Cyklistika a počátky českého MTB

Článek Petra Bureše MTB a české mediální začátky, v němž autor připomenul vznik a osudy prvních českých specializovaných časopisů o horských kolech mě inspiroval k tomu, abych svou troškou do mlýna na téma retro přispěl i já. Dřív než začnu popisovat, kde jsem se poprvé setkal s fenoménem mountainbikingu, musím začít trochu zeširoka.

Patřím ke generaci tzv. husákových dětí a na kole jsem měl tu čest v osmdesátých letech závodit od kategorií žáků až po starší dorost v takových veličinách jako TJ Lokomotiva Žatec, TJ Stadion Louny a Dukla Praha – především na silnici a dráze. Bylo to v době, kdy (až na výjimky) existovala cyklistika pouze ta organizovaná Československým svazem cyklistiky. Kdo nejezdil závodně v klubu, lépe řečeno v kvalitně vedeném a zajištěném oddíle, měl menší šanci dostat se k dobrému vybavení. Tedy pokud se zrovna neznal se závodníky a funkcionáři, kteří mohli vycestovat na západ a dovezeným (koupeným nebo směněným) materiálem si vylepšovat svoji finanční situaci – a samozřejmě pomáhat ostatním, aby měli na čem a v čem jezdit. Ostatní smrtelníci byli odkázáni zejména na obchody Kola a šicí stroje, kde si mohli koupit tak akorát klínky do klik, lanka a bovdeny, olej na řetěz, či asi tak jednou za půl roku galusky – pokud se čirou náhodou na pulty vůbec dostaly.

V té době byl na trhu jediný český respektive československý specializovaný časopis – Cyklistika. Vydával ho Československý svaz tělesné výchovy v nakladatelství Olympia. Do roku 1991, kdy vznikl Peloton, neměl u nás konkurenci. Poté se ještě chvíli zmítal na okraji své existence, následně vycházel jako příloha Pelotonu, aby časem odešel z tohoto světa úplně. Jen pro zajímavost: rok 1991 byl již 108. ročníkem. Cyklistika byla tehdy vůbec nejstarším českým časopisem vůbec!

Nicméně ve své době představoval tento magazín základní duševní potravu mladého závodníka. Měsíc co měsíc se díky ní mohl setkávat se svými idoly a hrdiny a toužil stát se šampiónem jako oni.

Zadní strana obálky čísla 10 / 1990 zachycuje „start soutěže MTB“. V popředí běží – kdo jiný než - Miloslav Kvasnička.

Jistěže se to i zde – zejména v úvodnících – míhalo hesly jako: „Závěry VI. sjezdu ČSTV nám jednoznačně ukládají úkoly…“, „Oslavíme 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje a osvobození Československa Sovětskou armádou“ nebo „Autoritu a vliv svazácké organizace můžeme upevňovat ne planými slovy nebo sliby, ale hmatatelnými výsledky“, či dokonce „Závazná usnesení přijatá IV. sjezdem SSM obsahují konkrétní cíle. Co ty sám uděláš pro to, aby se sjezdová atmosféra, rozhodnost a odhodlání jít kupředu co nejvýrazněji projevily i v činech tvé základní organizace?“ No přece nic, zajímal mě pouze sport, cyklistika zvláště…

Nemám ve zvyku schraňovat věci, které nepotřebuji, i kdyby se třeba jednou mohly hodit. Takové letí nemilosrdně do popelnice, nejsem skladníkem. Jedinou světlou výjimkou však jsou časopisy Cyklistika z let 1985 – 1991. Občas zalistuji a zavzpomínám na „staré zlaté časy“, kdy cyklistika jako sport byla nejen nadmíru úspěšným sportovním odvětvím, k čemuž přispívali všichni – silničáři, dráhaři, cyklokrosaři a sálovci, ale hlavně sportem s velkou společenskou prestiží. Tyto pozice (závodní) cyklisté začátkem devadesátých let vyklidili a zatím se jim znovu ani nepřiblížili.

A nyní již k horským kolům. Sice patřím spíše k příznivcům cyklistiky na osmadvacetipalcových kolech s úzkými galuskami bez ohledu na jejich vzorek, ale bicykly horské mě přesto zajímaly od samotného počátku, zejména jako ideální prostředek k rekreaci, trávení volného času s přáteli a přiblížení se přírodě.

Koncem osmdesátých let začaly do Cyklistiky prosakovat drobné zmínky o tom, co se skrývá pod zkratkou MTB a kterak se v USA brázdí hory na kolech s tlustými plášti. Pro naši zemi patrně první zásadní zpráva v Cyklistice vyšla v čísle 3/1990.

V rozhovoru s Lubomírem Severinem se čtenář mohl dozvědět informace o záměrech a činnosti prvního MTB klubu ČSR, vzniklého v Praze na podzim 1989. Mimochodem „deset zlatých pravidel bikera“ neztratilo nic na své aktuálnosti ani po dvaceti letech. Pro zajímavost uvedu, že na titulní stránce časopisu byl Miloslav Kvasnička, bojující o svou třetí cyklokrosovou stříbrnou medaili na MS v Getxo.

Cyklistika 8 / 1990 pak referovala o prvním MTB závodě u nás – ve Špindlerově Mlýně jej organizoval místní Velo Club. Vládli mu cyklokrosaři, zvítězil Miloslav Kvasnička. Pořadatelé si vystačili s následujícím reglementem:

1. Závodí se podle pravidel fair play;
2. Každý se účastní závodu na vlastní nebezpečí. Na zadní straně obálky se objevily dvě fotky z historického klání.

Poslední zastavení patří Cyklistice č. 11 / 1991. Druhým bikerem na titulní straně byl nynější repre trenér Jan Slavíček – tehdy vítěz prvního Československého poháru a bronzový na domácím šampionátu MTB (cross country). Reportáž ve stejném čísle přinesla i rozhovor s prvním československým mistrem, Slovákem Peterem Hricem, jinak taktéž světovým cyklokrosařem. Druhý ve Špindlerově Mlýně 21. září skončil Miloslav Kvasnička. Startovalo 26 závodníků, dokončilo 18. Československé mistrovství se zároveň konalo i ve sjezdu, medailové pořadí: 1. Jiří Sekera, 2. M. Kvasnička, 3. Mrva.

Foto: repro Cyklistika