Český pohár DH No. 2

Poslední předprázdninový víkend byl dnem "D" pro všechny sjezdaře. V Liberci se totiž konalo druhé dějství českého poháru ve sjezdu Astra Zeneca Cupu. 

Liberečtí organizátoři si svou premiéru odbyli sice již loni, ale díky poněkud vlhkému počasí se před rokem hovořilo spíše o bahenním trápení, díky kterému vznikl a ujal se i termín "muddy wall", než o sjezdu se vším všudy. Letos došlo hned k několika změnám a tou nejpodstatnější bylo právě počasí. Ačkoli se během semifinálových na půl hodiny rozpršelo. Trať nebyla zdaleka tak mokrá a plná bláta jako loni a tak se jezdilo rychleji a na česnekové hoře se už neválely sudy s kolem tak často jako v roce zero-three. Další změnou bylo zkrácení trati. Vynechal se totiž úsek po silnici se startem na parkovišti a tak se z Liberce stala nejrychlejší a nejkratší trať v historii. S délkou DH trati kolem jednoho kilometru jsme se již měli možnost setkat ve světovém poháru a tak pro nás nebyla ničím překvapivým. Zajímavé bylo jak se v elitní kategorii bojovalo o to, stlačit čas pod dvě minuty.

Trať libereckého sjezdu byla krom horního zkrácení prakticky totožná s tou loňskou. Přibyly nějaké ty dropy a kamenný úsek vedle skokanských můstků. Jinak to byla projížďka borůvčím s několika traverzami ve svahu zpestřená o drop na lávku a letos převážně suchý "muddy wall" s několika vyjetými stopami a vražednými "katapultážními" drny. 

Samozřejmě, že i zde byla k vidění atraktivní podívaná v podání hned první kategorie na startu - hardtailistů.

Kdo měl dvoubrejlovou vidlici, měl velkou výhodu, protože ačkoliv trať byla hodně krátká, míst na odpočinek na ní bylo jen poskrovnu. Hodně velké výkonnostní rozdíly všech, bezmála pětadvaceti startujících v této kategorii, nabízela podívaná, které kraloval želechovický fourcrossař Michal Červenka (Cyklo Jiřička). Ten tak vystřídal ve vedení průběžného pořadí Zdeňka Hendricha (MAD).

Zástupkyň něžného pohlaví se do boje s nástrahami obtížné trati pustilo sedm. Dorazila i Slovenka Katarina Šišková která to rozdílem třídy nandala druhé, po zranění se vrátivší, Bohdaně Půlpánové (Scott Thule). Holky to měly hodně těžký, protože ačkoliv bylo v nejtěžších pasážích sucho, musely se potýkat s náročnou tratí, která v některých místech byla za hranicemi možností některých z nich. O tom svědčí i nešťastně rozseknutá hlava Renaty Válkové ze sobotního tréninku. Naštěstí pro všechny roštěnky dopadl nedělní závod bez větších šrámů, což bylo tak trochu vítězství pro všechny.

Veteránskou kategorii třicátníků ovládá bývalý eliťák Martin Srba (Scott DH Team). Ten se rozhodl, že zúročí svůj "pokročilý" věk v kategorii Masters a jak se zdá jeho rozhodnutí se už druhým rokem ukazuje jako správné. Ve finálové jízdě totiž i přes pád vyhrál o bezmála deset sekund. "Jestli to takhle půjde dál, tak se asi příští rok vrátím do elity", rozjímal po závodě Martin Srba. Skutečným vítězem Masters se tedy v Liberci stal druhý v pořadí Petr Fulín (N-Distribution Kona). Ten si nejprve v semi vyzkoušel jak chutná kamenná pasáž zblízka a při té příležitosti se zbavil přehazovačky, aby ve finále ukázal záda jak Leoši Máchovi, tak Honzovi Kupkovi, což jsou rideři, kteří obsazují čelní místa a jsou na průběžném druhém, resp. třetím místě.

Junioři jsou střelci největší a každý rok z nich vzniká minimálně jeden elitní střelec. Letos to vypadá, že se vlády nad mladou kategorií ujme Pavel Čep (AMK BIKE RACING TEAM). V Liberci to ale neměl vůbec jednoduché. V semi byl totiž v cíli "až" šestý. Finále ale napálil, zlepšil se o 7 sekund a čekal jak zajede pět jeho konkurentů. První nc, druhý nic, třetí nic, čtvrtej nic ... Do cíle se řítí Patrik Kotrla a už to vypadá že se bude Pavel muset spokojit s druhým místem ale časomíra se nakonec zastavuje na čase, který je o 41 tisícin sekundy horší a je rozhodnuto. Druhý start, druhé vítězství. Patrik Kotrla (Remerx Manitou) se musí podruhé spokojit s druhým místem a je tak i druhý v průběžném pořadí za Pavlem Čepem.

Hobby kategorie se dělí na dvě skupiny. Ti, co to umí a jezdí tak, že by se za svůj výkon nemuseli stydět ani v elitní kategorii a ti kteří jezdí pro zábavu a potěchu ducha a nemají ambice na medailová umístění. Pokud se tyto masy vrhnou na trať ala Všenory, zpravidla jsou všichni šťastní, pojezdí si a jediné co je dělí od špičky, jsou sekundy, resp. desítky sekund. V Liberci to ale bylo především na "muddy wall" dost o přežití ve zdraví. někteří předváděli smělé front flipy, jiní odhazovali kola mezi díváky a do přilehlých roklí. Několika nešťastníkům se bohužel podařilo pochroumat nejen svůj bike ale i svou tělesnou schránku. Musím říct, že jsem poprvé nejen viděl docela zblízka, ale také slyšel zlomeninu. Sledovat pak člověka, který skončil v kotoulech s nohou v rámu kola, které mu zajistilo minimálně několikaměsíční sádru a pravděpodobně i mnoho kovu ve stehenních kostech, jak se v šoku na ní zkouší neúspěšně postavit, nebylo moc dobrým pocitem, ale i takový je sjezd.
Hodně čistě se v obou kolech popral s nástrahami trati Honza Kratochvíl (Norcobikes). "Dost to klouzalo, hlavně v těch traverzách nad muddywallem. Udělal jsem sice jednu větší chybu ale nakonec to stačilo", radoval se Honza v cíli ze svého vítězství díky němuž se vyhoupl do čela průběžného pořadí před Marka Pittla (RB).

To, co přivádělo diváky, kterých nebylo mimochodem v Liberci málo, do varu byla hlavně kategorie Elite. Adamovi Vágnerovi (Rockmachine Cyklomax) fandilo největší množství lidí a to asi nejenom proto že je téměř místním riderem, kterého všichni znají. Na bahně je dobře známo, že to jde Maroškovi a ze hry není ani další konkurent Vlasta Hynčica. Výsledky ze semi napovídají, že si to odpoledne rozdají mezi sebou právě tato tři jména. Do poslední chvíle se čeká, jak bude trať vypadat, a jestli se budou obouvat suché, nebo mokré pláště. Na finále už neprší, a tak se každý rozhoduje po svém. Tři jezdci se nakonec dostávají pod dvě minuty. Adam Vágner je z nich bohužel nejpomalejší. "Budou důležitější závody" prohlašuje v cíli trochu zklamaný Adam Vágner, aktuálně nejlepší český downhiller v českém i světovém poháru. Druhé místo nakonec patří Michalovi Marošimu (Specialized - 69),
který se tak poprvé letos prosazuje na stupně vítězů a po svém zranění se vrací, tam, kde jsme ho byli zvyklí vídat loni. Tak trochu překvapením je pak vítězství Vlastimila Hynčici (Remerx Manitou). Ten nadělil druhému Marošimu necelou sekundu a zřejmě z toho byl i sám docela mile překvapený a tak se jen usmíval ...

O zábavu pro diváky se v cílové pasáži sjezdovky postaral ale také jeden z jeepů vodní záchranné služby, která zajišťovala "ochranu" závodníků a jejich transport do zdravotnického zařízení. Při "slaňování" prudkého úseku travnaté sjezdovky totiž řidič zmíněného vozidla podcenil zrádnost mokré trávy a předvedl několikanásobný kotoul s terénním Nissanem. Řidič naštěstí vyvázl zdráv, ale automobil musel navštívit po tomto zajímavě vyhlížejícím kousku neprodleně nejbližší servis, protože plechy doznaly v několika kritických sekundách značného stupně opotřebení.

Nyní má před sebou sjezdový pohár měsíční pauzu, takže další místo, kde se sjezdaři sejdou bude až 25.července Svatý Petr.

Kompletní výsledkovky jsou k dispozici ZDE.