Cink: Hermida mě chválí, Dahle učí, jsme taková rodina

Ondřeji, máš první setkání s novými kolegy za sebou. Co tě tady na Mallorce s týmem zaujalo nejvíce?
Zaujalo? Toho bylo hodně, moc příjemná atmosféra, všechno je naprosto přesně naplánované. Nečekal jsem, že to bude tady tak velký. Věděl jsem, že má být hodně novinářů, ale tohle jsem nečekal. Před tiskovou konferencí jsem byl strašně nervózní, lidí tam bylo strašně moc. A já nikdy před tolika neseděl, natož stál a něco říkal v angličtině, kterou neumím. Bylo to nepříjemný, když jsem tam musel být jako jediný s tlumočníkem. Ale dopadlo to dobře, když to skončilo a dělali jsme první společnou fotku, tak se tam sesypalo 100 fotografů, José to řídil a byla sranda a moc příjemný.

Tlumočníka jsi dostal na poslední chvíli, co bys dělal, kdybys ho neměl?
Ještě než jsem sem odjel, tak jsme doma se Zuzkou vymysleli takové moje představení, abych měl připravený alespoň něco a byl schopen to v angličtině říct. Ty dvě stránky textu jsem se tady učil nazpamět tři dny, bylo to zajímavý…

Kdo ti je ze stávajících členů nejblíže?
Vzhledem k tomu, že když jsem sem přijel, tak jsme byli s Josem 3 dny spolu sami a jezdili na společný tréninky, tak bych řekl, že asi on je mi nejblíž. On je výjimečný, legrační, poradí mi když vidí, že něco dělám špatně. Ale to už dělal v Kanadě na svěťáku, kam jsem s nima jel. Ale stará se o mě i Gunn Rita.

Jak?
Když jsme strečovali, tak jsem to asi dělal špatně a ukázala mi, jak se to má dělat dobře. Ukazovala mi taky posilovací stabilizační cviky, ptá se jestli něco nepotřebuju, je moc fajn.

Takže jste taková rodinka, máma Gunn Rita, táta Jose a malý Činky?
No dalo by se to tak říct, dokonce jsme fotili takovou žánrovou fotku, kdy jsme my tři mlaďoši u stolu a oni nad náma jako učitelé nebo rodiče nám něco vysvětlují.

Vypadá to tedy, že jsi do týmu zapadnul?
Myslím, že ano. Užívám si to.

Co bylo na prvním setkání nejhorší?
Určitě ty nekonečné hodiny fotografování. Ne, že by mě to nebavilo a nelíbily se mi výsledky, ale bylo to strašně dlouhý. Třikrát venku, jednou ve studiu skoro celý den a pak ještě tady v hotelu. Byl jsem z toho víc unavenej než z tréninku, v sobotu jsem se nedostal na trénink ani na chvíli.

Slyšel jsem, že jsi nervózní, když nemůžeš trénovat?
Jsem hlavně nervózní z toho, že nemůžu plnit plán, když nemůžu na trénink. Když mám něco napsanýho, tak bych to chtěl splnit. Ale jsem nervózní, i když mám volno, cítím se třeba dobře a chtěl bych už už vyrazit na kolo.

No a zatím plán plníš?
Ano, zatím jde vše podle plánu. Tuhle sezonu zatím makám tak, jak jsem nikdy nemakal. Navýšili jsme s Milanem tréninky, přidali v prosinci jedno soustředění na Mallorce navíc, kde jsme jeli víc vytrvalosti, mám asi o 1500 kilometrů víc, než vloni.

Proč?
Přecházím do kategorie elite a závody budou delší. Nechci nic zaspat a podcenit, chci se v novém týmu ukázat v dobrém světle.

Hermida říkal, že jezdíš víc než oni, že jsi silný!
Sám jsem z toho byl překvapenej. Třeba José je teprve na prvním soustředění, od listopadu byl doma a říkal, že jen jezdil na lyžích. Asi chce začít pomalu. Do kopců tady za mnou vlaje a jezdí v háku. Litcher už byl na Kanárech, ale je taky trochu pozadu, což je logický, já jsem už na třetím tréninkovém kempu. Já tady třeba objedu pět hodin a oni jen tři.

Co ti na to říkají ostatní? Nesnaží se tě krotit?
Ne, naopak. Sejdeme se na večeři a gratulujou mi. Dělají si ze mě srandu, že na Andalucii mi budou házet laso, že budou v kapse vozit peníze a platit mi za to, že je budu tahat.

Ty sám se přetrénovanosti nebojíš?
Ne, věřím Milanovi, který má zkušenosti. Důležitý je kvalitně odpočívat, což já dělám.

Jak by sis tedy svou sezonu ideálně představoval?
Rád bych ve svěťácích jezdil pravidelně do dvacátého místa, v Novým Městě bych byl ale rád v první patnáctce. Mým cílem je samozřejmě nominace na mistrovství světa do jižní Afriky a na mistrovství Evropy do Švýcarska.

Co když se to nepovede, máš ve smlouvě nějaké bubáky?
To pevně věřím, že se nestane. Smlouvu jsme ladili s Milanem Spěšným, Lukinem Vlachem a myslím, že je dobře napsaná. Patří jim a celé české Meridě velký dík, bez jejich pomoci by to možná ani takhle nedopadlo. Jinak nesmím být hůře než padesátý v žebříčku UCI nebo nemocný déle než měsíc. Pak mi budou srážet mzdu.

Polepšil sis finančně výrazně?
Nesrovnatelně. V Česku jsem neměl ani polovinu průměrnýho platu, teď mám jeho několikanásobek. Dokonce mi smlouvu, kterou jsme ladili od července, sami od sebe finančně vylepšili po mistrovství světa! To jsem koukal.

Už jsi dostal svou první výplatu?
Jo, peníze přišly 2. února.

A co sis za ní koupil?
Zatím nic, hned jsem totiž jel na Mallorku.

Co tvůj první start v etapovém závodě, je to závod dvojic, s kým pojedeš?
Pojedu s Thomasem Litscherem, který už nějaké etapáky absolvoval, myslím, že jel Trans Germany. Zatím jsme se o tom moc nebavali, ono je to s tou mojí angličtinou trochu složitější :-)))

Jak s tím hodláš bojovat? Máš učitele nebo učitelku?
Cítím, že se to zlepšuje. Já nejsem ten typ, co by se to učil, ale sbírám jednotlivý slovíčka, jak se tady pořád bavíme. Nic jinýho mi tu ani nezbývá, to mi vyhovuje víc, učitele ani učitelku nemám, doma mě cvičí Zuzka. Slovíček už znám hodně, ale neumím je moc pospojovat dohromady do vět.

Na podzim jsi říkal, že určitě budeš jezdit šestadvacítky a nyní tě vidíme a budeme vídat na devětadvacítkách? Tlačil tě do toho tým?
No popravdě je to tak padesát na padesát. Já jsem byl opravdu přesvědčenej, že budu na šestadvacítkách jezdit dál. Ale v týmu mě přemlouvali, jak manažeři, tak i závodníci, kteří všichni jezdili devětadvácy. Já odolával a pořád jim říkal, že chci šestadvacítky a pak mi najednou domu přišlo kolo. Samozřejmě Big99, prý abych si to jen vyzkoušel. No a já to teda vyzkoušel a zjistil jsem, že je to o dost lepší a že nic jinýho nechci.

Kde a jak jsi to zkoušel? Co tě překvapilo?
Cítil jsem se na tom kole úplně jinak, tak jako nesmrtelně. Velký kolo přede mnou a sjezd co běžně jezdím, mi najednou přišel menší. Široký řídítka bez rohů, taky úplně jinej pocit, takovej daleko jistější.

Je na kole něco výjimečného, co jsi nikdy nejezdil?
Asi jednopřevodník, s tím jsem nikdy nejezdil. Poprvé, když jsem si na kolo sednul, tak jsem pořád šátral po páčce od přesmykače a chtěl řadit na velkou placku. Chvíli to trvalo, než jsem si na to zvyknul. Ale je to boží, ušetří to krapet na váze a pak jsem taky ještě nezaznamenal žádný problém s padáním řetězu.

Vyhovují ti převody?
V prudkých stoupáních bych si tam možná ještě dal lehčí, ale zatím jsem to nejel v závodě, takže nevím. Třeba v takovém Langenlois, kde jsou prudký výjezdy, bych si myslel, že v posledním kole bych si dal lehčí. Snad je to o zvyku, uvidíme…

Kdy na něm pojedeš první ostrý závod?
Sezonu odstartuju 24. února na etapáku Andalucia Bike Race.

Foto: Daniel Geiger, Jan Němec