Nefalšovaný bikový nářez se zlatým koncem

Iron Bike není českým fanouškům horské cyklistiky neznámým podnikem. Řadí se jednoznačně k nejtěžším etapovým závodům vůbec a je velmi potěšující, že v posledních letech jsou čeští závodníci a závodnice těmi nejúspěšnějšími. Ondřej Fojtík a Radek Šíbl tu vyhráli už třikrát, Lída Damková byla letos počtvrté druhá a patří tak k neméně úspěšným.

V pátek 21. července nastoupilo k prologu v městečku Entracque na 140 závodníků z 16 zemí a v následujících dnech pokračovali sedmi etapami k cíli v Sauze d'Oulx. Celkem to činilo 650 km a 22 tisíc metrů převýšení. Letos bylo Čechů více než v předchozích letech — Lída Damková (Kastar) si účast prostě nemohla nechat ujít a těšila se na týden na horách a nové lidi, Radoslav Šíbl (NORTH.Bikezone.cz) původně zamýšlel jet úplně něco jiného. Plány ale musel kvůli po škaredém pádu, kdy si zlomil tři žebra, trochu změnit a teprve 10 dní před startem Iron Biku mu skončila neschopenka. Dalšími Čechy pak byli Miroslav Janota (Rock Machine-Cyklomax) absolvoval Iron Bike poprvé a v kategorii dvojic rovněž v barvách brněnského týmu NORTH.Bikezone.cz měli původně startovat také Martin Sovadina a Tomáš Dočekal. Vhledem k onemocnění druhého jmenovaného se musel Marťas Sovadina utkat z těžkou tratí sám, ale i tak se mu velmi dařilo. I letos se stoupalo do výšek i nad 3000 metrů nad mořem a jedním z cílů byla pevnost Tete de Viraysse (2600 m.n.m.) nebo Monte Chaberton (3131m n.m).

Díky pečlivému zdokumentování celé akce týmem z Bikezone (články a velké množství fotografii najdete na jejich webu www.bikezone.cz) se Vám tímto reportem pokusíme přinést trošku jiný pohled na závod. Nutno říci, že i reportáže z prostředí závodu na webu www.bikezone.cz je velmi zajímavé si přečíst — Radek Šíbl tam svým osobitým stylem například popisuje, jak v předposlední etapě ujížděli s vypětím všech sil společně s Mirou Janotou svému největšímu konkurentovi: „Sice sem Mirovi jenom vlál na zadním kole, ale úspěch to mělo. Brazilce jsme tak zdeptali, že z toho uplně slezl.“

Začněme ale popořádku. Jak to člověka napadne jet na úplně neznámý závod, zeptali jsme se Radka Šíbla: „ Přišli jsme na to před několika lety s Ondrou Fojtíkem. Po Drásalovi jsme seděli u piva a přemýšleli jsme, co bysme tak mohli a tak jsem se večer podíval na net a dostal se až na stránky Ironbiku. Už když jsem viděl vzdálenosti a převýšení, tak jsem věděl, že do toho chci jít,“. Když pak kluci stáli na startu a kolem nich všichni kola jak z výstavy, nebyli si jistí, jak dopadnou. Ondra Fojtík ale závod vyhrál a začala několik let trvající česká nadvláda.

Zvláštností tohoto závodu je, že se neměří čas celé etapy, ale jen jednotlivých úseků - dá se říct, že to jsou takové "erzety" jako v rallye. Celkově však na kole strávíte šest a více hodin denně. Co do sebe člověk musí denně nacpat před, po nebo i během etapy, aby vůbec přežil? Lída odpovídá:„Nejdůležitější je se pořádně nadlábnout večer a pokračovat v tom ráno. Jezdím sama bez doprovodu, batoh nevozím a protože si musím vézt spoustu věcí (větrovku, mobil, píšťalku, termoizolační fólii, dvě duše, nýtovač, patku, náhradní brzdové destičky, Pit stop, pumpičku), tak  jídla moc neuvezu. Spoléhám proto výhradně na občerstvovačky a italská kuchyně mi vyhovuje. Bufety bývají většinou v neměřených úsecích, takže si je vždy vychutnám i za cenu pár penalizačních bodů za nesplnění limitu etapy. Je tady normální kvalitní jídlo (med, marmeláda, nutela, sýry, salámy, špek, vaječina, majonézy, rajčata, meruňky, melouny, pečivo, koláčky, tyčinky..... k pití voda, ionty, dextrosa, čaj, káva, coca-cola a já mám nejraději přírodní šťávy....;). Ze svých zásob tak používám jen energetický nápoj Enervitene, na krizovky jeden až dva gely na den a po dojetí na regeneraci R2. Proti křečím a únavě používám přírodní produkty od Ivana Rybaříka. Protože se zabývám ekozemědělstvím, snažím se nepoužívat pokud to jde jakékoliv „chemické“ doplňky stravy a potraviny s konzervačními přísadami, barvivy a umělými sladidly.“

Dříve Radka překvapovaly pořadatelské (ne)schopnosti Italů, jak ale sám říká: „Když jsi tam už pošesté, tak to bereš víc v klidu. Navíc jsem byl letos na IRONbiku poprvé s celým týmem, takže jsem nemusel řešit kde a kdy budu stavět stan, kde umyju kolo a ani další maličkosti a mohl jsem se tak v klidu připravovat na další etapu.“ Radkovi zabezpečení velmi prospělo, čehož si všimla i PR manažerka IRONbiku Claudia a při jednom z rozhovorů se nám svěřila, že je na Radkovi vidět, jak je v pohodě a jak si to letos skutečně užívá. Hlavní podíl na tom dost možná měla Barča — Radkův velký mimocyklistický objev. Lída naopak z pohledu spíš horala než závodnice organizaci Italů obdivuje: „Na všechny organizační výstřelky mají jednoduchou odpověď: It?s IronBike. Třeba v Campu Mt. Chaberton ve výšce 3120 metrů nás oblékli od pantoflí po čepici, a z naší bagáže stačilo přibalit jen kartáček na zuby a spodní prádlo. Vrtulníky přivezly i vodu na teplou sprchu a po ní jsme dostali krásný župan. Taliáni vůbec neřešili, že tam zůstaly nálepky „Sale“, z nějakého výprodeje,“ usmívá se při vzpomínce Lída. A aby toho nebylo málo, večer pořadatelé zapálili vatru, taky dovezenou vrtulníkem! Mt. Chaberton je obrovskou výzvou a dostat se na něj může jen padesátka nejrychlejším — Češi tam byli čtyři. Mohli si tak užít noclehu na vojenském lehátku ve spacáku na opuštěné třítisícovce se západem a východem slunce nad alpskými vrcholky. Na dojezd královské etapy, přímo na vrchol Mt. Chaberton, organizátoři helikoptérami vyvezli tamější smetánku a zástupce médií (celkem 4 televize), dohromady cca 50 lidí. Jako první dorazil na vrchol Radek Šíbl a vzápětí po sesednutí z kola byl obklopen zvědavým davem. Radek byl lehce mimo z toho, že dělal live rozhovor do dvou francouzských a jedné italské televize. Blahopřání přijal od italského ministra sportu a taky starosty Turína (!). A co že ho nahoře nejvíce překvapilo? „Byl jsem hodně vyjevenej z toho zástupu novinářu a medií, asi to mají z olympiády natrénované,“.

Snad každý si ale prožil i krušné chvíle: u Lídy to bylo v páté etapě, kterou nedojela i za cenu propadu na třetí místo, a v etapě poslední: „Po Mt. Chabertonu bylo těžké se nahecovat k šlapání do pedálů a taky jsem měla první defekt, což mě rozhodilo,“ vypráví Lída. Radek trpěl v páté etapě, kdy mu druhý Brazilec v jednom sjezdu zmenšil náskok z patnácti minut na 15 sekund. Sjezdy jsou v Itálii velmi těžké. K tomu Radek dodává: „Když jsem se po etapě dozvěděl časový rozdíl mezi náma, bylo mi docela ouzko. Naštěstí to byl ale jen jeden krizový okamžik za celý týden. Dříve jsem míval problémy s rozmístěním občerstvovaček, letos jsem  proto používal vodní vak Hydrapak a na občerstvovačkách jsem se ani moc nezdržoval. Když jsem cítil, že na mě přichází krize, rychle jsem ji zažehnal dvěma loky UP Energy, který jsme pro českého výrobce letos testovali a který mě velice překvapil svou chutí a silným a rychlým účinkem. Díky mému doprovodnému týmu jsem se nemusel starat ani o svého NORTHa, fungovalo po celý závod bezchybně. A opět mi byla hlavně v kopcích velkou výhodou jeho hmotnost, která i s koutoučovými brzdami nedosahuje 10kg, na čemž se hodně podílí i nízká váha kol American Classic.“Zatímco Radek se v krutých pasážích automaticky mění v horskou kozu a běhá (a to nahoru a místy i dolů), Lída říká: „Je to o tom, jak se vyspíš. Když hlava nechce jet, je lépe jít pěšky. Letos jsem si sjezdy díky novému RB CRX užívala, ale i tak bylo modřin dost. Doktoři by těžko věřili, že jsem se nestala obětí domácího násilí,“. Ze sjezdů si taky pár nehezkých zážitků odnesl i Miroslav Janota, který měl velmi škaredý pád. „V jednom sjezdu byly odvodňovací kanály, tedy nic neobvyklého. Jenže tyhle měly tak půl metru na délku i do hloubky. První jsem přeskočil, na druhém jsem se zasekl předním kolem a na třetí jsem doletěl,“ líčí okolnosti Mira. „Myslel jsem, že jsem nejmíň zlomil vidlici, ale naštěstí tomu tak nebylo,“ dodal. Vše skončilo naprasklou přilbou, naštípnutým žebrem, naraženým zápěstím a lehkým otřesem mozku, ale mohlo být mnohem hůř.

Ve výsledcích tedy nakonec velký úspěch českých barev: Radoslav Šíbl a Miroslav Janota dokázali společnými silami „vyšachovat“ výše zmíněného Brazilce z celkového bodování a rozdělili si tak první dvě místa. Pro premianta Iron Biku Janotu, který jednu etapu dokonce vyhrál, je celkové druhé místo jistě obrovským úspěchem. Třetí Čech — Martin Sovadina (NORTH.bikezone.cz) nakonec obsadil šesté místo, což je rovněž velký úspěch. Lída Damková nakonec opět druhá za favorizovanou Sandrou Klomp, která Iron Bike vyhrála už popáté! „Tahle legenda mezi etapáky je rok od roku těžší a bylo to pro mě na hranici možností. Musím asi začít trénovat, jako výlet už to nelze objet,“ hodnotila Lída.

A jaké plány má ultramaratonec Šíbl nyní? „Buď Brazílie (taky Iron Bike — pozn. redakce), nebo Austrálie nebo nic. Možnost A je málo pravděpodobná, možnost C doufám taky,“ závodník brněnského Bikezone. Dle posledních informací z týmu NORTH.Bikezone.cz je již téměř jistá varianta cesty do Austrálie na Crocodile Trophy, jež rovněž patří k světové špičce co se náročností týče a kde již Radek v minulých letech obsadil 5. a 6. místo. Manažer týmu k tomu dodává: „V současné době jednáme o variantě, že by na Crocodile Trophy startoval poprvé v historii celý český tým a bojoval by tak o první místo v týmové soutěži. Dle výsledků, jaké čeští bikeři na tomto závodě již zaznamenali, je to velice pravděpodobné,“. Tolik nástin nejen Radkových plánů do konce sezóny. Nezbývá než popřát ať vše vyjde!

Foto: www.bikezone.cz