Drásal přinesl horké boje na všech trasách

Otvírákem letních prázdnin je pro všechny cyklistické nadšence legendární Bikemaraton Drásal České spořitelny, který se konal v zázemí neopakovatelné kulisy zámku v Holešově. Letošní šestadvacátý ročník si sice oproti loňskému celovíkendovému jubileu musel vystačit jen se sobotou, i tak dokázal program nabitý pestrou paletou zážitků přilákat téměř 2000 milovníků aktivního odpočinku. 

Podmínky jim docela přály. V sobotu při jasném dni nepanovala extrémní horka, na druhou stranu se vyplatilo vézt co nejtenčí dres a neopomenout pitný režim. S ním pomohly skvělé zásobované a organizované občerstvovačky, na které naráželi závodníci každou hodinu jízdy a zbyly na nich bidony i pro poslední závodníky. Jejich široký sortiment vychytaly zkušenosti z předchozích ročníků.

Trasy na Drásalovi jsou tak trochu ze staré školy, kdy bajky neposkytovaly takový komfort. Rozhodně se ale nejedná o projížďku lázeňským parčíkem, protože Hostýnské vrchy poskytují dost strmá a dlouhá stoupání. Jezdí se tu ale většinou po lesních cestách, technických singltreků zase tolik na trati není. Letos se navíc pod koly pořádně prášilo, přestože se našlo na tratích několik pořádně hlubokých louží.

"Áčko" na 117 kilometrů

Nejprestižnějším závodem, alespoň z pohledu, že byl zařazen do kalendáře UCI, byla trať A na 117 kilometrů. Tomáš Višňovský (Česká Spořitelna Accolade) jako Slovák nemusel o minulém víkendu hájit barvy své stáje na republikovém šampionátu, a tak vyhrál podobně kopcovitý závod ve Vrchlabí. V sobotu pak byl na trati jasně nejsilnější, když o svém triumfu rozhodl už po 12 kilometrech v ikonické asfaltové stojce na Grapy.

„Byla to tady moje premiéra. Je to dost těžký závod, někdy mě to nebavilo, protože tam bylo hodně dřeva v cestách od těžby, na druhou stranu tam byly i krásné bajkové úseky. V prvním sjezdu jsem si všimnul, že tam není Pavel Boudný, ve strmém asfaltovém stoupání na Grapy jsem nasadil a všiml si, že Maty má díru. Pokračoval jsem, protože moji týmoví parťáci by stejně nemuseli tahat, aby mě dojeli, nebo bych pokračoval sám. Nakonec jsem jel 100 kilometrů sám. Věřil jsem si, že zvládnu jet konstantně vysoké tempo. Jediným problémem byl moment, kdy jsem trochu zabloudil a kluci byli kousek za mnou. Horko mi dnes tolik nevadilo, protože se startovalo brzy a v týdnu byly ještě větší extrémy,“ komentoval průběh závod vítěz.

„S výhrou jsem spokojený, ale zůstávám nohami na zemi, protože tu někteří dobří borci chyběli,“ vzpomněl Višňovský, že někteří maratonci se připravují na ME v Norsku.

Jeho mladší týmový parťák Filip Rydval zajel svůj zatím dosud nejlepší dlouhý maraton, když si parádně poradil se zbytkem dost silné konkurence a na cílové pásce předčil stálici pódií českých maratonů Michala Kaněru (Ghost Team).

„S druhým místem jsem maximálně spokojený, protože mým cílem bylo dojet do pětky. V druhém kopci jsem se snažil držet dobrou pozici, pohybovali se tam kolem mě ještě zbytek Spořky, Michal Kaněra a Lukáš Kobes. Nahoře jsem koukal, že má Višňa docela díru a ve skupině jsme pak už nemuseli střídat, což byla pro mě výhoda. Maty měl údajně defekt a pokračovali jsem ve třech s Kaněrou a Kobesem, takže jsem logicky nestřídal. Když zbývalo asi 10 kilometrů do cíle, tak jsem nastoupil, dojel si mě Michal Kaněra, ale na něj jsem si ve spurtu věřil. Vloni jsem tu dojel 17., takže jsem si po nepovedeném mistráku spravil chuť,“ prozradil Filip.

Ve skupině, která byla v patách Višňovskému, ještě figurovalo překvapení mosteckého šampionátu, zmiňovaný Lukáš Kobes (Ski BikeCentrum.cz), jenž ukazuje, že i na výrazně delších závodech, než je cross country, dovede být pořádně silný. Zbylí velcí favorité Matouš Ulman (České Spořitelna Accolade) a Pavel Boudný (EthicSport Cycling Team) neměli v sobotu své nejlepší dny, a tak trofeje přenechali výše jmenovaným.

Obr - 177 kilometrů
Obr Drásal sice nebyl rekordně obří jako v minulém roce, ale i tak se jedná pořád o jinou závodní sféru, kdy trasu může dokončit jen opravdu solidně trénovaný jedinec. Startuje se v půl šesté, jede se 177 kilometrů a nastoupá se kolem pěti kilometrů. Trasa má navíc jednoho démona, jímž je pětinásobný vítěz Jan Jobánek, který vyzrál na nelehké soky i letos.

„Podařilo se mi vyhrát každý ročník, na kterém jsem startoval, jen jednou jsem musel vynechat kvůli přetrženému zkříženému vazu v koleni. Zatím pět z pěti.
Vždy po dojezdu si říkám, že to bylo to nejtěžší ze všech a že to už znova nepojedu, ale během roku se mi to rozleží v hlavě,“ pověděl o svojí historii na Obrovi Jobánek.

„Osm hodin na kole vždycky bolí. První dvě hodiny jsme jeli rozumně, což mi sedělo a díky tomu jsem se rozjel. Při druhém průjezdu Trojákem jsem měl lehčí krizičku, kde jsem cítil křeče. Chytil jsem na kluky i drobnou ztrátu. Jakmile se jednou do té nohy pustí křeče, tak je těžké nějakou intenzitou jet dál, naštěstí se mi to rozjelo, hodně jsem pil a jedl, takže se mi poslední dvě hodiny jely dobře.
Při návratu jsem využil toho, že se do první skupiny vracel po pádu Karel Hartl, s nímž jsem tam dojel zpět. Kluky jsme docvakli při dlouhém stoupání po asfaltu na Semetín, kde odpadl Honza Fojtík.

Ze Semetína, což je kopec, který mi sedí, se mě dokázali udržet Karel Hartl a Michal Bubílek. Michalovi jsem pak odjel asi hodinu před cílem ve stoupání na Lukov, ale stále jsem ho viděl. Pevně ve výhru jsem ale začal věřit až v zámecké zahradě, neboť jsem zažil ročník, kdy jsem píchnul v posledním rozbitém sjezdu,“ rozkryl průběh závodu vítěz.

Jeho největším konkurentem byl Michal Bubílek (Kross BikeRanch Team). Ostřílený závodník zažil na Obrovi premiéru, ale dle jeho slov ho nic nepřekvapilo. „Druhé místo mě při mé premiéře těší. Honza Jobánek je tady asi nesmrtelnej. Mně sednul den, neměl jsem žádné problémy, žádné křeče, ale stejně vyhrál. Nikdy jsem takhle dlouhý závod nejel, maximálně na bajku asi 130 kilometrů. Po mistráku v Mostě jsem tam sice zařadil jeden sedmihodinový trénink, ale hlavní je tady si na tu délku nastavit jídlo a hlavu. Předpokládal jsem, že se to bude lámat kolem 5. až 6. hodiny, ale na sedmý hodině Honza zázračně ožil. Přestože se mi jelo docela dobře a držel jsem tempo, si to Honza uhlídal,“ řekl Bubílek. Třetí dojel nestárnoucí Karel Hartl.

Mezi osmičkou velmi odvážných žen, které se vydaly zdolat nejdelší závod v České republice, byla nejrychlejší Lucie Skřivánková (Kolovna KM-BT Morkovice).

„Jela jsem úplně poprvé tak dlouhou trať. Až do 120. kilometru se mi jelo nádherně, pak přišly nějaké krize, ale jsem velmi ráda za čas. Během závodu jsem si zvládla popovídat s kolegy, ale od 130. kilometru už ani slovo nepadlo. Závod bych jela znova, je to fakt krásné. Doposavad jsem žádný tak dlouhý závod nejela, ale delší trasy mi vyhovují“ pověděla bezprostředně po dojezdu v cíli.

Trasa pro ženy - 85 kilometrů
Posledním prestižním závodem byla speciální trasa pro ženy na 85 kilometrů. Opět dokázala vyhrát Jana Pichlíková (Kross BikeRanch Team), přestože se na trati důkladně přetahovala se svojí největší soupeřkou Milenou Cesnakovou (Maloja Rocky Mountains).

„Vloni jsem tu jela Áčko, když tu byla Blaža Pintarič, co mě porazila. Byla jsem ráda, že to bylo pro nás o něco kratší, protože mám za sebou náročný program. Od Krále Šumavy jsem pořád v zápřahu na dlouhých závodech. Obr by mě teda opravdu nelákal. Při startu jsem jela pořád na čele a v prvním kopci mě předjela Milena Cesnaková, s kterou jsem jela výraznou část závodu, ujela mi ve výjezdu na Kelčský Javorník, kde lépe prokličkovala mezi pomalejšími jezdci a ve sjezdu je agresivnější.
Ale podařilo se mi jí opět dojet, na poslední občerstvovačce zastavila, ale nevím proč. Tak jsem to do cíle dovezla a podařilo se mi dojet závod do 4 hodin. V cíli mi pak hlásili, že jsem na trati třetí celkově, čemuž jsem nemohla uvěřit,“ pověděla vítězka.