KPŽ Priessnitzova 60 plná taktiky i úsměvů

Léto už je pomalu za námi a i Kolo pro život ročníku 2009 se nenávratně chýlí ke svému konci. V sobotu se  konal již třináctý díl z celkových patnácti. To to utíká, co říkáte…?

Hostitelským městem se stal Jeseník, který převzal pomyslnou štafetu od předešlého závodu v Karlových Varech. Obě jmenovaná města mají co do činění s lázeňstvím. Pořadatelé závodů tohoto prostřední prozřetelně využili a včlenili je do plánů svých tras. Zatímco na západě Čech mohli účastníci závodu nasát lázeňskou atmosféru hned na startu, to ve slezském Jeseníku si za ní museli pěkně z ostra vyšlápnout do kopce, aby se na vršku mohli dostat k neméně vyhlášeným lázním, které mají v názvu zakladatele vodoléčby -  Vincenze Priessnitze. Přírodní „vodoléčby“ deštěm byli naštěstí závodníci ušetřeni. Večer před závodem sice pršelo a k tomu foukal čerstvý nárazový vítr, ale v sobotu už bylo o poznání lépe. Chlad a velké mraky táhnoucí se nad okolními kopci mocně hrozily nějakou tou přeprškou, ale naštěstí z toho nic nebylo. Odpoledne se ještě více vyjasnilo a mezi mraky vykouklo chvílemi i slunce.

Trať závodu nedoznala závažnějších změn. Opět na všechny čekalo vyvoněných šedesát kilometrů  se stoupáními po loukách a lesních cestách, vedoucích do místních kotárů v CHKO Jeseníky. Emočně působivý musel být zajisté sjezd kolem Priessnitzovy hrobky k lázním, průjezd kolonádou a jejich areálem. Kdo chtěl, mohl tady na první občerstvovačce zastavit, vydýchat se a v klidu shlédnout tu okolní krásu. A přitom udělal ještě něco pro své zdraví, neb jak se píše na webových stránkách lázní: „Zdejší mikroklima je velmi vhodné pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva.“  To ještě ale nebyl závodu konec, nejtěžším úsekem byl na pětatřicátém kilometru výjezd na Bílé skály. Na ně navazuje jízda po náhorní plošině na nejkouzelnějším místě Jeseníků – Rejvízem. Objede se Velké mechové jezírko a potom se už sjíždí do Jeseníku a do cíle.

Hlavní, nejvíce patrnou změnou, bylo místo startu. Jesenické náměstí zůstalo z důvodu jeho rekonstrukce dopoledne osiřelé. Předstartovní a startovní horečku si nově užilo stísněné prostranství před hlavním jesenickým vlakovým nádražím. Ve dvanáct hodin se zhruba sedmistovka lidí na svých kolech dala do pohybu. Vepředu jeli z elitní kategorie zástupci dvou týmů, a to Alpine Pro – Author tým a Volvo Auto Hase, které letos mezi sebou bojují o celkové vítězství v týmové soutěži. I v jednotlicích je to vyrovnané. Nic ještě není rozhodnuté. O nejlepšího jednotlivce seriálu Kola pro život si to rozdávají Venca Ježek a Ivan Rybařík.

Průběh závodu ukázal, že Priessnitzova 60 byla u mužů Elite především bojem svázaným týmovou taktikou. Hned po startu se z balíku odpoutali oba lídři Ježek s Rybaříkem a kousek všem poodjeli. I díky defektům, které postihly „domestiky“ v obou táborech. S těmito nepříjemnostmi se lépe vyrovnali  Ondra Fojtík a Martin Zlámalík, oblékající modro - bílé dresy Volva Auto Hase. Ježek neměl po ruce nikoho z týmu, o koho by se mohl v případě potřeby opřít. Nezbylo mu než jet takové tempo, aby je nikdo zezadu nedojel. V jiné pozici byl Rybařík, který měl za sebou své parťáky, a tudíž neměl vůbec potřebu tahat na špici.

Trumfové karty hrající pro Volvo byly rozdány už ze začátku. Ježek by musel mít snad křídla, aby mohl tuhle týmovou přesilovku přežít a ještě z ní něco pro sebe vytěžit. V druhé polovině závodu, v nejtěžším výjezdu trati na Bílé skály a Rejvíz zaútočil Rybařík a Ježkovi nadobro ujel. Vencu dokázal předjet i Ondra Fojtík a spojil se s Ivánkem. Oba spolupracovali až do cíle. První jím projel Rybařík následován Fojtíkem. Až třetím, kdo přejel cílový koberec, byl Václav Ježek. Do smíchu mu v tu chvíli moc nebylo. Kluci z Volva si s ním pohráli jako kočka s myší. V jejich stánku se mohlo začít slavit, vždyť celkový triumf podtrhl čtvrtým místem Hakl a pátým Zlámalík. Jednoznačnou nadvládu týmu Volvo Auto Hase nad Alpine Pro- Author MTB v Jeseníku dokládá pohled dál ve výsledkové listině.  V první desítce bylo hned devět volvistů. 

Spokojený Ivan Rybařík okomentoval závod takto: „Bylo to celkově super. Probíhalo to víceméně hladce. Já jsem si celý závod hlídal Vencu, protože nás mezi sebou v celkovém pořadí dělí jen zlomky bodů. Navíc za mnou perfektně fungoval tým. Skvělou práci odvedl Fója se Zlámou. Postupně jsme se sjížděli. Před cílem jsem nastoupil v místě, kde jsem si to plánoval už před závodem. Před Rejvízem, v tom největším kopci, jsem za to vzal a Vencovi sám odjel. Navíc bylo super, že když jsem se ohlédl, tak jsem za sebou viděl Fóju, a my jsme si mohli cestou do cíle pomoct v těch tahavej rovinkách. Takže paráda. Žádnou krizi jsem necítil, nebyl to až tak těžkej závod. Ale uvidíme zítra, jak to pojede. Po mistráku světa jsem byl dost smutnej. Hodně jsem se na něj chystal. Nohy mi jely, ale hlava ne… Formu jsem měl a mám i teď. Jezdí se mě tak dobře, jako se mi nikdy nejezdilo.  Po tom nevydařeném Grazu jsem dokonce přemýšlel, že už tu sezónu jen tak došmrdlám… Ale pak jsem si říkal, že mám týmové povinnosti, tak jsem se vzchopil.“

Ivana jsme se nemohli nezeptat i na boj jeho týmu s Vencou Ježkem, který z této modrobílé masáže byl v cíli poněkud otrávený…. „Já se mu ani nedivím. S Vencou jsme byli spolu odjetý, ale vždycky nás kluci z týmu sjeli. A proč já bych jezdil, když vím, že mám za sebou čtyři kluky z týmu, takže jsem netahal nijak moc extra, ale čekal jsem na ten rozhodující moment v posledním kopci, který jsem si včera s Oldou Haklem projel.“

Závod žen svou přítomností osvěžila Bára Radová (Studio 2001). Po (pro ni neúspěšném) mistrovství světa v rakouském Grazu si chtěla spravit chuť právě v Jeseníku. Hlavními soupeřkami jí byly stálice KPŽ Petra Kottová a Pavlína Černá. Radová za to od začátku vzala a ostatním holkám jednoduše odjela. Svůj náskok si udržela až do cíle a po zásluze vyhrála. Druhá, s nevelikou ztrátou, dojela Petra Kottová. Třetí místo v cíli patřilo Pavlíně Černé. Všechny tři holky si měly v cíli co povídat a úsměvy přitom rozhodně nešetřily.  

Bára Radová nám v cíli řekla: „Tenhle závod už jedu potřetí, takže vím, do čeho jdu. Ale spíš mě zajímalo, jak to dneska pojede, neboť celý srpen se trápím, nejede mi to při tréninku, ani při závodech. Ale sama jsem byla překvapená, jak to jelo. Dnes jsem byla moc spokojená… Spravila jsem si chuť po nevydařeném mistráku v Rakousku. Klasicky jsem přišla na start trošičku později, holky už tam stály dlouho dopředu. Já v tom balíku, kde máme stát, jsem pak vždycky na konci…“ smích.  „Navíc hned po startu se jelo úzkou uličkou, kde se nedalo moc předjíždět a tak jsem si říkala, kdy je předjedu. Kupodivu  jsem je dojela už na té první louce do kopce. Z toho jsem byla hodně překvapená, jak mi to hezky jelo, nohy se točily… Holkám jsem už tady trošičku poodskočila a už si to držela. Až tady před koncem mě dojeli nějací kluci a křičeli na mě, že mám dvě stě metrů za sebou Petru Kottovou. A teď si říkám: Ježíši, tak co teď? Naštěstí se najelo do sjezdu a ten kluk měl fulla. Tak jsem se ho zkusila udržet. Bylo to ale jenom po louce a já se s nimi dovezla až do cíle. Raději jsem se vůbec neotáčela a jela jsem, co to šlo.“

Vydařená Priessnitzova 60 je už minulostí. Za 14 dní se můžeme těšit na předposlední závod KPŽ - Cyklobraní v Jevišovce. Nutno poznamenat, že v tento čas bývá v kraji vína a burčáku pěkně veselo…

Výsledky muži:
1. Ivan Rybařík (Volvo Auto Hase) 2:10:43 hod.
2. Ondra Fojtík (Volvo Auto Hase) + 0:00:01,6
3. Václav Ježek (Alpine Pro – Author team) + 0:01:33
4. Olda Hakl (Volvo Auto Hase) + 0:02:31
5. Martin Zlámalík (Volvo Auto Hase) + 0:03:54

Výsledky ženy:
1. Bára Radová (Studio 2001) 2:41:10 hod.
2. Petra Kottová (Volvo Auto Hase) + 0:01:34
3. Pavlína Černá (MTB team Příchovice) + 0:04:34

Kompletní výsledky na Kolopro.cz

Foto: Miloš Lubas