Galusky, rohy a závod na dvě hodiny. Na MS ve Val di Sole 2008 vzpomíná Škarnitzl

Není příliš míst, kam by se mistrovství světa vracelo, prim v tomto ohledu drží kanadské Mont St. Anne, kde se šampionát konal už třikrát (1998, 2010, 2019). Dvojnásobným hostitelem je i australské Cairns (1996, 2017) a nyní se mezi ně zařazuje i italské Val di Sole. Poprvé se zde duhové trikoty rozdávaly v roce 2008. Ze současného reprezentačního týmu byli mistrovství světa před třinácti lety Jitka Čábelická (závod nedokončila), Ondřej Cink (19. místo mezi juniory) a nejzkušenější matador reprezentačního celku Jan Škarnitzl. S ním jsme si zavzpomínali...

Honzo, co se ti vybaví z mistrovství světa 2008 tady ve Val di Sole?
Vybaví se mi celej ten závodní týden,  dobře si to pamatuju i díky tomu, že to tady ve Val di Sole byl úplně první ročník a hned mistrovství světa. Myslím si, že ten rok jsem tu jel i štafety. Byl jsem podle mě posledním rokem v kategorii U23, takže jsem očekával nějakej lepší výsledek, to se ale úplně nestalo.

Pamatuješ si, jak jsi skončil?
Myslím si, že jsem byl nějak těsně do dvacítky, třeba 17…? /bylo to 18., pozn. redakce/ Ten okruh, co se tu jezdil dřív, byl docela dlouhej, myslím si, že kolo trvalo zhruba 20 minut. Na tu dobu to byl docela pěknej okruh. 

Máš na ten šampionát nějakou speciální vzpomínku, bylo to v něčem výjimečné?
Tak to teda nevím, ty mistrovství světa se mi už pletou dohromady, takže žádnou speciální vzpomínku asi nemám. Řekl bych ale, že ten rok tu měl někdo z fourcrossařů medaili /Romana Labounková bronz a Jana Horáková stříbro, pozn. redakce/, taky si pamatuju, že na ubytování jsme tu z areálu jezdili vlakem.

Peter Sagan tu tenkrát vyhrál juniory…
Ano, to vyhrál! Ten rok tam s ním byl i Ondra Cink v kategorii. V tý naší už ani nevím, kdo vyhrál /Nino Schurter, pozn. redakce/ a elitu tu už vlastně jel Jarda /Kulhavý skončil na 11. místě pozn. redakce/.

Co se od tý doby změnilo v technice? 
Šestadvacítkový kola se v tý době vozily běžně, ale široký řídítka se na kolo začaly teprve dávat. Američané už vozili řídítka 70 centimetrů široký, my v té době vozili tak maximálně 56 cm. Myslím si, že to se ještě vozily i rohy. Neřešila se ještě ani bezdušová kola, vozilo to jen pár kluků. Já jsem ale na tu dobu měl fakt vymazlenýho Gianta. Měl jsem karbonový ráfky, tenkrát jsem vozil na bika galusky, konkrétně český Tufa, na kterých tu jel právě i Sagan. Ten karbonovej ráfek s galuskou byl fakt lehkej, z čehož jsme tu těžili. Už se vozila celoodpružená kola, akorát to byla ještě kombinace karbonu a hliníku. Málokdo vozil čistej karbon. Komponenty se vozily jenom hliníkový. Teleskopický sedlovky se samozřejmě nevozily. Jinej byl i posed, sedlo se vozilo vysoko, řídítka byla naopak hodně nízko. Nemyslím si ale, že by se na tu dobu jezdilo nějak pomaleji.

Dokážeš si představit, že to teď tady na tom kole objedeš?
Já doma šestadvácu mám, jezdím na ní občas v zimě. Je to něco jinýho, člověk jede pomaleji, ale nemyslím si, že bych to tu na tom nesjel. V určitých pasážích by to rozhodně jednoduchý nebylo, ale teď se ty tratě staví na to, co ta kola umí. Dělaný jsou dnes pro závody kol, technika to pobere, tenkrát to tak nebylo, okruhy se těm kolům tak nepřizpůsobovaly. Některé pasáže se kvůli tomu musely jezdit pomalu, dnes se všechno přelítává.

Kdybys měl říct dvě věci, které se za těch třináct let změnily nejvýrazněji nejen v technice, co bys řekl?
Rozhodně jsou atraktivnější televizní přenosy, pro diváka je to přehlednější, dostupnější, závody i okruhy jsou navíc kratší, takže je to napínavější. Dřív se jezdilo cross – country na dvě a půl hodiny, dnes je to sotva hodina a půl. Co bych ale za ty roky řekl, tak to, že tratě jsou stále úměrný technice, vždycky se to nějak dá projet. Samozřejmě se to neskutečně posunulo, ale stejně tak se úplně jinam posunula i kola.

Kolikáté je to tvé mistrovství světa? Vynechal jsi za tu dobu někdy?
Já už to ani nechci počítat. Myslím si ale, že jsem nevynechal a že moje první mistrovství světa bylo v Luganu v roce 2003, kde Jarda vyhrál v juniorech.

A kolik světových šampionátů ještě dáš? Tenhle je tedy devatenáctý…
Rád bych ještě nějakej objel. Teď to dva roky nebylo úplně optimální z cyklistického hlediska. Věnoval jsem se dost rodině a vlastně jsem se i učil, co obnáší být tátou. Už jsem i přemýšlel, co dál, ale chtěl bych to zkusit znova naplno a buďto to půjde, nebo ne. Můžu jezdit ještě rok, dva roky, ale chci ještě jezdit. Mě baví závodění, rád trénuju a pokud to bude stát za to, abych se ještě relativně vepředu udržel, tak proč nejezdit…?

Medailisté kategorie U23 z roku 2008... poznáváte?

Vy Škarnitzlovi to máte v krvi…
Do práce můžeš jít vždycky. 😊 Samozřejmě ale co se týče financí a rodiny, musím už přemýšlet jinak. Mám teď ale možnost pokračovat dál, tak toho využiju. Velkou podporu mám od manželky Verči a jsem rád, že pro to má pochopení, což je strašně důležitý. Příprava je náročná a ze začátku sezony toho doma tolik nestrávím. Teď navíc koncem listopadu čekáme třetí dítě – Vendelína.

Jaké máš ambice na zítra?
Abych řekl pravdu, trošku mě tu trápí zdraví. Bojuju s tím už od kvalifikace short tracku. Zvažoval jsem, jestli nastoupit, pak jsem si ale řekl, že to je jenom rýmička. Musím se s tím poprat, rád bych zajel dobrej výsledek, dám do toho po startu všechno a v prvním kole uvidím, jak bude tělo reagovat. Včera to v short tracku nebylo úplně špatný, ale samozřejmě to mohlo být i lepší. Jsem teď docela v závodním rytmu, takže tělo na to dobře reaguje, i když ten zítřek bude náročnější délkou závodu. Chci zkrátka zajet dobrej výsledek, protože těch příležitostí už taky tolik mít nebudu. Ale na svoje maxima - dvě jedenáctý místa ze Champéry a Pietermaritzburgu asi nenavážu...

Jan Škarnitzl v short tracku

Mistrovství světa MTB 2008 na Wikipedii

*Val di Sole hostilo v roce 2016 mistrovství světa ve sjezdu, XCO bylo v Novém Městě. V roce 2017 se zde jelo samostatné mistrovství světa ve fourcrossu. A za pět let bude Val di Sole šampionát hostit znovu.