Jitka Čábelická: Olympiáda je splněný sen, bude to zážitek od začátku do konce

Jedenatřicetiletá bikerka celku GAPP System - Kolofix dnes spolu s Ondřejem Cinkem odlétá směr Tokio, kde ji za týden čeká premiérový start na olympijský hrách. Co všechno nám o nich prozradila, se dočtete v následujícím rozhovoru...

Jíťo, tak mi na začátek pověz, jak moc náročné logisticky to je, dostat se do Japonska?
Náročný to je dost, ještě před dvěma týdny to vypadalo, že olympiáda bude tak za půl roku, protože těch informací k cestě bylo strašně málo. Nejstresovější je na nic nezapomenout – na všechny papíry, testy, prohlášení, aplikace a hlavně to, aby ty testy byly negativní.

Přece jen bude bez diváků, o rok později, jak vnímáš olympiádu? 
Samozřejmě je škoda, že je bez diváků, když už se mi podařilo nominovat, což je pro mě splnění velkýho karierního cíle. Ale já to nemám s čím porovnávat, takže pro mě to bude i tak strašně velkej zážitek. Bude to úplně jinej závod, úplně jiná akce, kterou jsem zatím nezažila a asi se nebudeme moct potkávat s jinejma sportovcema, ale už jen to, že ve vesnici budeme my a silničáři, tak to bude i tak velkej zážitek.

Je ti líto, že nejedeš s bráchou? (s Honzou Škarnitzlem, účastníkem LOH v roce 2012 a 2016, pozn. red.)
No je to škoda, že to nevyšlo, když už se to povedlo mně. Bráchovi to ve finále uteklo o pár bodů.

Jitka si s sebou do Tokia veze dvě kola, jaké nasadí do závodu, zatím neví, rozhodne se po prvním tréninku...

Už máš nějakou horečku - závodní nebo cestovní?
Nemám, já zatím závod moc neřeším. V první řadě je teď ta cesta a celková procedura se tam vůbec dostat. Závod začnu řešit a vnímat, až budeme na místě.

Máš obavy z toho vedra, o kterém tam všichni mluví?
No všichni o tom mluví, nicméně zprávy jsou zatím takový, že je tam 25 stupňů a prší, takže těžko říct, jak tam bude. My tam letíme týden dopředu a to si myslím, že je dostatečně času na to si zvyknout. Já už jsem i zažila nějaký závody, kde se říkalo, že bude strašný vedro, ale nakonec to nikdy tak hrozný nebylo. Zatím se ničím nenechávám rozhodit a myslím si, že jestli budu dobře připravená, tak jsem schopná zajet jak v zimě, tak v extrémním vedru.

Už víte, jak tam budete moct trénovat?
Pořád se to řeší. Nakonec to vypadá, že bychom tam měli mít nějakou určenou trasu ze závodiště k nám do vesnice a že v čase našeho tréninku, když se tedy zaregistrujeme, ji budeme moci absolvovat. Samozřejmě nesmíme nikde zastavovat, s nikým se fotit, ale mělo by tedy být aspoň reálný projet se někde venku. Já jsem počítala i s možností, že nás nikam nepustí a že tam dva tři dny budu muset makat na válcích, takže jakákoli změna k lepšímu bude fajn.

Jitka Čábelická dokázala na posledním SP v Les Gets zajet 10. místo v short tracku....

Ty jsi v Tokiu byla v roce 2019 na testovacím závodě, jak ti seděla trať?
Trať není úplně to, co já mám ráda, nicméně když je forma, dokážu zajet na jakékoli trati. Vím, že tam mám pár restů – nějakej skok a rockgarden. Teď bude víc času se na to v klidu podívat, tak uvidím, jestli se do toho pustím. Nicméně celkově je ta trať hodně specifická, není to podobný žádný trati, kde se ve světě závodí. Je to rozsekaný na 5 krátkých, prudkých a relativně rychlých výjezdů a vlastně hned nahoře se to láme a najíždí do nějaký techniky, ať jsou to schody, nebo nějaký kamenitý sekce.

Zařazovala jsi na tento vrchol něco speciálního do přípravy?
Víceméně to běží stejně jako na jiné závody. Bylo tam tedy trošku improvizací s tím, že nebyl ze začátku roku etapák na Kypru a byly horší podmínky s vycestováním, takže jsme víc zůstávali v zahraničí. Jinak ale ta skladba kalendáře zůstala stejná a i teď před odletem jezdím tréninky, který víceméně jezdím před svěťákama.

Na co se v Tokiu nejvíc těšíš?
Měli bychom tam být v tý naší cyklistický vesnici, je to myslím nějakej golfovej resort a tam budeme asi odříznutý od všeho a budeme jenom pendlovat mezi tratí a vesnicí. Do velký olympijský vesnice se ani nedostaneme. Žádný zprávy nejsou zatím ani o zahájení, takže ani nevíme, jestli bude nějaká možnost tam jet. Já zatím ani nevím, na co se těšit, protože nevím, co všechno tam budeme smět. Zkrátka celá ta olympiáda pro mě bude jeden velkej zážitek od začátku do konce.

A co se týče tvých ambicí?
Odjíždím tam s tím, že mám splněno. Hlavním cílem byla nominace, to se povedlo. To, že budu stát na startu a vystartuju, je splnění mýho cíle. Každý výsledek pak bude víceméně taková ta třešnička, ale asi kdyby se povedlo dojet do patnáctky, tak to pro mě bude supr výsledek.

Jak zvládáš startovní nervozitu?
Jak kdy. Většinou, když mám velký očekávání, bývá to horší. Když jdu do závodu s tím, že od sebe nic nečekám a můžu jedině překvapit, bývají výsledky lepší. Tohle ale bude úplně jinej závod a jen těžko teď odhaduju, co se tam bude dít, ale myslím si, že i po psychické stránce jsem na to připravená dobře.

Jak moc budeš se svým trenérem Karlem Martinkem konzultovat trénink v Tokiu?
Hned jak se dozvím, jak to bude s tréninkem a cestováním v Tokiu, s Karlem to proberu, ale už to nebude nic speciálního. V sobotu jsem si ještě objela Pražský pohár pěkně do intenzity, v neděli jsem pak jela svůj oblíbený svižný trénink přes Svatýho Jána a pak to už budu jenom ladit.

Jak se ti líbí olympijská kolekce?
Líbí, všechno má něco do sebe. Ta nástupová kolekce je hezká a dobrá je i volba materiálů.

Jak důležité je to, že s tebou jede mechanik, manažer a hlavně manžel v jedné roli?
Pro mě je to velká výhoda, celou sezonu absolvujeme spolu, takže pro mě je to rozhodně super. Vím, že mám s sebou člověka, kterej se mi perfektně postará o kolo. Navíc celou sezonu strávíme spolu, takže i pro něj je to velká odměna, že tam letíme. On sice říká, že na tom žádné zásluhy nemá, ale já bych bez něj dneska rozhodně nebyla tam, kde jsem.

Vezeš s sebou něco speciálního? Každý se chlubí tím, že má na OH něco extra.
Tak já se budu chlubit tím, že mám všechno jako normálně. 😊 Jinak ale s sebou vezu obě kola, jak hardtaila, tak fulla a rozhodnu se až na místě, na čem pojedu. Tenkrát jsem tam ten závod v roce 2019 odjela na hardtailu. Chci se tam ale určitě svézt i na fullu a uvidím. Jediný, co je tedy malou změnou, je, že Pavel to kolo vyšperkoval tak, že odlehčil, co se dalo. Že bych tam ale měla nějakou novou součástku nebo měla kolo v olympijském designu, to ne.

Kam řadíš olympiádu v žebříčku sportovním? 
Olympiáda je z mýho hlediska rozhodně nejvíc. Doba se ale mění a z toho sportovního hlediska už je možná víc vyhrát mistrovství světa než olympiádu. Je to ale olympiáda, pořád to má zvuk, takže už jen nominace je pro většinu sportovců top moment kariéry. Nominační místa se ale osekávaj, tradiční sporty se z programu vyřazují a nahrazují se takovými alternativnějšími sporty a možná to trošku ztrácí původní myšlenku.