Jsem plnej zážitků, říká Franta Žilák o enduro etapáku v Chile

"Celý je to jedno velký dobrodružství, nikdy jsem nic takovýho nezažil. Od otřesu mozku, asi 5 defektů, přehazka v h...., řetěz v p..., zadní kolo asi 4 dráty v ř...., to prostě nechceš. První RZ poslední den jsem jel půlku bez zadní brzdy, narval jsem to do keře, a jak jsem to vytahoval, tak jsem vyrval hadici. Takže na přední jsem to mastil jak král..." napsal nám těsně po závodě Franta Žilák, který se jako první český borec zúčastnil pětidenního etapového závodu Andes Pacifico Enduro - a to možná právě i díky někomu z vás, protože Františkovi přispívali lidé na internetu /Startovac.cz/

Závod Franta dokončil jako 33. muž, v kategorii Masters, ve které klasifikován nebyl, by dojel jako třetí nerychlejší. Ale jak před svým startem Franta anoncoval, za výsledkem do Chile necestoval, šlo mu zejména o zkušenosti a dobrodružství a podle všeho má zmíněného tuny. 

Pětidenní podnik vyhrál domácí borec, člen továrního celku Trek Factory Pedro Burns, mezi ženami byla nejrychlejší rovněž bikerka z Chile, Florencia Espiñeira.

To jsou ale informace, které jsme dávali na vědomí hned po dojetí závodu, tedy před 14 dny. A protože je "Žíla" pln zážitků, které z něj tryskají víceméně samovolně, jako voda z vodopádu, rozhodl se uspořádat malou besedu. Ta se odehrahje už tento pátek 15. března v 18:00 v Polici nad Metují v Pellyho domech. Takže neváhejte a vyražte si pobavit, popovídat a povyrazit...

Každopádně zde máme pár zážitků pro ty, kteří to mají do Police daleko nebo se jim zkrátka jen nechce. Krátce tedy zrekapitulujeme, že závod byl pětidenní, spalo se ve stanech a jezdilo se na kopcích, mnohdy výš než 3500 metrů nad mořem, Franta tam sedlal nový model 2019 Rock Machine Blizzard 90 na 27,5 palcových kolech Kastar a pláštích Kenda.

"Jsem hrozně rád, že jsem to díky dobrým duším a STARTOVAČI mohl uskutečnit, protože jsem toho teď uplně plnej :-) Zkrátka jinej kraj - jinej mrav," říká Franta a dál nám přibližuje denní režim takového podniku. 

"Ráno vstávačka zpravidla v 7:30 hod., od 8 snídaně - velmi výborně připravená - kde bylo vše od míchaných vajíček přes jogurty až po čerstvé ovoce. Veškerý catering byl nad moje očekávání, prostě top. Poté každý den následovalo asi v 9:30 hod. nakládání na auta, vždy jsme jezdili do hor autama, což bylo jediný, co mě překvapilo, myslel sem, že budeme víc šlapat. Takže sme vyjeli někam na kopec a kromě prvního dne, kde jsme jeli až skoro na start 1. erzety lanovkou, se vždy aspoň kousek jelo teda spíše tlačilo. Před startem erzety se strašně dlouho vždy čekalo na strart minimálně to bylo půl hoďky až hoďku. Vše kontrolovali předjezdci a museli rozmístit doktory, kteří jezdili po trati na kole a vždy zůstali v těch nebezpečných místech. Byli většinou ve dvou až třech. To čekání mi taky moc nevyhovovalo, protože člověk jel vždy nerozhejbanej. Jinak v porovnání s Evropou se tam jedou hrozný bomby na oči!!! Ale je pravda, že někteří místní to musejí dost znát, protože tam bylo dost zkratek :-)) Ale nicméně jedou rychle," vypráví dvojnásobný tatínek, jenž prý už uvažuje o startu v příštím roce.

"Kdybych jel bez defektů a s tím tréninkem, co jsem měl, mohl bych být reálně kolem 20. místa. Takže tam mám nevyřízené účty!!! Chtěl bych příští rok opět, ale tohle vyšlo hnedle na 90.000 Kč,  tak uvidíme, jak by se to dalo sehnat. Nebudu nic lámat přes koleno, pro mě je nejdůležitější rodina a zdravíčko !!!