní na velkých akcích, když prvním závodem reprezentace je evropský šampionát?

V období Vánoc jsme mohli ve výsledkových listinách sledovat mladé české závodníky, kteří se nejprestižnějších belgických akcí účastnili na vlastní pěst. A nezajeli vůbec špatné výsledky, spíše naopak, Vanda Dlasková (TJ Auto Škoda Mladá Boleslav) získala v Loenhoutu vynikající 2. místo, ve stejné kategorii dojela Julia Kopecky (LRT Swift) na 4. místě, junior Václav Ježek (Brilon Racing Team) zde dojel 7., třiadvacítkář Matěj Stránský (ATT Investement) 13. Prvního ledna se pak Kateřina Hladíková (Brilon Racing Team) zúčastnila GP Svena Nyse v Baalu a dojela na 3. místě. A podívejme se, přesně tito jezdci dosahují z české reprezentace nejlepších výsledků i na Světových pohárech. Naštěstí mají čeští cyklokrosaři stále zájem tento sport provozovat naplno, i když je to dnes více o individuálním či týmovém přístupu.

Nejvíce zahraničních úspěchů Michael Boroš posbíral během svého angažmá v Belgii...

Na názor ohledně závodění v zahraničí jsme se zeptali Michaela Boroše, mistra ČR v cyklokrosu a nově také člena silničního týmu Elkov Kasper: "V dnešní době je jednoznačně základem závodit v Belgii, nebo jinde ve světě, kde se jedou Světové poháry a další velké závody. Startují na nich ti nejlepší a kdo chce být v cyklokrose úspěšnej, musí s nejlepšími závodit. Už se to taky nedá dělat jako před dvaceti, patnácti lety, dnes musí mít závodník odpovídající silniční program a hlavně zázemí. Člověk se nemůže porovnávat s někým, kdo se před závodem připravuje v karavanu, kdo se tam před startem nají, kdo se tam po závodě vysprchuje a hned regeneruje, zatímco ten druhý sedí od rána v autě, pak se převlíká někde na dešti a po závodě jede domu autem. V dnešní době už takhle člověk nemá šanci dělat výsledky, to by musel být odskočený jak van der Poel nebo van Aert, ale právě oni mají ty nejlepší podmínky. Taky bych řekl, že kdo si myslí, že karavan je zbytečný luxus, tak je mimo, protože to zázemí, teplo, sprcha a tak dále mohou dát dohromady i 20 % výkonu."

Stejný názor jako český šampion sdílí i Adam Ťoupalík, nyní týmový kolega Michaela, dříve ovšem excelentní cyklokrosař a bývalý člen stáje Corendon - Circus, dnes týmu Alpecin Fenix: "Určitě je dobré závodit v Belgii co nejvíce, protože tam člověk nabere ty správné zkušenosti, a to jak na tratích, které jsou stavěné technicky a na výkonnost jinak, tak v závodní intenzitě, která je v Belgii odlišná, zkrátka se jede stylem start cíl. Pro závodníka je samozřejmě důležitý trénink, ale závody v zahraničí jsou po tréninku jedinou možností, jak se posouvat dál. Já jsem tam závodil v juniorech, je to hodně znát, když jsem byl pak prvním rokem v U23, jenom jsem sbíral zkušenosti, které jsem uplatnil až další rok, jsou to ale zkušenosti k nezaplacení," uvedl Adam, který se v rámci příprav a tréninku na silniční sezonu v sobotu postaví na start mistrovství České republiky v cyklokrosu v Kolíně.

Věřme, že český cyklokros se znovu vrátí na výsluní, že nám zde vyrostou další pokračovatelé Šimůnků či Štybarů...