Daniel Polman: Pět kol na Zlaťák s Lindou

Taková oddechovka ultramaratonce Dana Polmana a Lindy. Dámy z chodníku... 

Autor: Jan Němec
Foto: Daniel Polman
Daniel Polman: Pět kol na Zlaťák s Lindou

 

 

Většina mých dosavadních projektů se měřila počtem ujetých kiláků, nastoupených metrů, časem, pořadím v závodě a podobnými měřítky, které vlastně nejsou skoro vůbec důležitý. Chápu lidi žijící mimo sportovní prostředí, když je označí za zcela zbytečný. Pro mě přeci jen něco znamenají, stejně tak pro kluky z týmu a fanoušky. Ale jsou tu i jiný podstatnější rozměry, které naštěstí měřit nejdou…

Jednoho dne jsem vyšel s holkama z tenisovýho kurtu na sídláku a na chodníku se setkal s Lindou, novopackou tricyklistkou, kterou jsem si pamatoval mimo jiné i z přivítání našeho Ultra Paka Racing Teamu na náměstí. Nesměle mi řekla, jestli může mít jeden hodně troufalý dotaz. Sem s ním! „Mohl by ses se mnou někdy projet?“ „Jasně a rád!“ Rozešli jsme se s tím, že si vyhledá na mém webu kontakty a napíše mi.

Na tom chodníku mi mimo jiný povídala o tom, jak má vyjetý Zlaťák. Jeden rok z Hrabačova na Mísečky (1000 m), další rok z Míseček k Vrbatově boudě (1400 m). Mozku „ultrapaka“ pak netrvalo moc dlouho naplánovat Lindě výzvu. Společnou výzvu. Vyjet na Zlaťák za jeden den, ale nikoliv z Hrabačova. Dáme to rovnou z Paky, což znamená o další dva kopce a 20 kiláků navíc! Opravdu těžkých 42 kiláků, který potrápí i vyšvihanýho závoďáka. V prudších stoupáních ji pomůžu nějakým popruhem… To musíme za den dát, přemýšlím v době, kdy mi Linda klepe mail s prosbou o „jen krátkou projížďku, aby mě moc nezdržovala“.

A jak to dopadlo? Linda výzvu s názvem „Pět kol na Zlaťák“ přijala, dvakrát jsme spolu potrénovali, do hry se vložil i můj taťka, který nám nejen vyrobil kompletní tažné zařízení, ale přislíbil i podporu autem na trase. Nakonec nás na Zlaťák doprovodilo několik kamarádů a v neděli 5. července 2020 jsme dorazili po necelých šesti hodinách od startu v Nové Pace (přerušených jen krátkou zastávkou ve Vítkovicích na pivko) až k Mohyle Hanče a Vrbaty (1415 m). Když jsem dával Lindě na památku medaili, uvědomil jsem si teprve, co jsem na ni ušil a co zvládla. Užila si ještě cestu až do Jilemnice a po 65 kilometrech v nohách jsme nasedli k Fittipaldimu do auta a jeli jsme vstříc Nové Pace, kde mi Linda dala na památku vrchařský dres s červenými puntíky. Jo, byl to vrchol a nejen 1415 metrů vysokej!

 

 

Text: Dan Polman

Přečteno - 2044x Tagy: bike cestování daniel polman krkonoše
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníNovojičínsko otevřelo nový bikový areál Cow Trail
    Novojičínsko otevřelo nový bikový areál Cow Trail
  2. OstatníMercedes Benz Bike Camp Schladming 2020
    Mercedes Benz Bike Camp Schladming 2020
  3. OstatníBike Tour 2020: Tanvaldský Špičák – flowtraily pro celou rodinu
    Bike Tour 2020:  Tanvaldský Špičák – flowtraily pro celou rodinu
  4. OstatníBike Tour 2020: St. Anton – malebná zákoutí v údolích a horské výšlapy
    Bike Tour 2020: St. Anton – malebná zákoutí v údolích a horské výšlapy
  5. OstatníBike Tour 2020: Špindlerův Mlýn – bikepark i krásy Krkonoš
    Bike Tour 2020: Špindlerův Mlýn – bikepark i krásy Krkonoš
  6. Ostatní závodyUltracyklista Dan Polman objel Česko a Slovensko za 8 dní, našlapal 3 540 km
    Ultracyklista Dan Polman objel Česko a Slovensko za 8 dní, našlapal 3 540 km

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744