BC Bike Race 2025 na vlastní kůží - den sedmý - mise dokončena!

Trošku emocionální ráno. Šli jsme na start a já si uvědomil, že je to moje poslední etapa v životě. Fakt poslední. Vezmu snad konečně rozum do hrsti a budu se věnovat jiným věcem. Mnohým to došlo výrazně dřív, ale já magor na to přicházím až teď. Ale jak se říká, lepší pozdě než nikdy. Tak tam stojíme, popřejeme si bezproblémový průběh, plácnu Markuse po zádech a jede se, už není čas na nějakou melancholii, čas se dnes měří opět na celé distanci.

Protože poslední etapa se odehrává zase v Cumberlandu, využili už prověřené traily s různými obměnami. Je to dnes něco málo přes třicet kilometrů a obvyklých bezmála tisíc metrů stoupání. Jedeme ze třetí vlny, celkem jich je dnes pět. Dostáváme se překvapivě do dobrého tempa, protože trail je stoupavý, to nám víc sedí  a znovu se vyšplháme až na nějakých bezmála sedm set metrů nad mořem. Pak ale podobnost s předvčerejší tratí končí. Pouštějí nás do krásného napůl přírodního, napůl vyhlazeného trailu plného klopenek, ale musíš si dávat pozor, protože balvany a kořeny mohou číhat za každou zatáčkou. Podařilo se nám vybudovat na vršku slušný náskok na další skupinu, takže nás nikdo neotravuje, nikdo zezadu netlačí, můžeme si jet svoje tempo. Markus mi maličko ujíždí, ale je to tak deset vteřin na konci trailu. Začínáme znovu stoupat.

Dneska to byly v profilu vlastně dva velké kopce. Jenomže to je jen pro neznalé pozorovatele. V rámci těchto dlouhých stoupání a klesání je nespočet krátkých a výživných pasáží nahoru a dolů, které tě neskutečně vysilují. Jak se říká, nouze naučila Dalibora housti… Mě nouze na trailech naučila konečně používat teleskopku. Kdybych ji neměl, byl bych synem smrti a nebo půlku distance chodil. I tak jsem proti místním neskutečně pomalý, i když já mám pocit, že jedu neuvěřitelně rychle. Na jednom z těch dlouhých sjezdů ve vracečkách nás dojela asi pětice místních. Oni jsou fakt hrozně vyježdění, nemají pud sebezáchovy a asi taky část mozku, protože to, co předvádějí v místech, kam vůbec není vidět a já přibržďuji, to je fakt masakr. Dost na mě tlačili, snažil jsem se co to šlo, ale logicky jsem je brzdil. Jeden, takový agresívní člověk, zkusil v klopence jít přes mě, ale asi už toho sebevědomí měl moc, protože přesně přede mnou lehnul. Co drmolil jsem nerozuměl, bylo mi to celkem jedno.

Do cíle zbývalo necelých deset kilometrů a to už jsem se modlil jen abych něco neposral. Trvalo to věčnost, než jsme dorazili na bázi, ještě na posledním kilometru nás odklonili do lesa na poslední kořenitý úsek, ale pak už se otevřela cílová rovinka, my projeli a moje dvacetiletá mise je u konce.

Jako již tradičně na BC Bike Race nedostáváš v cíli jen pivo a finisherské tričko, ale jednu hodně ceněnou věc. Masívní mosaznou přezku do koženého pásku kalhot. Nedá se koupit, jen dokončit závod a dostat. Celkově bych označil tuhle zkušenost jako výjimečnou. Všechno, co jsme tady za ten závodní týden prožili, by si zasloužilo třeba nějaký podcast, určitě bych bikerům, kteří tíhnou k tomuto stylu ježdění, podobný zážitek víc než doporučil. Budu si to pamatovat do smrti nebo do doby, než mě zachvátí alzheimer…

Ještě redakčně doplníme, že Tomáš s Marcusem strávili na BC Bike Race celkem 18 hodin 25 minut a 29 sekund, za tu dobu urazili 225 km poctivého trailování. Ve své kategorii "Team of 2 - Veterans 100+" dojeli na pátém místě. 

BC Bike Race 2025 vyhrál domácí Sean Fincham před Novozélanďanem Mathew Willsonem a bývalým silničářem Andrewem L'Esperancem. Za bratry Diserovými - někdejšími reprezentanty Kanady v MTB - skončil Geoff Kabush, ikona horské cyklistiky v Kanadě a v současné době přítel Kateřiny Nash. Katka se po několika vítězstvích musela sklonit před domácí Sandrou Walter, která reprezentovala barvy českého celku Cabtech Racing, stejně jako Tomáš s Markusem. Zajímavou dvojici vytvořila Maja Wloszczowska s Natalií Schneitter, ve své kategorii Team of 2 - Open Women pochopitelně vyhrály. 

Kompletní přehled výsledků zde.