Kostarická cesta dobyvatelů

Na startu první etapy se ve středu 12. listopadu v městečku Jacó sešlo více než 400 účastníků a nikdo ten den ještě nevěděl, kolik se jich za čtyři dny podívá až do cíle v Bonita Brach. Odpadlíků bývá každoročně hodně, především v závislosti na počasí. Atmosféra je neuvěřitelná, a to i přesto, že první den je vůbec nejtěžší a etapa proto startuje již úderem páté hodiny ranní. Mezi všemi těmi bikery z celého amerického kontinentu je i hrstka odvážlivců z Evropy: například mistr Evropy v MTB maratonu Thomas Dietsch, bývalý špičkový silničář Roberto Heras a také čtyři borci ze země v srdci Evropy - Radoslav Šíbl, Jan Kopka, Bohuslav Bábor a Lukáš Mráz.

La Ruta de los Conquistadores je naprosto seriózním podnikem a už jen účast v něm je především pro Kostaričany otázkou cti. První stovka naplno závodí, má s sebou doprovody a závod vede velmi vážně. V cíli se spurtuje o každé místo. Velké procento startujících jsou Američané, kteří si povětšinou chtějí závod užít se vším všudy a vyžadují proto vysokou kvalitu služeb. „To je důvod, proč se nespí ve stanech jako jsme zvyklí třeba z Iron Biku, ale v minimálně tříhvězdičkových hotelích. Na druhou stranu je pravda, že v horách by to moc nešlo — rovné místo bys pohledal, navíc je tam spousta komárů a malárie...“ popisoval Radek Šíbl.

O čem „to“ asi bude ukázala hned první etapa. Na délku 115 kilometrů, převýšení 4400 metrů poví hodně. Hned po startu 18 km do kopce a pak blátivý traverz skrz džungli Národního parku Carara i s brody přes řeku Turrubares. „Tam jsem získával, pomohlo mi bláto, které jiným dělalo potíže,“ hodnotil Radoslav Šíbl. „V džungli jsem strávil hodinu, vyjížděl jsem 10. a Dietsch mi ujel jen o minutu. Na dohled jsem měl Herase, ale dojet bývalého světového silničáře na tempových cestách po výjezdu z džungle nebylo příliš reálné," pokračoval biker týmu Bikezone.cz/MRX, který vykročil do závodu pravou nohou - první etapu dokončil na parádním osmém místě. Honza Kopka (Toi Toi) se potýkal na trati s menšími problémy, když jeho a dalších pět bikerů poslali organizátoři mimo trať. Do bahnivých pasáží v džungli tak najížděl později než Radek a terén už byl v té době rozbahněný a neprůjezdný. V cíli byl ale jako čtvrtý z kategorie MastersB.

Druhá etapa vedoucí přes indiánskou rezervaci Grifoalto do Terramallu, centra kávovníkových plantáží, byla o něco kratší. Prvních deset kilometrů s těžkým výjezdem ale i těm nejlepším zabralo 40 minut. Závodí se ale od startovního výstřelu a většinou se o tempo starají domácí bikeři. „Ve výjezdu na malou natrvrdo nastoupil Montoya. Dietsch s Herasem se sice zvedli, ale velmi rychle pochopili, že to nemá cenu,“. Trať příliš neubíhala — kostarické kopce jsou hodně tvrdé, navíc se nestoupá konstantně, ale střídají se 20% „stojky“ s rovinou nebo mírným sjezdíkem, což bere hodně sil. „Neuvěřitelně náročný. Tak jako dnes mě cyklistika snad ještě nikdy nebolela,“ zněla v cíli první slova patnáctého „Šibala“.

Kostaričané závodu vládnou každý rok a za patnáct let historie závodu měla La Ruta de los Conquistadores jen dva zahraniční vítěze: Švýcara Thomase Frischknechta a Kolumbijce Leoparda Paeze. V letošním ročníku obhajoval loňské prvenství opět výborně připravený Federico Ramírez Méndez, jemuž ale zdárně sekundoval Paolo Montoya Cantillo. Především tito dva bikeři drtivě zaúřadovali ve třetí etapě, kdy zbytek startovního pole doslova ztrapnili - třetí Thomas Dietsch totiž ztrácel bezmála půl hodiny! Závodem žije doslova celá Kostarika. Honza Kopka popisoval, jak v cíli třetí etapy ve vesničce Aquiares vesnické děti vítaly každého cyklistu, prosily o cyklistické láhve a nechávaly si podepisovat vše, co měly po ruce. Předposlední etapa ale jinak české bikery zklamala: „Čekali jsme tu avizovanou sopku, ale nic. Kopec jak kráva, ale sopku jsme žádnou pořádně neviděli,“ litovali po etapě.

Před poslední etapou byla nálada v českém táboře plná emocí. Jan Kopka se v kategorii Masters B pohyboval na čtvrté příčce, kterou by rád vylepšil. Totéž platilo o Radkovi, který sice byl průběžně senzačně desátý, ale ve třetí etapě mu nohy příliš nejely. Kdo se den ode dne zlepšoval byl Lukáš Mráz a standardními výkony české barvy reprezentoval Bohuslav Bábor.

Poslední etapa dlouhá 125 kilometrů přinesla grandiózní rozlučku s Kostarikou: posledních 55 kilometrů se de facto stále klesalo na úroveň moře po šotolinách, kamenitých cestách, přes brody... především ale přišly na řadu proslulé úseky po kolejích. „To bylo hodně na morálku... jen holý pražce a na polorozpadlých mostech třeba 15 metrů díra a slušně tekoucí řeka. To jsme sice chodili pěšky, ale stejně nebylo radno se moc dívat dolů, z toho šla hrůza,“ hlásil Radek.

Brzy po startu etapy odjela trojice Kostaričanů (výše zmínění Ramírez s Montoyou a Alexander Sánchez), za nimi pokračovala osmičlenná skupinka s Dietschem, Herasem i Šíblem. A byl to právě rodák z Holešova, který na posledním úseku kolejí využil situace a skupinku roztrhal. Cílovou pásku český biker protnul na skvělém čtvrtém místě. Smůla v podobě strženého závitu na přesmykači naopak potkala Honzu Kopku. Honza společně s mechaniky na trase zafixoval řetěz na prostředním převodníku, aby etapu alespoň dokončil, ale stálo jej to hodně času a místa v celkovém pořadí.

V celkovém pořadí suverénně vládli kostaričtí bikeři. První místo si udržel Federico Ramírez Méndez, který tak vyhrál La Rutu již popáté v kariéře! Druhý skončil Paolo Montoya Cantillo a třetí Enrique Artavia Cedeño. Radek Šíbl (Bikezone.cz/MRX) se díky parádní jízdě v poslední etapě posunul na devátou příčku, čímž nastavil laťku prvního českého výsledku na tomto závodě poměrně vysoko. Smůla v podobě urvaného přesmykače potkala v poslední etapě Honzu Kopku (Toi Toi), což jej stálo hodně času a místa v celkovém pořadí. Nakonec byl tedy klasifikován jako 41. celkově a šestý v Masters B. Dvojice bikerů z X-Sports Lukáš Mráz a Bohuslav Bábor si domů vezou 65. respektive 125. příčku. (Kompletní výsledky ZDE)

A závěrečné hodnocení? „Viděli a zažili jsme toho dost. Třeba džungle v první etapě, tu nikde jinde takhle nezažijete. Atmosféra první den v pět ráno na startu byla taky neuvěřitelná a úroveň organizace závodu byla až překvapivě vysoká. Bylo to ale fakt náročné, hlavně kopce brutální a nesrovnatelné s tím, co máme v Evropě. Bolelo to všechny, ale jsme spokojení,“ vzkázalo české kvarteto ještě před odletem domů.

„Nevím, jestli bych to nazval nejtěžším závodem na světě, jak proklamují organizátoři. Je ale pravda, že nic podobného jsem ještě nejel. Nesnadné ale určit, který z těžkých světových závodů je opravdu ten nejtěžší,“ zakončil Jan Kopka.

Foto: Luis A. Rueda Fonseca, www.adventurerace.com