Dan Polman zvládl nejtěžší evropský ultramaraton Race Around Austria

Závod okolo Rakouska patří mezi nejtěžší a také nejprestižnější ultramaratony na světě. Každoročně se na něm schází ti nejlepší ultramaratonci, aby se popasovali s tratí dlouhou 2200 km a překonali nepředstavitelných 30 000 výškových metrů. Letošní ročník závodu, který začíná i končí nedaleko břehu jezera Attersee ve městečku St. Georgen, byl jubilejní. Ze startovní rampy se tu banda sportovních šílenců rozjela již po desáté. Oslavy jubilea se zúčastnil i Dan Polman a jeho amatérský tým party kamarádů „Ultra Paka Racing Team“. Jestli slovo „Paka“ je v názvu týmu z důvodu, že většina z členů žije v Nové Pace, nebo jiného, nechme již na čtenářích. Korunu všemu nasazuje zkratka „UPRT“...

Dan Polman s ultramaratony začal teprve loni (Glocknerman 1000 km / 17 000 m), přesto jeho jméno pomalu začíná znát celá mezinárodní scéna. Letos v červenci se blýskl úspěchem na Ultracycling Dolomitica (675 km / 16 000 m). V závodě přes šestnáct dolomitských sedel suverénně zvítězil v kategorii self-supported, tedy bez podpory. V srpnu přijal největší výzvu, která kraluje evropské scéně – závod okolo Rakouska (RAA).

Do závodu nastupoval s patřičným nováčkovským respektem: "Bylo mi jasné, že vstupuji do neznámých vod. Je to závod více než dvakrát delší než ten nejdelší, který jsem doposud jel. Nikdy jsem nepracoval se spánkem. Tady budu muset. Byl jsem připraven čelit tvrdé lekci. A také jsem ji dostal.“ Klid neměl už den před startem, kdy jeho doprovodný tým nabořil auto a Dana srazil nepozorný řidič. Ale pak vše šlo již dle plánu a v úterý 14. srpna 2018 jsem v 9:32 ráno opustil za mírného deště startovní rampu.

Po startu držel packý ultramaratonec vyrovnané tempo, zvlněná krajina kolem řek Inn, Dunaj a Morava mu seděla. Ona lekce ale na sebe nenechala dlouho čekat. V rovinaté pasáži kolem slovenské a maďarské hranice přišla v noci velká krize. Více už Danova vzpomínka: "Náhle pociťuji krizi. Nevím, čím to je. Zastavuji a říkám si, že by to mohl spravit vývar, kterého jsem do té doby zkonzumoval opravdu hodně. Stačí mi jen si k němu čuchnout a běžím k zábradlí na mostě přes potok a zvracím. Dlouho a všechno, co ve mně je. Cítím, že by se mi kolena podlomila, a tak tam visím jako přehozený koberec na bidle. Na jednu stranu to je příjemný relax, na druhou stranu se mně při pohledu na odtékající žaludeční šťávy vkrádá na mysl otázka: "Ty vole, jak ten závod chceš dokončit, když seš takhle zlomenej ani ne v jeho čtvrtině?“ Věděl jsem, že zase dostaneme přes prsty, ale takhle hodně a takhle brzo? Vzdát je vždy nejjednodušší řešení, ale když si uvědomím, kolik času jsme všichni do závodu a příprav na něj věnovali, nezbývá než zdvihnout hlavu, odrazit se ode dna a pokusit se posouvat se alespoň pomalu k cíli. Zrovna vítr a roviny nejsou pro moji psychiku to správné, ale kluci mi sdělují vzkazy od fanoušků a také rodiny a nejbližších kamarádů. To je pro mě ta nejlepší medicína."

Dan a jeho tým krizi postupně zahnali a za prvním horským sedlem Soboth rozjel Dan svůj pověstný horský tanec, jak se na kluka z Podkrkonoší sluší. V horách postupně zrychloval. V noci doslova přeletěl nejvyšší bod trasy – sedlo Hochtor (2505 m) v oblasti Großglockneru a předjel polského závodníka Remigiusze Siudzinskiho, který měl v RAA třetí účast a v roce 2014 dokončil i americký RAAM. Ze závodu postupně odpadávali účastníci, kteří patřili i do okruhu favoritů. Je to jasným důkazem, že i „pouhé“ dokončení tak šíleného okruhu v limitu je velkým úspěchem, na který se musí dlouho tvrdě trénovat. Na velmi obtížném sedle Küthai (2020 m) bojoval Dan s extrémním sklonem a vedry, naopak následná Silvretta (2032 m) ho prověřila deštěm.

V závěrečné části závodu vedoucí z Innsbrucku kolem Salcburku opět do oblasti Salzkammergut se mu podařilo předjet i ostříleného ultramaratonce Constantina Ribbentropa z Německa (mimochodem mistra světa v ultracyklistice z roku 2009). Dan se tak dostal na celkové 8. místo ze 17 startujících a dojel nejlépe z nováčků na tomto závodě. Ze závodu nakonec odstoupilo 6 jezdců, cílovou pásku proťalo tedy 11 závodníků, mezi nimi i na 6. a 7. místě dvě ženy!

V cíli Dan dodal: "Myslím, že čas 4 dny, 19 hodin a 19 minut (115 h a 19 min) je pro začátečníky v ultracyklistice hodně slušným absolutoriem. Samozřejmě cítíme, že máme obrovské rezervy skoro ve všem. Na druhou stranu jsme si během závodu užili kupu legrace bez stresu počítání každé sekundy, jak to musí dělat vítězné týmy. Zkrátka další povedený kamarádský výlet! A to považuji za naši velkou devizu. Závod mi dal spoustu důležitých informací a naučil mě, že to nejdůležitější je naslouchat svému tělu a dopřát mu, co chce. Také jsem zjistil, jak mnoho lidí nám drželo palce. Kluci mi četli jejich vzkazy do repráků na střeše a mně to moc pomáhalo.Kluci z UPRT týmu předvedli zase skvělou práci. Je pravda, že byly situace, kdy by si z toho jeden „uprt“, možná se i po..., ale my je společně překonali pověstnou dobrou náladou a humorem. Klukům moc děkuju, stejně tak všem sponzorům a fanouškům, kteří nás hnali kupředu."

Závod vyhrál ve skvělém čase 88 hodin a 24 minut domácí Patrick Grüner (třikrát druhý v letech 2014, 2015 a 2016), následoval ho legendární Němec Markus Hager (loňský vítěz, v roce 2016 byl 2., v roce 2013 byl 5.) s časem 91:30 a bronz bral rovněž německý cyklista Michael Kochendörfer (tři dokončené účasti na RAA) s časem 99:24.

Celkově 6. dojela v rekordním ženském čase 109:31 Anna Bachmann následovaná Isabelle Pulver, které stačil čas 110:17 na celkové 7. místo. Obě Rakušanky prodaly své bohaté ultracyklistické zkušenosti a předvedly naprosto famózní výkon.