Drsný a krásný. Takový byl světový šampionát maratonců

Mistrovství světa v maratonu, které se letos konalo na jedné z nejtěžších tratí v šestnáctileté historii šampionátu, ovládl po 102 kilometrech specialista na cross country, čtvrtý muž mistrovství světa XCO, Henriquie Avancini (BRA). Devětadvacetiletý biker o titulu rozhodl až v cílovém sprintu před druhým Rakušanem Danielem Geismayerem. Třetí se ztrátou sedmi vteřin finišoval Kolumbijec Hector Leonardo Paez. Český reprezentant  Kristian Hynek dokončil na sedmém místě se ztrátou 3:49.  

Kristian Hynek


Univerzál Avancini 
Medailové ambice Kristiana se rozpadly ve výjezdu na nejvyšší vrchol tratě Riffugio Auronzo (2333 mnm), kdy nestačil tempu Leonarda Paeze z Kolumbie, který sedmičlennou čelní skupinu pěkně nadělil. Šestatřicetiletému drobnému bikerovi stačil jen Daniel Geismayer. Ve sjezdových pasážích si dvojici docvakl Avancini, jenž jako jediný z elitního pole zvolil celodpružený model svého kola! Zbylých 40 km do cíle bylo taktickou bitvou, kdy se zejména Geisi snažil odpárat své dva rivaly. Což se mu vždy dařilo do kopce, ale nikde ne natolik, aby to stačilo k rozhodují "díře". Po pěti hodinách, těsně před cílem, tak trojice jela totální šrot, nejdříve odpadl Paez a ve špurtu si pak Henrique s Geisim poradil raz dva. Dokázal tím, že je vskutku univerzální biker, výborně zajel dlouhé etapáky, v cross country letos patřil do top pětky, vyhrál jeden ze závodů SP v short tracku a nyní je i mistrem světa v maratonu. )

Henrique Avancini vítězí, Daniel Geismayer dojíždí druhý a ještě kontroluje nebezpečí od Paeze....

Zklamání ve tváři Kristiana Hynka

Na Kristiana tak zbylo bombastické sedmé místo, jenže Kristian chtěl víc. Přál si medaili. Ale kdo by ji na mistrovství světa nechtěl, jsou to lákavé ceny. Před závodem říkal: "Cokoliv jiného než medaile pro mě bude zklamáním." A smutek byl ve tváři černošického bikera patrný.

"Jsem zklamaný, sedmé místo je pěkné, ale bohužel je to jiný výsledek, než v jaký jsem doufal. Konkurence je každým rokem větší, a aby člověk uspěl, musí vše klapnout na sto procent, což nebyl dnes můj případ. Dal jsem přípravě hodně, ale prostě v den D něco chybělo. V cíli sedmé místo a zklamání, které ale překonám, nadechnu se a naberu motivaci k dalšímu pokusu.. a o tom ten sport je, že?,” okomentoval svůj výsledek Kristian Hynek na webu. 

Nejkrásnější závod, co jsem kdy jel
S českou trikolorou na dresu se na 28. místě představil Marek Rauchfuss, který v cíli ztratil na vítěze 16:15 min.. Filip Adel finišoval jako 34. (+19:56) a Matouš Ulman jako 51. (+29:10). 

"Že to bude těžký, jsme věděli už předem... najížděli jsme to celkem v tempu a strávili tam víc než šest hodin.... Byla to krásná trať, asi nejhezčí, co jsem kdy jel," líčil po závodě Marek Rauchfuss. "Závod to byl hodně nervózní, od startu se jelo strašně rychle, jako kdyby to ani nebyl maraton s takovými parametry. Několikrát to tam spadlo, mně se to naštěstí vyhnulo, zasekal se tam Matouch. Já jsem si síly rozvrhnul asi dobře, nikde jsem nejel přes hranu, takže jsem neměl žádnou krizi, celkově bez problémů. Jezdil jsem ve skupince s exmistrem světa Ferreirou, což bylo taky parádní a pro mě je 28. místo super výsledek vzhledem ke konkurenci," dodal Rauchfuss.

Balík maratonců nedlouho po startu...

Marek Rauchfuss

Jen o pár míst za Ráfkem cílovou čáru v Auronzu proťal i Filip Adel, s 34. místem v konkurenci 140 bikerů ze 33 zemí světa byl spokojený. "Jasně, může to znít jako nic moc výsledek, obzvlášť po mojí vítězný šňůře z předchozích měsíců. Je potřeba si ale uvědomit, že tohle byl kvalitou ten nejvyšší level. Pravdou je, že se mi nepodařilo udržet takovou formu, jaká byla v poslední době "standard". V každým případě jsem nechal v sobotu na trati všechno, takže tohle umístění v takové konkurenci ve finále beru," přiznal na svém FB profilu Filip.

Matouš před startem překypoval motivací a chutí zajet dobrý výsledek. Bohužel doplatil na několik karambolů po startovním masakru, které ho zbrzdily. Matouš, podle slov Marka Rauchfusse, za to pak vzal a jel naplno. "Přelítnul mě strašně rychle, jenže ty kopce byly fakt brutální a já ho za nějaký čas zase předjel zpátky. Asi to přehnal a nedokázal se do toho zase dostat..."


Annika bez brzd a s naraženými žebry
Mezi ženami potvrdila svojí suverenitu po 89 kilometrech Dánka Annika Langvad, jež si dojela pro svůj pátý maratonský titul. Jen týden před tím si v Lenzerheide dojela pro stříbro na šampionátu XCO. Čtyřiatřicetiletá bikerka měla už v polovině závodu více než sedmiminutový náskok, o vše ale málem přišla 20 km před finišem, kde měla drsný pád ve vysoké rychlosti. "Pěkně jsem si namlátila, narazila jsem si žebra a v první chvíli jsme si říkala, že je konec. Pak jsem ještě zjistila, že mi nebrzdí zadní brzda, takže těch 20 km do cíle byl opravdu očistec," nechala se slyšet dánská cyklistická hvězda, jež byla v cíli o 5:18 min. dříve než druhá Christina Kollmann, třetí Polka Maja Wloszczowska ztratila už více jak dvanáct minut!

Annika Langvad

Z českých reprezentantek skončily po defektech na 28. místě Karla Štěpánová a 32. Jana Pichlíková. 

"Byl to docela masakr... Po startu dobrý, pod první kopec se mi podařilo dojet do desítky, takže jsem se nemusela s nikým loktovat. První kopec byl asi nejdrsnější, průměrné stoupání 15%, ale místy stěna, jako bys jel proti zdi. Přišlo mi, že ale trpí všechny kolem, nejen já. V noci pršelo a spousta holek se bála, ve sjezdu jsem jela celkem svižně a předjížděla. V nejtěžším sjezdu z Tre Cime jsem sekla pět holek, ale bohužel když jsme se míjely s Estonkou, vyjela jsem z ideální stopy a píchla zadek. Naštěstí do depa kousek, tak jsem tam dojela na prázdném. Pak ale přišlo čisté utrpení, v posledním těžkém výjezdu už jsem chytala jednu křeč za druhou. Tvrdý boj o přežití, asi nejtěžší v mém životě. Pomalu mě zpět předjížděla jedna holka za druhou. Nejhorší pak byla finálová 10 km dlouhá šotolina do cíle, kde jsem zůstala sama a příšerně foukalo proti. Nakonec v cíli 28. místo... mrzí mě alespoň ta pětadvacítka, holky mi ujely právě na tý rovině a já s tím nedokázala nic udělat. Jinak to byl asi nejhezčí zážitek v mém životě! Nejenom krásný závod pod kulisou Dolomit, ale i atmosférou a skvělou tratí!!!" líčila Karla. 

Karla Štěpánová

"Zvládla jsem pro mě zatím nejtěžší maraton, na který jsem se postavila, takže jsem spokojená. Toužila jsem při upínání mého čísla 24, že by bylo super dojet do této pozice. Byl to hodně selektivní závod, plný těžkých prudkých kopců i technických trailů a pasáží s ustřelující šotolinou. Začátek jsem nechtěla přepálit, aby mi později neseklo...to se naštěstí nestalo, ale lehké krizičky byly. Potkal mě pomalý defekt předního kola mezi posledními dvěmi občerstvovačkami, ale podařil se mi to rychle opravit. Únava se promítne očekávám nejvíce zítra. Bolí mě naražené koleno z pátečního střetu se skalkou v nejkritičtějšim místě v trailu z Tre Cime Lavadero, ale snad to bude ok," oznámila Jana. "Bylo super to vše zažít a být součástí týmu reprezentace. Bylo o nás skvěle postaráno a všem členům patří velké díky!"

Nedělní amatérská "oddechovka"
Po sobotním mistrovském závodě se v neděli na start postavili i amatéři. Trať byla víceméně totožná s tou, kterou jely ženy předchozí den, jen úvodní brutální stoupání chybělo, závod tak měřil 90 km s převýšením 3100 m, takže žádná oddechovka, ale pořádný maraton. Neuvěřitelná byla účast Gunn Rity Dahle, která si předchozí den v mistrovském závodě dojela pro 4. místo, a to se dvěma nalomenými žebry z Lenzerheide! Závod žen samozřejmě vyhrála, maratonská vicemistryně ČR a vítězka Sudet z minulého týdne Milena Cesnaková dojela na 3. místě, na Gunn Ritu ztratila jen 15 minut! Závod mužů vyhrál domácí Pietro Sarai (Scott Racing Team), nejlepší český muž v cíli byl 32. Antonín Hodr. 

Start amatérského závodu, zcela vpravo Gunn Rita Dahle Flesja...

"Nohy nestávkovaly a vše dopadlo víceméně tak, jak jsem si přála," napsala nám Milena Cesnaková. Startovala po včerejším svěťáku i Gunn Rita, takže ikona v první lajně byla velmi motivační pro všechny. Já startovala někde hluboko v davu prvního bloku, celkem bylo asi 2000 lidí na startu, takže následovalo velký prodíraní se davem. Peklo, když se spojovala naše dlouhá s kratšími tratěmi, bylo to až nebezpečné, hodně nás brzdili v technických úsecích. Podmínky pro závod tedy bez výmluv mnohokrát horší, jak včera děvčata. Každopádně jsem si dolítla - bez podpory na trati, týdenní aklimatizace a víceméně na vostro, bez projetí trati - pro 3. flek, 15 minut za Gunn Ritou, v čase 5h 37min, což je pro mě obrovský úspěch," dodala Milena, která tak zkompletovala trojici velmi těžkých maratonů v posledních třech víkendech. (přehled výsledků nedělních závodů ZDE)