Dolomitisuperbike 2005

Nejtvrdší bikemaraton v Italských Dolomitech ve svém názvu vystihuje vše podstatné:

Nádhernou lokalitu Dolomitů Alta Pusteria pod Tre Cime

Super organizaci a pohostinnost místních Tyroláků

Nádherné terény pro Bike na trase 111 km s převýšením 3000 metrů

Dne 10.07.2005 na již 11. ročník tohoto nejvýznamnějšího Italského bikemaratónu přijelo na tři tisíce bikerů . Pro nás je termín na počátku července díky státním svátkům ideální příležitostí pro jedinečné bikové túry v Dolomitech završené sobotními dětskými závody Dolomiti Superbike Junior a nedělním bikemaratónem.

První den večer vyjíždíme z osady Carbonin po trase bikemaratónu na Prato Piazza do výšky 2050 metrů. Projíždíme si serpentýny již legendárního stoupání zvaného “ Strudlkopf ”. Dolů si pak dáme chodníček narovnávající některé zatáčky této šotolinovo asfaltové cesty. Na rozdýchaní po celodenním cestování nám to stačí.

Další den vyjíždíme po trase staré železnice, dnes šotolinové cyklostezce, spojující Toblach s Cortinou. Za sedlem Cimabaache odbočujeme na cca 50 km okruh Senes a Fanes, vedoucí po šotolinových cestách do výše nad 2000 metrů. Rychlé sjezdy v plovoucím kamení jsou za cenu dvou defektů a jednoho poškozeného ráfku. Závěr u vodopádů Fanes je však jedinečný. Určitě si projděte malou ferratu pod padajícími vodopády, kola si na tu chvíli přimkněte nebo pohlídejte, stojí to za to. Okruh končí na cyklostezce po které můžete dojet až do Toblachu.

Další tůru jedeme po deštích až další den a stoupáme z centra závodů vesnice Villabasa po asfaltce na Prato Piazza a dál až na vrchol Strudelkopf do výšky 2300 metrů. Závěr je technický výjezd po kamenitém chodníku. Z vrcholu vidíme na protější straně Monte Piano a všude jsou patrné stopy po bojích za války, kdy tyto vrcholy kontrolovaly cestu na Cortinu. V mracích se ukazují i Tre Cime, dominanta místních Dolomitů a masív Cristalo. Sjezd dolů si dávame po technickém chodníku přes Stolu a dál po trati závodu, která kde to jen trošinku jde opouští asfaltku. Dojíždíme do bikecampu a končíme první turistice věnovanou část pobytu.

Dát si do názvu závodu slovíčko Super není jen tak. Hlavní pořadatel Kurt Ploner si to však může dovolit. Pořádá tento závod již po jedenácté a podílí se i na organizaci, asi nejstarší a nejprestižnější bikemaratónské série Euro Bike Extremes. Kvalitní internetové stránky www.dolomitisuperbike.com v několika jazycích přináší vše potřebné o bikemaratonu i o celém regionu. Nechybí odkazy na Euro Bike Extremes a on-line systém registrace se seznamy přihlášených, podle kategorií, národností, počátečních písmen, apod. Totéž platí o výsledcích. Startovné v řádném termínu za 50 Euro obnáší mimo tradiční zajištění trati se zcela vyloučeným provozem po celé délce po celý den, občerstvovačky s výrobky Enervit ( ionťák a tyčinky ), tyrolským ovocem jablky, melouny a spoustou banánů, nechybí ani buchty a další dobroty. Pití je v dostatečném množství i v lahvích pro všechny a nechybí ochotné ruce pořadatelů. To doplňují mechanici na trati kteří stojí pod většími sjezdy a u občerstvovaček. O bezpečnost se stará několik motorek na trati, spousta carabinierů, hasičů a zdravotníků. Nechybí ani vrtulník který vše kontroluje shora a vozí přitom kameramana. V startovním balíčku je číslo s nalepeným čipem , za ten je kauce 10 Eur, v cíli vám vrátí peníze nebo si vyberete bikovou drobnost s logem závodu v odpovídající ceně. Každý rok je nějaký dárek, letos je to dres s logem závodu. Nechybí tyrolská jablka, jogurt a místní trvanlivé ekologické pečivo od sponzorů, to vše lze použít jako snídani před závodem a po závodě na vás čeká občerstvovačka v cíli a nezbytná " Italská Pasta ". Po loňské sněhové nadílce navíc všichni obdrželi i izolační fólii pro první pomoc, která je praktická pro jakoukoliv aktivitu v horách a neměla by chybět v žádné lékárničce. K službám je potřeba připočíst ještě gratis bikecamp se sprchami a WC na fotbalovém hřišti a parkování aut.

Bike

Dolomiti superbike má tři tratě 111km/3000m, 59 km/1500m a 28 km/800m. Vedle těchto čísel by se dalo říct, že čím delší trať tím více technických pasáží, stoupání a sjezdů a míň asfaltu. V letošním roce ubyly na dlouhé trati dva asfaltové úseky a tak srovnání časů se staršími ročníky je jen orientační. Start je rozdělen do čtyř startovních vln, každá mé jinou barvu čísla. Startuje se v deseti minutových intervalech, nedodržení startovního bloku znamená diskvalifikaci, systém čipů toto bez problémů odhalí. Početné startovní pole se tak bez větších problémů vejde na trať. V první vlně jsou eliťáci a všichni co to jeli pod pět hodin v minulosti, první přihlášení a VIP jezdci mezi které patřila i Lída, která zde startuje již po šesté. Kategorie žen je označena černou tečkou vedle čísla. Dlouhá a střední trať se startuje najednou a rozhodnout se musíte na prvním kopci. Letos s ohledem na deštivé a chladné počasí a sobotní start elity na Salzkammergutu volilo nejvíce bikerů střední trať. Nejkratší trasa startuje s půlhodinovým odstupem samostatně. Na dlouhé trati jsou tři vrcholové prémie a vyhlašují se pro absolutní pořadí pro muže i ženy. Elitní kategorie soutěží o peněžité ceny, hobíci a veteráni pak o Tyrolský špek. Součástí bikemaratónu je i dětský závod Dolomitisuperbike junior, který se jede na nenáročném okruhu v centru závodu ve Villabase. Všechny děti jdou na "bednu" obdrží tričko s logem závodu a vítězové medaile.

A na závěr jak jsme dopadli. Syn Milan vyhrál kategorii 92/93 a Lída skončila v čase 6:36:49,7 celkově 404 z 961 bikerů, kteří dojeli dlouhou trať a mezi ženami na pěkném 10. Místě. V kategorii pak brala kus špeku za druhé místo.

Text a foto: Bob Buf Damek - 12.07.2005