Lago di Garda - modrý multisportovní klenot jižních Dolomit

„Garda“...garda sem, garda tam...každý mluvil o oblasti největšího italského jezera Lago di Garda tak familiérně, až jsem postupem času nabyl dojmu, že by bylo fajn zjistit, co je pravdy na všech těch nadšených řečech. Tak aniž bych to nějak sáhodlouze plánoval, rozhodl jsem se natrénovat na nadcházející cyklistickou sezonu právě zde s využitím služeb cestovky Kudrna.

Drtím už třináctý kilometr a do sedla v polovině trasy zbývají ještě čtyři. Níž už jít nemůžu, ale převody prozatím stačí. Zájezd má sice podtitul příprava na cyklistickou sezonu, ale jsem rád, že jsem zde nezačal s najetou nulou. To bych se teda setsakramentsky vytrápil. Dlouho očekávaný čtrnáctý kilometr. Nejde to sice moc rychle, ale vzhledem k výhledům je to pecka. Miluju dlouhé táhlé kopce! Člověk má čas přemýšlet nad vším, na co se v běžném dni nesoustředí. Tempo udává jen pomalá, ale pravidelná kadence nohou a kapky potu dopadající na rám mojí silničky. Už jsem někde v třinácti stech a výhledy na jižní část Dolomit jsou příjemnou kulisou k mému výšlapu. Poslouchám motivační hudbu a cítím se parádně! Zítra začíná přeci Giro, vzpomenu si a podvědomě přidám na intenzitě šlapání. V sedle na chatě dáme zasloužený odpolední oběd. Myslím na další druhy z našeho zájezdu, kteří jsou zrovna v dlouhé jižní stěně, ve snaze užít si další z několika desítek zajištěných cest v oblasti.

Sluníčko zde svítí letně o měsíc dříve než u nás, ale večery jsou chladné. Hlavně větrné. Vítr je zde tématem k večernímu zamyšlení silničářů i bikerů. Ti jsou tady taky. A mají mezi sebou pár odvážných bikerek. Ferratisti a ferratistky se taky nebojí družit. Vlastě se nás tady v první půli května sešlo celkem dost! Asi 16 ferratistů, 12 bikerů, 8 silničářů, 5 průvodců, 2 řidiči a 1 kuchařka. To už máte 6 různých typů zážitků, krát pět etap, krát množství lidí, se kterými večer pokecáte a navzájem si je sdělíte. Zkrátka nekonečná variace společně-různých dojmů, nad kterými pak kolikrát sedíte až do hluboké noci. Samozřejmě pod noční oblohou! Kdo byl s Kudrnou a neviděl ji, jako by s nimi ani nebyl! Je jiná než doma. Je letní, snová, jména hvězd splývají a přesto se noří nová a nová pojmenování na neexistující souhvězdí. „Jak že se jmenuje ta druhá hvězda v oji Velkého vozu?“ Ještě hlt vína a půjdeme spát! Zítra nás přeci čeká ta královská etapa! Pokud nepůjdeme hned spát, ani ta chimpanzee tyčinka, kterou fasujeme jako pišingr, nám zítra v kopcích nepomůže. Ale dnes nejsme přízemní a povolíme si něco extra.

Konečně se profil rovná a vypadá to, že už brzy bude sedlo. Vyjel jsem z lesa! Rozhled na jižní část Dolomit je už několikrát vyfocen z různých úhlů a teď si jen představujeme vrchol!

Poslední dva kilometry před sedlem jedu s Karlem, který se urval klukům dole. Ti si ještě před stoupáním dávali morální odpočinek koncentrovaný do luxusního espressa v malebné vesničce na úpatí vysokých kopců. Do předhůří Alp je zasazen i modravý klenot jezera, které je studeným pozůstatkem dávnověké přítomnosti ledovce. Ten vymodeloval tuto krajinu, kde mezi hladinou jezera a okolními kopci naleznete téměř 2000 metrů převýšení! A to u jezera rostou palmy, pod kterými procházíte v ulicích historického centra typu středomořských přístavních městeček.

Myšlenky lítají, bavíme se s Karlem o tom, jak se dostal k cyklistice, srovnáváme zkušenosti, bavíme se o životě. Známe se tři dny, stejně jako s ostatníma borcema a Petrou ve skupině. Ale na těch pár dnů jsme si kamarády a druhy. Vždyť jsme tady za stejným cílem a všichni jsme z toho tady nadšení jak malí kluci! I Petra!

Obrovské dávky endorfinů stříkají přímo do žil úměrně množství našlapaných kilometrů. A hlavně vystoupaných! Tak dnes zase 2000?“ Ptáme se večer Davida s výškoměrem na tachecu. „Dneska jen 1800...ale zase foukal vítr, tak domů napište klidně dva!“

Stejně tolik referujeme i kuchařce, po příjezdu do parádního kempu u jezera di Ledro vedle „Gardy“.

Ta vařečkou promíchá polívku a uznale pokyvuje hlavou. „Co dnes bude? Jsme v Itálii, tak bude minestrone a typické těstoviny!“  Holky z ferrat jsou už dokonce i ze sprchy, nebo jezera, dle naturelu, a taky se už ptají po jídle. Kuchařka Jarka jen ubezpečuje Péťu, že nezapomněla ani na její bezlepkovou večeři. Bikeři si dnes taky dali pěkně do těla! Soudě dle unavených výrazů a začínajících úsměvů namíchaných z druhého piva a naplňujícího pocitu z prožitého dne!

„Tak co dneska? Jak jste si to užili na ferratě,“ ptám se slečen doktorek, které jsou s Kudrnou na již několikáté aktivně dovolenkové dámské jízdě. „No krásné! Krásné to bylo! My máme rády ty těžší pasáže a kratší nástupy pod stěnu a dnes to bylo úplně na jedničku. Co vy?“

Vzpomínám na kapky potu dopadajícího na rám kola. Zítra asi budou zas. Cítím tíhu nohou, ale jsem nadšený, že se někdo ptá, a já vím, že se nemusím stydět odpovědět. „Dnes 135 a 1800 výškových! Ale bomba to byla! Na té silničce tady, to je fakt v pohodě. A když nemůžeš, máš tam i kratší variantu“, rychle dodávám, abych s těmi 135 kilometry nebyl v jejich očích divný. Mlčí, pokyvují hlavou a pak tvrdí, že je to určitě lepší na ferratě, než na kole. Spor, který zde nebude vyřešen, ani když v noci dojde poslední litr italského slunce z vinotéky u kempu. Věčná diskuze. Nadšení pro věc však nikomu nechybí. Nikdo by nechtěl být v kůži druhého, a přitom vzájemně své nadšení pro prožitky druhých sdílí a radují se z nich.

Fakt celkem zajímavá skvadra lidí, pomyslím si a jdu zabřednout do hovoru.

Nás silničářů bylo ze všech tří skupin nejméně, ale pár bikerů říkalo, že ačkoliv jezdí hodně na silničkách, na Gardu se musí jedině na pořádný MTB nářez! Nejsem zarytý silničář, a proto jen poslouchám s tajnou touhou historky o technických výjezdech a nádherných sjezdech. Slova jako singl, skočka, nádherný výhled, mrtvý, rychlost nebo respekt lítají tmou. Každý si přidá tu svou k dobru a posezení při luxusní večeři volně přechází v příjemný závěr dne.

Už jsem na 17. kilometru, myšlenky už utichly. V hlavě je mír a v nohách očekávání konce. V MPtrojce pouštím poslední motivační song dnešního dne! Už brzy budeme mít výhled na hradbu Brenty ze skupiny Dolomit! Pak už je 30 kilometrů z kopce, 10 proti větru a jsme u Gardy a busu, který nás hodí na večeři do kempu! „Hoši, zítra si dáme tedy trochu klídek? V kempu půjčují mořské kajaky! To si dáme zítra odpočinkový den na jezeře, ne?“

Jó Garda...dojmů tisíc. Multisportovní oblast, kde můžete chodit na túry, lézt po ferratách, skákat paragliding, yachtit, sjíždět parádní sjezdy a zažívat trýznivě božské výjezdy v sedle biku i silničky a v neposlední řadě je hlavně místem,  kde odměna chutná jak radler okořeněný nadšením z dosažení vrcholu!

Prostě Garda...co vám budu říkat. Ta se musí zažít!

Ze zájezdu: Lago di Garda, Lago di Garda MTB

Autor a foto: Honza Haruda, Vojta Ohera a Ruda Růžička