KPŽ #8: Drásal patřil Hruškovi a Černé

Holešovský Drásal ukrajuje druhou desítku svého života. Za šestnáct let se z něj stal mezi českými maratony skutečný pojem a žádný jiný nemá „odkrouceno“ více, jako právě tento závod. Pořadatelé z místního týmu nadšenců připravili vše jak se sluší a patří. Nejenom krásná a náročná trať, ale i pověstná moravská pohostinnost na občerstvovacích stanicích, kde se dá zakousnout třeba chleba se sádlem a cibulí nebo okoštovat trochu té slivovičky, přilákala na 1400 účastníků.

Start byl opět na nám. Dr. E. Beneše a cíl v zámeckém parku. Už na konci loňského ročníku se avizovalo, že dojde k několika změnám na trati, které budou vynuceny požadavkem vyhnout se místům v chráněné oblasti přírodního parku Hostýnské vrchy. Gró trati ale zůstalo při starém.

Jako první zaplnili historické náměstí účastníci nejdelší trasy. Sešlo se jich tu bezmála sedm set. Čekalo na ně zdolat 120 km s 3200 m převýšení. Mezi favority bylo třeba zařadit silné kvarteto jezdců (Fojtík, Rybařík, Hakl a Janečka) týmu Volvo Auto Hase v čele s několikanásobným vítězem Drásala - Ondrou Fojtíkem, který se netajil, že by rád rozšířil počet zdejších triumfů na čtyři, z toho tři v řadě. Na vítězství si ale brousili zuby i jiní ostřílení borci. Jmenovitě Jan Jobánek – maratonský specialista Merida biking týmu a Jan Hruška z týmu Cyklotrenink.com.

Čtvrt hodinu před osmou ranní začali všichni ukrajovat první metry z této náročné štreky. V průběhu závodu se na čele vykrystalizovala skupina zhruba osmi jezdců: Hruška, Jobánek, Haman (Superior riders), Fojtík, Rybařík, Janečka, Hakl a Ježek (Alpine Pro – Author MTB). Zásadní rozuzlení o vítězi a poražených se událo několik kilometrů před cílem. Ještě na poslední občerstvovací stanici ve Fryštáku na 102 km bylo pořadí následující: 1. Jobánek, 2. Fojtík - 30 sec. 3. Janečka – 2:40 a 4. Hruška – 2:53. Na špici letícímu „Džobrovi“ zbývalo už jenom se vyšvihnout na poslední vrchařskou prémii na Hrubou Malíkovou a spustit se dolů z kopce k Holešovu…
Tím, kdo první vjel do cílového koridoru v zámeckém parku, nebyl ale Jan Jobánek, nýbrž jmenovec Jan Hruška. Překvapení to bylo natolik velké, že ani spíkr, většina fotografů a hlavní kameraman mu nevěnovali pozornost. Až po chvíli se zděšením zjistili, o koho jde. Honza zástupce médií nenechal ve štychu. Už bez čipu jim oslavné gesto vítěze zopakoval ještě jednou.

Hruškův čas se zastavil na famózní hodnotě 4:51:40. Druhý a třetí spolu přijeli Ondra Fojtík a Sváťa Janečka s odstupem 1:38 min. Jako čtvrtý a zároveň poslední, kdo se vešel do elitní pětihodinové hranice, byl Venca Ježek (-8:12). Pátý Martin Haman (-8:20) už to o pět desetin vteřiny nestihl. Až jako šestý se do cíle doslova dokodrcal Jan Jobánek. Podle nepříjemného zvuku a pohledu na jeho kolo bylo hned jasné, co se přihodilo. Zadní ráfek bez gumy byl příčinou zmaření všech vítězných nadějí.
„V posledním asfaltovém kopci mě potkal defekt. Plášť byl natolik  rozřízlý, že když jsem tam dal duši, hned jsem i ji prořízl. Zkusil jsem jet na prázdném plášti, který se po chvíli svlíknul a mě nezbylo nic jiného než jet posledních deset kilometrů po ráfku. Je to pech, zamrzí to, ale tragédie to není. U horských kol se to stáva“, řekl „Džobr“ hodně posmutněle.

Vítěz Jan Hruška nám k závodu řekl: „ Drásal je pojem. Na start jsem se postavil s tím, že bych se chtěl pokusit vyhrát. Délka závodu mi nevadila, spíše naopak čím delší, tím pro mě lepší. V krátkém závodě, když udělám nějakou chybu třeba ve sjezdu, hrozně bolí si to dojet. Ale dnes sjezdy v podstatě vůbec nerozhodovaly. Drásala jsem ještě nikdy nejel a před startem jsem z jeho technické náročnosti měl respekt. Naštěstí před týdnem se jel Adrenalin Cup, kde jsem si „čichnul“ k něčemu horšímu a díky tomu už jsem to tady nebral tak hrozně. I když některé úseky byly fakt o ústa, zvláště to bláto bylo nepříjemné, nedalo se tušit, kam kolo uhne, nebo jestli se tam zapadne i se sedlem. Vyhovovalo mi, že po startu se celkem jelo a na čele se udělala menší skupinka lidí. O tempo se starali převážně kluci z Auto Hase, který na to byli čtyři. Já jsem se na tempu podílel, ale ne nějak zásadně. Bylo mě jasné, že závod je dlouhý a rozhodovat se bude až v závěru. Až po dvou a půl hodinách jsem začal v kopcích testovat soupeře, kdo jak na tom je. V prudkých asfaltových stojkách jsem zvyšoval tempo a pozoroval, kdo uvisí… Dobře vypadali Jobánek a Fojtík. Tady už jsem si začal věřit, že když se nic nepokazí, mohlo by to vyjít. Ujet jsem ale určitě nechtěl. Jet pak dvě a půl hodiny sám by byla sebevražda. Testování bylo jenom o tom rozkrýt karty, kdo jak na tom je. V dalším průběhu se tempo asi tak na hodinku zklidnilo. Teprve potom se začalo závodit skutečně ostře. Já jsem měl navíc problém, že mi skočil řetěz za kazetu, zesekl se a nešel ven. Měl jsem pocit, že to trvá věčnost, než se mi ho podařilo vydolovat. Do závodu jsem se vrátil jako šestý. Nevzdával jsem to. Pořád jsem věřil, že si doskáču alespoň na třetí flek, ale ty dva, Jobánka s Fojtíkem, už asi nedojedu. Nicméně Ondrovi škráblo celkem dost a Jobánek píchnul… Jak já jsem měl v závodě smůlu, tak on též. To se nedá nic dělat."

Ondrovi Fojtíkovy obhajoba loňského vítězství nevyšla: „Spolu s Honzou Jobánkem jsme měli vyjetý dost velký náskok, ale já jsem se ve Fryštáku úplně, ale úplně zastavil… Čtyři dny před závodem jsem chytil nějakou virózu a to se na tom podepsalo, že jsem poslední kopec po občerstvovačce nemohl vyjet. Předjel mě Hruška a dojel Sváťa. Jel jsem „tempo“ s těmi, co dojížděli padesátku, víc to nešlo. Byl jsem úplně vyřízenej. Na kopci jsem dojel Džobra, co tam měl problémy.  Přitom ještě na Rusavě se mi jelo super a věřil jsem, že by to mohlo vyjít… Škoda no, jinak to byl hezkej závod."

Největší radost Honzovi Hruškovi při vyhlašování udělala zvláště jedna cena, pro kterou si musel opětovně vyskočit na pódium. Velké balení vizovické slivovice potěší a navíc zahřeje. I když podle spíkra Tomáše Hauptvogela měl spíše od místních pořadatelů dostat Hruškovici.

V kategorii žen se většinou nic tak zásadního nestává. Adeptek na vítězství není tolik a i v Holešově tomu nemělo být jinak. Favoritka byla nad slunce jasná - Bára Radová (Studio 2001). Na druhé místo byla pasována Petra Kottová (Volvo Auto Hase) a o třetí místo se měly poprat Pavlína Černá (MTB team Přichovice), Lucia Čuříková (Veus Vyškov) nebo Jitka Pěničková (Author Masters). Při závodě vzaly teoretické předpoklady favoritky za své u Petry Kottové, kterou přibrzdily technické problémy. Závod vedla vcelku jasně Bára Radová následovaná Pavlínou Černou. V tomto pořadí projely holky i cílem. Bára měla velkou radost. Rozdávala rozhovory, usmívala se, ale najednou z ničeho nic ztichla. Novináři se ptali: „Báro, co se stalo?“ Ticho… Po chvíli, jen tak mezi zuby, tiše ze sebe vysoukala: „Teď slyším, že jsem diskvalifikovaná…“ opět delší odmlka z její strany: „Stoupla jsem si na startu do první lajny, kde jsem neměla stát, i když mě tam nějaký pořadatel pustil…“ Bára byla hodně zlomená, že kvůli tomu přišla o jasné vítězství. Plná zmaru se odebrala k rozhodčím celou záležitost ještě jednou probrat. Mezitím dojela do cíle druhá Pavlína Černá, která byla také šokována, tentokráte z toho, že je vítězkou: „ Celou dobu se snažím dojet Barboru Radovou. Jela asi deset minut přede mnou, pak pět, ale stejně jsem nepočítala, že bych ji dojela. A teď se dozvím, že jsem vyhrála. Pro mě je to taková „prohro-výhra“, když je někdo diskvalifikovaný… Ale jinak mám krásný pocity. Drásal je náročný závod, dlouhý, ale nádherný, miluju ho!“, vyznala pořád ještě udivená Pavlína. Chvíli po příchovické závodnici dojela třetí Lucia Čuříková.
Bára Radová nakonec u rozhodčích s protestem uspěla a místo původně avizované diskvalifikace „vyfasovala“ méně zdrcující desetiminutový trest. Ten jí posunul na druhé místo absolutně a první v kategorii nad třicet let.

Na kratší 55 km trati vyhrál mezi muži Pavel Boudný (Odlo-Specialized) v čase 2:08:02 před Matějem Nepustilem (Česká Spořitelna MTB) a Michalem Bubílkem (Merida Bike Ranch).
Pavel popsal kratšího Drásala takto: „V prvním technickém stoupání jsem borcům zkusil nastoupit, abych jel sám. Jediný kdo se mně udržel, byl Michal Bubílek. Na asfaltovém prudkém výjezdu jsem vorval i jeho a jel jsem sám. Trochu jsem zvolnil, nechtěl jsem nikam spěchat. Navíc mě potkal problém, kdy mi vytekl olej ze zadního tlumiče. Takže mě borci dojeli a já musel bojovat hlavně s technikou, protože se na tom špatně jelo, z kola byla totální houpačka. Trochu jsem z toho znervózněl, původně jsem chtěl jet sám. Tak jsem jim zase v kopci za půlkou závodu nastoupil a utrhl je. Hlídal jsem si náskok a snažil jsem se moc nepoškodit kolo. Ke konci už jsem si byl jistej, že to vyjde."

Pětapadesátikilometrovou trať zajela mezi ženami nejrychleji Alena Krnáčová (Subway Unibon Marin Team) za 2:44:41 hod. před Barborou Hanušovou (Bikeranch Team) a Lenkou Bulisovou (4EVER-Cyklo Bulis).

Drásal se vyvedl náramně, počasí přálo a slunce pálilo jak jen to šlo. Program v zámeckém parku závody nekončil, ale pokračoval ještě hodně dlouho do nočních hodin, kdy vše zakončil ohňostroj.

Kompletní výsledky naleznete zde.

Příští závod Kola pro život je na pořadu už tuto sobotu v Praze-Chuchli, odkud startuje Karlštejn Tour.