Emil Hekele přijel do Jičína vyhrát, měl jasný scénář

Byť se jméno Emila Hekeleho objevovalo i před závodem mezi favority na zisk titulu, asi nebylo mnoho lidí, kteří by věřili, že se tak skutečně stane. Věřil v to ale samotný dvačtyřicetiletý cyklokrosař z Loštic. Navzdory tomu, že s cyklistikou už několikrát skončil, stále je aktivní a dres mistra republiky mu zase trochu udělal guláš v jeho plánech. Říká, že jako mistr České republiky pojede na mistrovství světa a tam se ukáže, jestli absolvuje ještě jednu sezonu, nebo pověsí závodění na hřebík. Do Jičína na domácí šampionát si přivezl své věrné fanoušky, kteří věděli, že jejich hrdina má svůj plán, svůj scénář a že si přijel pro titul. Toto, ale i mnoho dalšího nám prozradil v následujícím rozhovoru.

Emile, jaké byly oslavy? V Jičíně to vypadalo na obrovskou párty...
Mám skvělou partu, která mi neskutečně fandila a burcovala mě podél celé trati a moc jim za to děkuju. Nakonec byly oslavy docela poklidný, nebylo potřeba bujarých oslav. Ona taky byla neděle a v ponděli šlo hodně lidí do práce, takže se nedalo juchat dlouho do noci, rozpustili jsme to už asi v devět. Myslím, že důstojná akce.

Co se ti honilo hlavou, když jsi projížděl cílovou rovinkou mezi davy diváků?
Nevěřil jsem tomu, že se to opravdu stalo. Za ta dlouhá léta jsem nic takovýho nedokázal, a i když jsem měl relativně velkej náskok do posledního kola, tak se mohlo stát cokoliv. Nejednou jsem právě v posledním kole přišel o vítězství vinou pádu nebo defektu. Musím přiznat, že jsem na to v posledním kole hodně myslel, a až na tom asfaltu před cílem jsem si byl jistý, že to dám, i kdybych spadl. 

V cíli jsi skočil rovnou do náručí svých fanoušků...
Momentální rozhodnutí,  byl to samozřejmě krásnej pocit, když člověk vidí tu záplavu diváků a fanoušků. Strašně moc jsem chtěl vyhrát, asi rozhodlo srdce. Celý život jsem dřel a makal, motivace byla obrovská, ale dokázal jsem, že na to mám.

Fanoušci jsou důležití, dodávají hodně energie?
Určitě ano, hnali mě i cizí, nejenom moji fanoušci. Po závodě mi na sociálních sítích psali i lidi, které vůbec neznám, že mi fandili a že jsem je dojal k slzám. To je všechno moc příjemný, člověk si uvědomí, že dokázal něco, co se nepodaří každému. Byl to takový můj sen a ne každý si může podobný cíl vůbec vytýčit. 

Kdy ty sis řekl, že chceš být mistrem?
Nikdy jsem k tomu popravdě neměl moc blízko, takže já jsem si tohle řekl poprvé v loňský sezoně před Holýma Vrchama, když jsem viděl, že na to mám. Nahrávaly mi k tomu i okolnosti, jako aktuální forma a srovnání s konkurencí. Byl jsem schopen jezdit s lidma z první světové desítky, takže jsem si řekl, že můžu porazit i Boryho. Ale to se mi nepodařilo, protože jsem měl defekt. Takže jsem si to letos dal jako cíl už před sezonou a udělal jsem proto všechno. Už 1. března, když jsem začal trénovat na tuhle sezonu, tak jsem do ní vstupoval s tím, že chci titul. Měl jsem to tak celou dobu nastavený. Ale necítil jsem tlak z žádné strany. Spousta lidí by mi nevěřila, kdybych prohlašoval, že si jedu pro titul, tak by si klepali na čelo. Takže jsem to nezveřejňoval, že si za tím jdu a myslím to 100 % vážně, vědělo to jen moje nejbližší okolí. 

Přesto jsi ale byl pasován do širšího okruhu favoritů...
Bylo to asi daný tím, že mám dobrý postavení v UCI žebříčku, vyhrál jsem šest závodů UCI, i když, jak říkali v televizi, na těch závodech nikdo nebyl. Ale oni tam byli. On dneska i třicátej nebo čtyřicátej chlap na světě je sakra dobrej. A Borymu se letos moc nedaří, takže chápu, že jsem byl pasován na favorita, ale zároveň si myslím, že si to i hodně lidí nepřálo. Spíš bych řekl, že Bory byl před startem jednička, Kopecký dvojka a já možná trojka. 

A vyšlo to perfektně...
Šel jsem do závodu s jasně daným scénářem a taktikou. Věděl jsem, že chci zaútočit tři kola před cílem, a to se mi povedlo. Pak mi i přálo štěstí, Bory neměl dobrý nohy a Kopecký si možná brzy vyplýtval energii.

Proč jsi vlastně v sezoně vůbec nejezdil Toi Toi Cup, neměl jsi ani jedno srovnání s domácí scénou?
Na rovinu říkám, že jsem neměl proč doma jezdit. Neměl jsem smlouvu s pořadateli, neměl jsem smlouvu, že bych musel jezdit Český poháry, navíc si myslím, že české tratě nejsou výkonnostní, tedy kromě Holých Vrchů a Jičína. I proto šla výkonnost českých kluků strašně dolů. Jezdí se tu jen zatáčky doprava a doleva na 150 tepech. Řekl bych, že se to hodně zhoršilo, ale to je bohužel trend - dostat okruh na co nejmenší prostor kvůli televizi a divákům.

Máš pocit, že v zahraničí je to jiné?
Ano, venku se jezdí daleko těžší tratě a já si vybíral takovou skladbu závodů, která by mě pomohla posunout se alespoň o kousek dál. Vybíral jsem si ty podniky, kde mi nabídli smlouvu a profitoval jsem z toho i finančně. Takže znovu na rovinu opakuji, proč bych měl jezdit na tratích, které mi nevyhovují a ještě k tomu zadarmo. Takže jsem volil tuhle variantu. Cyklisti jsou herci, kteří hrají divadlo. Nevidím důvod, proč by měli jezdit zadarmo.

Jako mistr ČR máš možnost startu na mistrovství světa, k tomu je ovšem nutný podpis statutu reprezentanta, jak se k celé situaci stavíš? 
Já s tím podpisem nikdy neměl a nemám problém. Jen jsem odmítal jezdit závody Světovýho poháru, které si člověk musí platit sám. Takže SP nebylo mým cílem, takže jsem statut reprezentanta nepodepisoval, neměl jsem k tomu žádný důvod, ten papír by mi k ničemu nepomohl. Navíc nejsem profesionál. Můj cíl letošní sezony bylo mistrovství ČR a ne svěťák. V plánu ale nebylo ani mistrovství světa, což jsem ale teď přehodnotil. Když jsem mistrem ČR, bylo by špatný na MS nejet, takže jsem se domluvil s reprezentačním trenérem a s komisí cyklokrosu.

Pojedeš i dva nadcházející světové poháry v Nommay a Hoogerheide?
Ne, nepojedu. Mám už dlouho nasmlouvaný závody jinde. Finále SP v Hoogerheide je ale ještě ve hře, uvidíme.

Světové poháry jsou ale nejvyšší liga, tam by ses mohl posouvat? Byť si je tedy musíš platit sám...
Svěťák můžeš samozřejmě jen tak objet, ale mě baví vyhrávat, takže jsem se soustředil na jednotlivé menší závody, které mi něco daly. Absolvovat celý SP tak, abych mohl konkurovat nejlepším, by vyžadovalo 100% profesionální smlouvu. Já se na těch menších závodech perfektně naučil několik věcí, jako motivace, psychika, taktika, naučil jsem se vyhrávat. V Jičíně jsem měl přesně daný scénář a dodržel jsem ho do puntíku.

Co dál, Emile?
Uvidíme po mistrovství světa. To je pro mě zajímavý i proto, že bych mohl na příští rok dostat smlouvu. Otevřeně ale říkám, že pokud by se to nepovedlo, tak dres mistra republiky příští rok nikdo neuvidí a já s cyklistikou skončím. To je moje vize, proč jet na mistrovství světa. Dres mistra republiky je závazek a já budu rád závodit, ale je třeba k tomu mít adekvátní podmínky. 

K tomu je potřeba nějaký dobrý výsledek...
Ano, samozřejmě že budu bojovat o co nejlepší výsledek a pokusím se s ostatníma klukama napravit reputaci českýho cyklokrosu. 

Tak držíme palce, ať se podaří co nejlepší umístění...