Chinese DH 2022 - nejrychlejší ročník, až 110 km/h po zmrzlé sjezdovce

 
Konec února je v posledních letech vyčleněn bikové akci, na níž se sejdou dvě stovky bikerů, kteří se vyžívají v super rychlé jízdě po zasněžené sjezdovce. Už sedmý ročník unikátní akce Chinese Downhill, za níž stojí česká biková legenda Michal Maroši, se ve Špindlerově Mlýně konala uplynulý víkend. 

Chinese Downhill každoročně představuje svátek pro všechny milovníky dobrodružství, kteří nepřestávají lovit adrenalin, vzrušení a pekelnou rychlost. Princip závodu spočívá v tom, že se z červené sjezdovky na Svatém Petru najednou spustí 200 neohrožených bikerů. Z kvalifikace pak do závěrečného boje „na život a na smrt“ postoupí 100 nejrychlejších. 

Michal Maroši osobně....

Nejrychlejší trojka Silovský, Maroši a Kundrát

Letošnímu ročníku dominoval Matouš Silovský před tátou a mámou akce Michalem Marošim, který miluje rychlost, výzvy pro drsný pankáče. "Mám pocit, že je to obrovská výzva. Když se podíváš na videa, tak je jasné, že tohle není pro měkoty. Je to drsný závod a jediný svého druhu daleko široko," říká Michal o Chinese Downhill, velmi unikátním podniku nejen v ČR. Kdyby nebyl limit startujících stanoven na 200, bůh ví, kolik nadšenců by si "Čínu" chtělo prubnout. Vždyť letošní startovní místa zmizela za pár desítek minut. "Ten limit je daný časem a prostorem. Více lidí by to prostě provozně a časově nezvládlo, a to především kvůli komerčnímu provozu hlavní sezony na sjezdovce ve Sv. Petru," vysvětluje Majkl. "Skiareál Špindlerův Mlýn jde ruku v ruce s tímto bizarním závodem a toho si vážím."

Pokud jste někdy sami na sněhu jezdili, asi víte, že to není zrovna jednoduchá disciplína. A tak vás možná zajímá, na čem se takový Chinese Downhill jezdí. Předně je důležité říci, že se jezdí na neurolbované, červené sjezdovce Sv. Petr ve Špindlerově Mlýně. "Rolba by to ještě více načechrala a vznikly by tak hluboké koleje, jede se tak klasická boulovaná po denním lyžařském provozu. Co se týká kol, tak dnes už DH mašiny válcují enduro biky. Já jsem to letos odjel jako i mnoho ostatních bez úprav a s obutím na sucho. Hroty jsou kvůli bezpečnosti zakázané. Pokud není ledovka, tak je značka ideál pláště do bláta s tlakem okolo 2 bar," popisuje Michal Maroši, jenž 1 900 metrů dlouhou trať zdolal za 1:29 min. Ještě o tři vteřiny rychlejší byl zmiňovaný vítěz Silovský. Bratru po ledě průměrem 80 km/hod.

"Všeobecně mám rád rychlost a když to klouže. Čím více jsou podmínky nejetelné, tím více mi to vyhovuje. Ze sedmi odjetých ročníků byl ten letošní suverénně nejostřejší a nejrychlejší. Dva dny před závodem byla obleva, v noci to zmrzlo na kost a ochladilo se. Takže trať byla hodně ledovatá. Kolo se těžko ovládalo, nedalo se pořádně zatočit a už vůbec ne brzdit. Člověk to musí koordinovat jen s pomocí nohou a spoléhat na zkušenosti i cit pro jízdu na ledu. Já letos evidoval nejvyšší rychlost kolem 110 km/h. A kolem lyžaři čumí, jak umí. Ostatně jako každý, kdo to kdy viděl naživo."

Dámy drsňačky... 

A pokud si myslíte, že do něčeho takového se něžné pohlaví nezapojuje, tak jste na omylu. "Holky do toho jdou taky a navíc jedou společně s chlapama. Jsou to drsňačky!" říká Majkl o pěti odvážných dámách, které se spustily z kopce. Do finálové stovky se probojovaly dvě, nejrychlejší byla Štěpánka Fejola Nestlerová (2:44 min).