Heli e-bike touring v podání legendy Hanse Reye

Už vidím, jak tenhle titulek zvedá nejedno obočí, co je tohle za ptákovinu... Rozumím, ale prosím vás, čtěte dál o tom, jak si staří psi užívají nových možností...

Autor: Hans Rey
Foto: Carmen Rey
Heli e-bike touring v podání legendy Hanse Reye

 

V listopadu roku 2019 jsem se v novozélandském Queenstownu, kde žije Henry van Ash, setkal se dvěma svými starými kamarády z jižní polokoule. Henry je jedním z těch, kdo vynalezli, lépe řečeno zkomercionalizovali bungee jumping, ukázali ho celému světu a udělali z něj jednu z hlavních turistických atrakcí Nového Zélandu. Kromě toho je ale také zapáleným mountainbikerem, který za ta léta, co je mu cyklistika koníčkem, nashromáždil impozantní sbírku kol. Obdobných na světě moc není… Nedávno rozjel společnost Heli Bike, která přepravuje dobrodružství lačné bajkery do odlehlých koutů daleko od civilizace.

Hans Rey zítra slaví 54. narozeniny...


Glen Jacobs, člen Mountainbikové síně slávy, byl tím druhým chlapíkem, který se na téhle návštěvě ke mně a mé ženě Carmen přidal. Glen je Australan a patří mezi nejvlivnější osoby světa horských kol. Jeho firma „World Trail“, zaměřená na navrhování trailů, má více než 60 zaměstnanců a na svém kontě stavbu i návrh mnoha nejlepších bajkových destinací na světě: třeba Blue Derby, ale i mnoho dalších. No a my tři, vybavení elektrokoly – tedy ne ani tak proto, že bychom byli staří nebo shnilí, ale kvůli onomu faktoru zábavnosti, kvůli různému způsobu jízdy a vnímání dobrodružství, a také kvůli delším možnostem, jako je možnost jet déle, dále, vyjet ostřejší terén, který vyjet by na běžném bajku bylo buď hodně náročné, nebo přímo nemožné.

Ptáte se, proč jsme využili vrtulník? Inu, zaprvé proto, že jsme měli tu možnost, když jsme tu nabídku dostali, a také proto, abychom mohli prozkoumat odlehlejší místa, kam dostat se bez výsadku z vrtulníku by bylo těžké. Takové výlety si zpravidla žádají několik dní, což by znamenalo, že bychom si s sebou museli vzít stany, spacáky, jídlo atd. Tradiční několikadenní tripy jsme už uskutečnili a vždycky to byla velká zábava. Ale díky vrtulníku jsme se mohli nechat vysadit prakticky kamkoliv a odtud pak šlapat zpět. Obzvláště pak ve vysoké nadmořské výšce s bujnou vegetací a skalnatým terénem. V ostré trávě ve vysokohorských kamenných polích nebo zasněžených pláních se na běžném kole nedá pořádně jet, ani to není moc zábava, ale na e-biku je možné si i v náročném terénu uchovávat pohybovou energii.

Hans Rey

*4.6. 1966 v Německu

- žije v Laguna Beach v Kalifornii

- legendární biketrialista a freeride jezdec, v 80. a 90. letech vítěz mnoha závodů včetně UCI podniků a X-Games

- autor prvních bikových videí

- od roku 1997 dobrodružné výpravy s bikem

- od roku 1987 sponzorován značkou GT

www.hansrey.com 

To, že si dáme do těla, bylo zjevné, i když jsme měli špičková elektrokola s asistencí šlapání: člověk si dá pozor, aby po cestě pošetřil baterii, obzvláště když jede trasu, kterou ještě nikdy nikdo nejel, nebo mu hrozí nebezpečí, že se ztratí a bude se muset vydat zpátky, kudy přijel. To všechno může vysát energii z baterie a dostat vás do maléru, pokud by vám došla baterie dříve, než byste se dostali na konec cesty. Celoodpružená kola jsou v tak technickém terénu naprostou nutností a balónovité pláště dávají větší trakci nejen proto, že mají větší stopu / kontaktní plochu s terénem, ale je možné na nich jet při nižším tlaku. Jedním z nejvíce přehlížených detailů souvisejících s elektrokoly je dokonalý tlak v pláštích, což závisí na mnoha faktorech, a 1 nebo 2 psi více nebo méně může znamenat zásadní rozdíl. Já jen mohu doporučit všem, aby s tlakem v pláštích experimentovali tak, aby našli ten ideální pro každý terén a styl jízdy. Klopenky a skoky v bikeparcích, které člověk projíždí větší rychlostí, si žádají vyšší tlak, než potřebujete, když se vydáte někam do divočiny, kde v těch všech nerovnostech jedete pomaleji.

Dvaačtyřicetitisícový Queenstown, ležící na břehu jezera Lake Wakatipu na Jižním Ostrově, je hlavním městem Nového Zélandu pro všechny sportovce a dobrodruhy. Obklopuje ho panenská příroda a divoké hory. Každý rok sem směřuje velké množství turistů, kteří si sem přijíždějí užít si extrémní a dobrodružné aktivity. Kromě toho tu je také renomovaný bikepark, nedaleko Queenslandu se také nacházejí horská střediska s traily světové třídy.

 

Během našeho pobytu jsme vrtulníku využili k tomu, abychom se vydali na tři různé trasy. Člověk si může trasu nastudovat a vybrat si, kudy pojede, když letí nad terénem. Ze vzduchu jsme zkoumali terén, abychom našli ty nejlepší traily nebo údolí, která nebyla slepá nebo nekončila u řeky, již nebylo možné přejít.

Musím říci, že občas je fajn mít „kamarády s výhodami“: mít k dispozici vrtulník, který s vámi zaletěl, kam jste chtěli, aniž byste byli omezeni časem, bylo opravdu skvělé. Takže to často bylo třeba takto: „můžeme si první zaletět tamhle a podívat se na další možnosti“ nebo „můžeš nás nabrat v půlce toho hřebenu a vzít s sebou oběd“ anebo třeba „co tak jen rychle zaletět nad ten slavný Milford Sound Fjord“? Věřte mi, že tohle opravdu není něco, co bych na svých výletech měl k dispozici běžně. Takový způsob cestování otevírá dveře možnostem, které jsem nikdy dříve neměl. Nejlepší den byl pro mě ten, když s námi byl Henryho pes Alfi, který s obrovskou radostí běžel s námi a přitom si byl neustále vědom toho, jak se pohybovat s ohledem na kola. A když jsme pak dojeli, Alfi byl ten nejunavenější pes na světě.


Jezdili jsme po nekonečných hřebenech skýtajících dechberoucí výhledy, které nekazily prakticky žádné známky civilizace. Narazili jsme na staré doly a města duchů z dob, kdy tu vládla zlatá a měděná horečka. A také na staré hornické stezky, z nichž některé jsou i po 140 letech skvělé na bajkování.

Další den jsme se nechali vysadit na vysoký kopec, kde v dohledu nebyly žádné stezky: museli jsme tak hledat a vybírat si cestu skrze drsné skalnaté sekce a kamenitá i sněhová pole, jeli jsme po nekonečných hřebenech, které nakonec vyústily v nějakou starou polní cestu nebo trail.

Třetí den Henri zavolal provozovatelům lyžařského střediska Coronet Ski Resort, protože ještě nezačala letní sezona a ani bikepark, ani kabinková lanovka ještě nebyly v provozu, a zařídil nám jejich svolení s tím, že se vrtulníkem necháme vysadit na kopci a budeme moci otisknout vzorek svých plášťů do čerstvě upravených a vyšejpovaných trailů. Ty jsou učiněnou pastvou pro oko, jak se jako had vinou po svahu dolů, plné skoků, klopenek a terénních nerovností.

Tenhle speciální trip byl rozhodně dost extravagantním zážitkem a zároveň skvělým způsobem, jak se zase potkat s několika starými dobrými známými.

Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeTEST: Superior eXF 9049 R
    TEST: Superior eXF 9049 R
  2. OstatníBike tour 2020: Špičák na Šumavě – adrenalin i romantické scenérie
    Bike tour 2020: Špičák na Šumavě – adrenalin i romantické scenérie
  3. OstatníPřejezd ČR za den aneb pojeďme do Jablůnkova na pivo
    Přejezd ČR za den aneb pojeďme do Jablůnkova na pivo
  4. PozvánkyBajkovačka, čo má guľe
    Bajkovačka, čo má guľe
  5. OstatníBiketour 2020: Klíny – nové endurové traily s mistrovským nádechem
    Biketour 2020: Klíny – nové endurové traily s mistrovským nádechem
  6. TechnikaFotogalerie: Cannondale Topstone Lefty & NEO 2021
    Fotogalerie: Cannondale Topstone Lefty & NEO 2021

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 trance28 - vloženo: 04.06.2020 v 10:49:25

    A to byla jeste nedavno cyklistika tak krasne ekologicka...

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 midlander - vloženo: 04.06.2020 v 08:25:49

    Smutný čtení. Takový umělohmotný zážitky.

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744