Duhový rok Tomáše Slavíka

Roční kralování v duhového trikotu mistra světa pro fourcrossaře Tomáše Slavíka končí. Nebo také možná ne. To by ale musel být prvním jezdcem v historii, který by dokázal titul světového šampióna v Champéry obhájit. A to bude hodně těžké. Trať je náročná, zrádná a výborných soupeřů plno.

Jaký byl ten rok?
Skvělý. Hodně jsem si to užívat. Bylo to splnění mého snu a na dres s trikolórou jsem si zvykl. Vůbec bych se nezlobil, kdybych v něm mohl jezdit i v příštím roce.

Před rokem jsi si nastavil laťku hodně vysoko...
Jednu část letošních cílů jsem si splnil vítězstvím ve finálovém závodu světového poháru ve Val di Sole, ta druhé část mě čeká zde v Champéry. Ale obhajoba bude mnohem těžší.

Tratí či konkurencí?
Na zdejší trati se nedá říci, že by byl někdo favoritem. Trať je nevyzpytatelná, vyhrát může kdokoliv z první pětky světového žebříčku. Strašně důležitá byla kvalifikace a nyní budou rozhodují starty. Vnitřní dráha, to bude výhra.

Přesto, koho považuješ za Top favorita?
Je to trať pro jezdce bez mozků, spíše pro sjezdaře. Jarred Graves zde absolvuje poslední závod ve fourcrossu a podřídil tomu veškerou přípravu. Bude chtít vyhrát a loučit se duhovým trikotem. Rychle tu jezdí i Michal Prokop. Bude to ale nevyzpytatelné a bude potřeba hodně štěstí.

Jak tě změnil zisk titulu mistra světa? Co ti přinesl?
Tak především mě osobně nezměnil nijak. Ale k lepšímu se změnily moje podmínky pro přípravu. Lidé se na mě dívají jinak, lépe.

Ty podmínky se zlepšily zásadně?
Zcela diametrálně. Jsem nyní čistý profesionál. Vůbec nemusím omezovat svoji přípravu, tréninkové kempy. Prostě mám skvělé podmínky a mohu se soustředit jen na přípravu a závodění.

Jaká je trať v Champéry?
Jedním slovem šílená, jiná. Je spíše sjezdová, ale bez skoků a prakticky se na ní nedá předjíždět. A i ti nejlepší jezdci na ní padali, a padali často. Bez chyby na ní jet nejde. Není na závodění, je nebezpečná a s plno záludnostmi, které člověka rozhodí. Riziko pádu je obrovské a tím pádem i riziko zranění hodně velké.

Ty ale příliš často nepadáš...
To ne, ale zde jsem již několikrát letěl. V kariéře jsem naštěstí těžké pády neměl, jen jednou jsem si zlomil klíční kost, ale crash, který by mě vyřadil na sezónu, mě nepotkal.

Trápí tě nervozita před důležitými starty?
To naštěstí ne a na mistrovství světa jezdím dobře. Svoji přípravu směřuji vždy k vrcholu sezony. A když vím, že jsem dobře připraven, tak nervozita není. Zde mám ale smíšené pocity z trati, prostě mě nebaví, ale připraven jsem dobře.

Co jsi za poslední rok kromě sportu stihl?
Udělal jsem státnice, jsem bakalář a nyní mě čeká ještě dvouleté magisterské studium. Před státnicemi to bylo hustý. Každý víkend předtím jsem měl nějaké závody daleko od domova. Vstával jsem proto v šest a do deseti drtil studium, teprve potom jsem přepínal na zcela jiný sportovní režim.

Byli učitelé na tebe jako na vrcholového sportovce a mistra světa mírnější?
Mohli by přimhouřit oko, ale nebylo to potřeba. Ve studiu jsem stejně pečlivý jako při sportu. Ale do hlavy mi to příliš nejde, takže mě to stojí dost úsilí.

Z jakých předmětů jsi skládal státnice a na jaké téma jsi psal diplomovou práci?
Státnice se skládaly z lékařské vědy, výživy, psychologie, filosofie a sportovního tréninku. Diplomka byla na téma  Rozvoj silových a rychlostních schopností ve fourcrossu prostřednictvím fitness programů. Myslím, že je to dobrá příručka pro začínající fourcrossaře.

O sjezdařích a fourcrossařích se ví, že po závodech to dokáží rozbalit...
Já se ale krotím. Snažím se sportu přizpůsobil vše i životní styl. Lehce si dám, ale nic velkého, téměř pokaždé s mírou. Hlídám si pivo i jídlo.

Vedle sportu a školy jsi zvládl ještě něco?
Rád chytám ryby, ale času na to mám málo. Nedávno jsem byl na výpravě na Nových mlýnech na Pálavě. Skoro jsem si vytvořil osobní rekord. Dosud mám kapra 18,5 kila, nyní jsem chytil o půl kila lehčího. Zápasil jsem s ním hodinu a půl. Zasekl jsem ho a rychle na loď a potom mě vozil po přehradě, ale vyhrál jsem.

Foto: Jan Němec