Rybaříkův beskydský triumf

Po čtyřech týdnech relativního volna se Budvar maraton cup 2006 přehoupl do své druhé poloviny. Na čtvrtý závod se jezdci museli vydat na východní část republiky, konkrétně do Frenštátu pod Radhoštěm, kde byl připraven jeden z nejnáročnějších maratónů, které se u nás jezdí - Kelly´s Beskyd Tour.

Přízeň závodníků se těžko získává, ale snadno ztrácí. Že toto pravidlo platí beze zbytku se organizátoři přesvědčili po loňském závodě, který byl spíše takovým orienťákem, než regulérním maratónem. Co udělali organizátoři pro to, aby se loňská blamáž neopakovala, byla před startem hlavní otázka na ředitele závodu, Libora Hrdinu: "Udělali jsme dost. Po celé trase dáváme lajny vápna, udělali jsme velké šipky na stromy. Krom toho je tam ještě stálé značení a také mlíka. Navýšili jsme i počet stanovišť, kde máme lidi. Doufejme, že to bude dostatečné." A dostatečné to zřejmě bylo. V cíli jsme nezaznamenali závodníka, který by bloudil, značení si všichni oslovení pochvalovali. Nebyla to však jediná změna na letošním Beskydtouru. Dílčích změn doznala i samotná trať. Část původně plánovaného okruhu postihla lesní kalamita, další úseky byly změněny tak, aby byly jezdivější. Jak vypadala trať očima jezdce se můžete dočíst i v článku Boba Damka. Nic to však neubralo z náročnosti celého závodu. Tři tisíce metrů převýšení na dvaaosmdesáti kilometrech jsou úctyhodné parametry. Když se k tomu ještě šplhá teploměr daleko přes třicet stupňů, zaslouží uznání všichni, kteří tento maraton objeli...

Přesto že se závod jel ve stejný den jako Mistrovství Evropy v maratonu (?!), byli překvapivě na startu beskydského maratonu i jezdci, které bychom spíše čekali v italském Alpagu. Alenu Dymlovou (Giant) nepustily do Itálie pracovní povinnosti. Ivanu Rybaříkovi (KHS.cenytisku.cz) se nelíbily podmínky, za kterých by měl reprezentovat, podobně na tom byl i Zdeněk Kříž (VIG+ Ravo)(více v článku z ME). Loňské zpestření startu, kdy závodníky do térénu zavedl za svým dakarským speciálem Karel Loprais se bohužel neopakovalo. Monsieur Dakar byl nucen kvůli jiným povinnostem na poslední chvíli svou účast odříct. Mělo to však i své výhody, ze zaváděcího Vita se opravdu dobře fotilo. Tímto ještě jednou děkuji jeho posádce za svezení. :-)

Ivan Rybařík a Martin Horák (RockMachine Cyklomax). Tato dvojice prakticky od začátku udávala tempo, za nimi mírně ztrácel Radek Dítě (ČS MTB). Zhruba ve čtvrtině závodu však Martina Horáka postihl defekt. Ten sice opravil, ale v zápětí přišel další a Martin ze závodu odstoupil. Defektů vůbec bylo tentokrát až nebývalé množství a výrazně ovlivňovaly pořadí ve všech kategoriích. V této souvislosti stojí za zmínku kousek předvedený slovenským závodníkem Tiborem Ďurinou (Kelly´s Bicycles), který se po čtvrtém defektu odmítl smířit s neustálým lepením a posledních dvacet kilometrů dojel pouze na ráfku.... Stejný počet defektů potkal třeba i Ondru Zeleného (Scania Apache) a další...

Po Horákově odstoupení zůstal Ivan Rybařík na čele osamocen a pomalu ale jistě zvyšoval svůj náskok na druhého Radka Dítěte. Třetí místo držel Karel Hartl (Kelly´s racing) před Lukášem Vlachem, který narozdíl o týmových kolegů z Meridy dal rovněž  přednost Beskydům před Alpami.

Na Ivanovi bylo vidět, že se mu jede opravdu dobře, jel si svoje tempo a bylo zřejmé, že o vítězství by mohl přijít snad jen díky defektu. I tomu se ale dokázal vyhnout a tak si rozdílem třídy s náskokem více jak 12 minut přijel pro zasloužené prvenství. "Konečně jsem měl dnes poprvý pocit, že ten Světový pohár, který objíždíme k něčemu je. Jel jsem stejný scénář jako naposledy v Dolomitech, ze začátku jsem šetřil síly a pak už jsem jel postupně svoje. Jen škoda, že píchnul Horáček, byli jsme tam spolu odjetí a mohlo to být zajímavější. Trať se mi fakt líbila, klidně by se tu mohl uspořádat i Světový pohár. Těžká, velký kopce, náročná, ale krásná. Chtěl bych pochválit i pořadatele, bylo to o sto procent jinak zajištěný než loni, bylo to fakt dobrý." zhodnotil závod vítěz.

Smůlu měl v samém závěru i Radek Dítě. Po většinu závodu jezdil druhý, avšak ke konci už mu docházely síly. Dojel ho tak Karel Hartl, chvíli jeli spolu, ovšem v posledním sjezdu Radek procvakl a nedobrovolně tak přenechal druhé místo Karlovi. Radek se musel spokojit se místem třetím. Pro Karla to bylo doposud nejlepší umístění v ČP. "Ze začátku mě hodně bolely nohy, ale potom se to rozjelo. Nakonec se zadařilo, Radek měl v posledním sjezdu defekt, takže mi to spadlo do klína bez závěrečného špurtu," komentoval svůj výkon v cíli Karel, který skončil mimochodem třetí  v kategorii do třiceti let minulý týden na Salzkammergutu.

Jako nebývale dramatický se ukázal i závod žen. Na začátku ukázala tradičně všem soupeřkám záda Alena Dymlová (Giant) a vypadalo to na tradiční scénář. Kritické okamžiky pro ní ale nastaly kolem dvacátého kilometru. Ve sjezdu v zatáčce se jí zablokovalo hlavové složení, narazila do stromu, urvala přitom řazení a ještě se jí poškodily bovdeny. "Holt smůla, ale je to škoda, takhle dobře se mi už dlouho nejelo i přes to vedro, zvlášť do kopců," dodala k tomu zklamaná závodnice. Po jejím odstoupení se tak do čela dostala Bára Radová (Profil KTM), těsně následovaná Janou Severovou (Hermann Lucky bike). Obě holky spolu jezdily prakticky celou první polovinu, až k radhošťské prémii. Po ní Bára trochu cukla a utvořila si menší, avšak dostatečný náskok. Ten jí poté vydržel až do cíle."Na začátku jsem myslela, že se upeču, nemohla jsem se rozjet. Pak to šlo a najednou přijela Jana Severová. Jeli jsme spolu až k výjezdu na Radhošť. Tam jsem jí ujela. Pak už jsem to uhlídala a dojela. Akorát jsem si dávala pozor ve sjezdech, radši jsem jezdila pomaleji. Bylo to super," řekla nám po závodu Bára. Jana Severová si dojela pro stříbro: "Prvních čtyřicet se mi jelo hodně dobře, sama jsem byla až překvapená. Pak mi ale v kopci docházelo, trošku jsem ztroskotala na pití a ještě jsem píchla, takže jsem pak byla ráda, že už jsem v cíli." O třetí příčce se rozhodovalo pár kilometrů před cílem. Tam se na tou dobou třetí Lucku Čuříkovou (Eleven X-Iont) dotáhla Bára Bohatá (Scania Apache), Lucku předjela a nakonec tak vybojovala bronz. "Jela jsem to spíš tréninkově, ale jelo se mi hrozně...Dlouho trvalo, než jsem se rozjela a na konci už to bylo dobrý. Na poslední občerstvovačce mi ségra hlásila, že na ní (Lucku, pozn. red) ztrácím tři minuty. Tak jsem zařadila a ten kopec jela tempově, dojela jí a ujela", popsala Bára svůj závod.

Český pohár má teď měsíční pauzu, pátý závod a zároveň i Mistrovství republiky se jede v srpnu v Českých Budějovicích. A my budeme samozřejmě u toho.

Všechny výsledky jsou k nahlédnutí ZDE