Cycling Point - prostor dýchající cyklistikou

Vezměte prostor velikosti stovky metrů čtverečních v samém centru Prahy, kompletně ho zrekonstruujte a místo manželky si tam nastěhujte kola a kamarády. K tomu "jentak" vybudujte bikový tým amatérů s poloprofesionálními podmínkami.
"Jsem trochu divnej..." vysvětluje Libor Oplt, ten, který má Cycling Point na svědomí.
"Mám rád jiný věci a proto mě lidi nemaj rádi." dodává člověk, který si mimo jiné letos přes celá záda nechal vytetovat rodinný erb. Jak říká: "U ega to všechno začíná!"

Je to jako když otevřete dveře do cyklistického království. Úzkou chodbičkou se přes podepsané plakáty Paoly Pezzo a Juliena Absalona dostanete do veliké místnosti s několika sedačkami. Některé zdi jsou zelené, některé červené a ty mezi jsou polepeny stovkami stránek ze starých zahraničních bikových časopisů. Mezi velkým množstvím zarámovaných fotografií se neztratí mladý drsňák Greg Herbold pózující s jednou z prvních vidlic Rock Shox nebo legendární John Tomac zalehlý na tehdejším sjezdovém speciálu.



Po levé straně visí na zdi několik kol a žádnému nelze upřít charakter. Vypíchněme ocelový singlespeed Spot s řemenem na 29" kolech, cyklokrosový hybrid od americké garážovky Serrotta, airbrushem vyladěný Klein nebo další americká kultovka, tentokrát z titanu.
Celému prostoru dominuje nejdelší čelní stěna, která je v duchu funkcionalistického stylu prosklená a dává najevo, že jsme v moderním domě ze třicátých let minutlého století. Visí nad ní také další kolo - tentokrát to vůbec první po dědečkovi.

Naopak na pravé straně je prostorná sprcha, postavená tak, aby se do ní bez problémů vešel člověk i s kolem.
"To byl jeden z mých hlavních požadavků. Člověk přijede zablácený ze švihu, umyje sebe i kolo a může pokračovat do města mezi lidi." říká k místnosti s velkým oknem do hlavního prostoru majitel.
Dále je tu pochopitelně samostatný záchod a malé zázemí s kuchyňkou a skladovacími prostory.


Na nosném sloupu pak najdete další skvostné komponenty z devadesátých le, které si své už odzávodily - vidlici Answer Manitou 3, jedny z prvních nášlapných pedálů Time, titanové kliky Morati nebo Coda Magic, snad první duté kliky, navíc s převodníky frézovanými z jednoho kusu hliníku. Z pozdější doby je potom trubka z rámu Klein.
Ve své době exkluzivní kola Spengle za desítky tisíc korun padly na výrobu unikátních lustrů.

Samozřejmě se nabízí otázka, jak a hlavně proč tohle všechno vzniklo?
"K horským kolům jsem se dostal někdy v roce 1990 ..." začíná Libor vyprávět své začátky.
"Žil jsem v té době u jediného kopce v Holandsku a každý víkend tam najela spousta divnejch lidí, kteří jezdili na kolech. Strašně se mi to libílo!" Vrátil se do Čech už s prvním Cannondalem a cyklistice propadl. Závodil, zamiloval si biky Garyho Kleina, prošel vyhlášenou prodejnou Het Sport.



"V roce 97 jsem se svým pseudozávoděním skončil. Kynul jsem a tloustnul. Po šesti letech jsem se na sebe podíval a měl ze závodní váhy 81 kilo najednou 106. To nebylo málo. Řekl jsem si, že je načase vrátit se ke kolu. V ten moment jsem zjistil, jak moc mi chybělo! Začal jsem zase jezdit, hledat staré kamarády a později zároveň i vnímat, že se ti lidé mimo závodů ani moc nescházejí, protože vlastně není kde.
Napadla mě myšlenka vytvořit místo, kde by se cyklisti mohli setkávat mimo závody, kecat o kolech i jiných věcech, koukat na biková videa, společně potrénovat na trenažerech nebo se jen prostě o dlouhých zimních večerech těšit na sezónu. Když jsem potom viděl tenhle prostor, tak jsem měl jasno!" říká člověk, který má design interiérů jako svého dalšího koníčka a zároveň práci.

Na přestavbě celého prostoru do podoby Liborova dalšího výplodu fantazie se pracovalo tři měsíce. O svém záměru přitom neřekl ani nejbližším přátelům.
"Bylo to dost práce. Předtím tu totiž bylo 4 roky sídlo Amnesty International a vypadalo to tu jako ve vězení..."

Klubovna, kterou by nejen Rychlé šípy záviděly byla hotova, zbýval vymyslet název. "Přemýšlel jsem nad něčím jako "Cyklistický meeting point" a z toho jsem došel k Cycling Pointu." 10.10.2008 mohla vypuknout první party.


Nezůstalo ale jen u klubovny. Spontánně se začal pod logem Cycling Pointu rodit i amatérský tým.
"Jak jsme se tak scházeli, začal jsem si všímat, že jsou někteří lidé trochu bezprizorní. Na závodech se třeba trápili nebo naopak byli dobří a chyběla jim nějaká podpora." vysvětluje Libor vznik idey týmu, který měl být postavený na kamarádství a pohodě. Objevil se ale další člověk a další, tým se rychle rozrůstal a vloni byl do své teprve druhé sezóny uveden jako Kona Cycling Point (Kona Cycling Point představen).


"Podařilo se nám oslovit Konu, kterou osobně za ta léta vnímám jako specifickou bikovou značku. Jim se náš nápad týmu amatérů na kompletně sériových kolech líbil a stali jsme se plnohodnotnými partnery. To je super, protože ani nechtěli slyšet, jak a kde budeme vyhrávat a podobně. Podpořili prostě hobíky, kteří jezdí jen proto, že je to baví. Stejní lidé nám také vyšli vstříc s doplňky Fox, Jirka Píša s přilbami Giro, Luboš Lom s brýlemi Briko, Sýkora s dresy a s perfektním servisem Bicycle Cafe. Později se přidal i Xenofit s výživou." popisuje vývoj zeleno-černého týmu jeho šéf, který, kromě toho že je hlavním sponzorem, sám sebe nazývá nehrajícím kapitánem a tvoří kompletí look svého týmu. "Zabezpečit to všechno dá člověku docela práci, takže já si na závody a soustředění jezdím spíše odpočinout..."

Ze dvou závodníků bylo najednou pět a z pěti ještě rychleji devět. Působnost postupně přerůstá z maratonských tratí i do cyklokrosu a Xterry.
"Cyklokros kluky chytnul. Kona nám poskytla dvě karbonová kola, přestože jim bylo jasné, že přeskočit z maratonů na cyklokros není prakticky možné. Přišel k nám ale i Pavel Gonda, povoláním právník, a hned v mástrech dokázal vybojovat mistrovský titul. Ze svého nadšení jel zkusit i světový šampionát Masters do Belgie. Petr Rezek tým reprezentoval na mistrovství světa v Xterře na Hawaii a David Kramár má v kategorii Masters bronzovou medaili zase z maratonského mistráku. To jsou myslím velmi dobré výsledky." rekapituluje Libor některé z úspěchů v uplynulé sezóně.

U ega to všechno začlo a také končí.
"Proč to dělám? Na kole se dá těžko něco odfláknout... Buď se připravíte dobře a závod dojedete, nebo to zabalíte a potom už se nemáte na co vymlouvat. Ta realita, to zjištění mi dalo do byznysu a práce takovou průpravu, že jsem měl pocit, že to musím cyklistice nějakým způsobem vrátit."