Lapierre 2015 – ve znamení voltů

Samotná prezentace se tentokrát omezila jen na to skutečně nejzajímavější a nejzásadnější na poli novinek v MTB sektoru tohoto giganta. (Přesto si ale Gilles Lapierre neodpustil hned v úvodu zmínit, kdo že získal zlato a stříbro na právě proběhnuvším domácím silničním mistrovství, a hlavně na jakých to bylo strojích…) Francouzi letos dokonce i projevili snahu dodržet časový harmonogram akce a po cca 90 minutách povídání jsme se tak mohli přesunout ke kamionu, který na nás uprostřed Les Gets čekal, napěchovanému novinkami k testování.

Teď tedy pár slov o tom, co bylo odprezentováno

V letošní sezoně si Lapierre otestoval nabídku top silničních strojů formou programu Ultimate Range, kdy si zákazník může sestavit bike na míru v online konfigurátoru – volí rám, sadu, zapletená kola, sedlo a sedlovku. Totéž bude nyní dostupné i pro příznivce terénu a (prozatím) modely ZESTY AM a XR budou také v nabídce formou této stavebnice.

Již dobře známý a osvědčený systém E:i Shock bude v sezoně 2015 dostupný v provedení AUTO, tj. bez komputeru na řidítkách, mnohem subtilnější a s jediným ovládacím tlačítkem v modulu na boku představce. Na představci a řidítkách tak zbude místo na vaše další přístroje a ovládání bude mnohem snazší. Nastavený mód (na výběr bude ze 3) je pak zobrazen prostřednictvím jediné diody, jejíž barva a kombinace svitu/blikání vás bude informovat o tom, jaký režim jste pro tlumič právě zvolili.

Když už je řeč o tlumiči, bude systém E:i Shock AUTO dostupný zatím pouze v kombinaci s tlumičem RockShox Monarch RT3 EVO, s černou pístnicí a tedy stejnou povrchovou úpravou, jako mají kluzáky vidlic. Na pístnici najdete i orientační rysky pro určení vhodného tlaku dle SAGu.

Baterie pro pohon serva a řídící jednotky je nově válcového tvaru, umístěná sice stále na místě pro montáž košíku, ale tentokrát bokem, aby byla umožněna právě i montáž košíku na láhev. Kapacita baterie zůstává stejná a umožňuje 25h provozu serva. (S ohledem na to, že jedna operace serva trvá cca 0,1s, je to několik dní ježdění na jediné nabití baterie. O blížícím se konci její práce vás včas informuje blikající dioda.)

Na strojích s E:i Shock najdete prakticky výlučně teleskopické sedlovky, zapletená kola Race Face Turbine, nebo SRAM Rail, resp. Roam, s Eastonem se Lapierre rozloučil. Brzdy Formula už také nehledejte, vybírat bude možné z nabídky Shimana nebo SRAMu.

V kokpitu najdete nejčastěji vlastní řadu komponent Nico Vuilloz – mimochodem zejména představce jsou podle nás velmi elegantní!

Úplně nový DH stroj s odpružením SLT jsme vám již představili ZDE a bohužel v době prezentace nebyl k dispozici ani jeden kus k testu. Na zážitky z jízdy tak bude třeba si ještě počkat. Doplnit můžeme pouze to, že rám s tlumičem se má váhově pohybovat kolem 4,5 kg.

Poslední, vysloveně kosmetickou změnou je nové logo, konečně jednotné pro silniční i horské stroje.

%pagebreak(A teď už vzhůru do sedel)%

Overvolt 900 FS

Na každého z přítomných čekají celkem 4 biky, tedy máme půl dne na každý jeden stroj. Začínám na elektrickém fullu OVERVOLT 900FS a jsem pln očekávání.

Elektro řada Overvolt, která sice u nás nikterak závratných prodejů nedosahuje, což ovšem neplatí celosvětově, byla poslední zmíněnou kapitolou: z pouhých 2 modelů pro letošek se do sezony 2015 připravuje modelů rovnou 7!! Full nabídne zdvihy 140 mm, o jejichž využití se stará FOX, vzadu přepákovanou jednočepovou stavbu s pevnou osou a kola průměru 27,5“. Hardtaily budou osazeny vidlicemi se zdvihem 120 mm a všechny vidlice budou mít – vzhledem k vyšší váze samotných elektrobiků – mírně upravenou kompresi. Pohon biků zajišťuje osvědčený BOSCH s motorem o výkonu 250 W a baterií s kapacitou 400 Wh, umístěnou v rámovém trojúhelníku. Papírový dojezd 50-160 km v Alpách rozhodně neplatí, ale to je pochopitelné.

Samozřejmě se nejedná o 13 kg AM full, ale pocitově není vyšší váha nikterak odstrašující a zdvihy 140 mm dávají naději na zábavné ježdění. Nastavuji úroveň asistence motoru na režim Tour, tedy 2. ze 4, a vyrážíme. Hned první stoupání mě ale nutí přeřadit na Sport (Turbo si nechávám v záloze na nejhorší). Stoupáme po pěšině, která vede přímo vzhůru po regulérní sjezdovce a po předešlé noci je řádně podmáčená.

Už po pár metrech uznale smekám, ne před sebou, ale před Overvoltem. Na kole bez elektriky bych tenhle úvod nepřežil a ani nevyjel (pokud ano, pak určitě ne na “jeden zátah“, ale s asistencí motoru šplhá kolo jako kamzík, stačí držet frekvenci šlapání a zastavit vás může snad jedině kolmá stěna. Jen je potřeba si zvyknout na to, že zatímco akcelerace je blesková, motor reaguje opravdu hbitě, pak setrvačnost je samozřejmě podobná, jako u obyčejného biku. Takže když si přišlápnete, kolo hned vyrazí kupředu, ale pokud čekáte, že když svěsíte, kolo vás ještě nějakou chvíli potlačí samo kupředu a zvládnete tak třeba ještě jeden kořen, tak to se pochopitelně nekoná.

Takže si chvíli zvykám na jiné chování, ale dojmy jsou výborné!!! Za necelou půlhodinku jsme na vrcholu sjezdovky a otáčíme to zpět dolů do údolí. První metry v klopenkách jsou opět příjemné – Overvolt díky nízkému těžišti pěkně drží, přece jen cca 7 kg hmoty, umístěné u středové mufny, vás spolehlivě přibije k zemi. Jedinou překážkou je to při pokusu o skok přes větší nerovnost, odlepit se od země je celkem oříšek. Pomůže vyšší rychlost, ale je potřeba mít na paměti, že nad 25 km/h se s motorem můžete rozloučit a jedete už jen za své!

Po návratu na mě svítí na komputeru ujetých 12,5 km, z toho polovina stoupání na vrchol sjezdovky, a dojezd v režimu ECO 31 km. Bikepark sice není zrovna terén, kde se s tímhle strojem setkáte, ale rozhodně napověděl, že až nám bude 70, uvidíme jich určitě spousty a já osobně se určitě nebudu stydět za to, že na jednom z nich možná budu sedět. Stejně tak je to výborná alternativa pro fyzicky méně zdatnou bikerku, která s vámi s pomocí elektriky bez problémů zvládne i několik dní poctivého ježdění (stačí vždycky večer nabít…). A dost možná na vás bude i často čekat…

%pagebreak(X-Control)%

Odpoledne přesedám na úplně odlišný stroj – XC full X-Control, který oproti masivnímu Overvoltu působí vysloveně křehce.

XC řada X-Control dostává pro sezonu 2015 novou rámovou platformu: zadní stavba bude nově s “virtuálem“ o zdvihu 100 mm a označená jako FPS+. Čepy jsou převzaté z oblíbeného čtyřčepu OST+ a zadní stavba má pojmout pláště o šíři až 2,35". Dobře však víme, jak je to s rozdíly ve velikostech plášťů při shodném značení u různých výrobců a je také otázkou, kdo bude cítit potřebu na stroj se 100 mm zdvihu obouvat takový plášť… Vidlice budou opatřeny zdvihy 120 mm, kola průměrem 27,5“, hlava se mírně položila a rám je připraven pro vnitřní vedení hadice teleskopické sedlovky.

Kola 27,5“ a převody 2x10 jsou sázkou na jistotu a osloví široké spektrum jezdců. Stejně tak nový virtuál ve mně vzbuzuje naději na zajímavé svezení. S ohledem na to, že se opět budeme pohybovat na území bikeparku, volím radši nižší tlak ve vidlici i v tlumiči, ale ukázalo se, že to nebylo příliš moudré. Zejména v případě tlumiče znamená sice nižší tlak příjemnou aktivitu zadní stavby a na 100mm zdvihu překvapivě pohodlné svezení, ale to platí jen do prvního stoupáku.

Ať jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem se zbavit toho, aby mě při každém otočení pedály tlumič netahal za nohy. Hádám, že příčinou bude, krom zmíněného “obměkčeného“ tlumiče, spodní vahadlo virtuálu. To je umístěné skoro vertikálně, takže šlapáním taháte zadní stavbu proti chodu tlumiče – to je sice příjemné se zařazenou velkou plackou a při frekvenční jízdě v sedle, ale jakmile dojde na stoupání, kde chcete jít ze sedla a trochu za to vzít, je po radosti.

S každým záběrem cítíte, jak vytahujete zanořený tlumič zpátky do klidové polohy a řešením je jedině vyšší tlak vzduchu (pochopitelně na úkor pohodlí), nebo zamčení tlumiče (to ale model 327 nenabízí).

Utrpení jsem si ale, v rámci možností omezeného zdvihu, vynahradil cestou dolů. Pilotáž je příjemná a X-Control se ovládá velmi dobře. Zároveň si uvědomuji, že to pro mnohé bude další hřebíček do rakve rozměru 26“. Nezbývá než doufat, že si konstruktéři s tímhle virtuálem ještě trochu pohrají. Pak to bude výborné maratonské náčiní.

%pagebreak(Zesty TR)%

Na druhý den dopoledne je pro mě připraven další full – ZESTY TR. Tedy full s novým E:i shockem, 29“ koly a zdvihy 120 mm. Bohužel se ale naše skupinka slučuje s partičkou na strojích s vyššími zdvihy, takže terén, kde se pohybujeme, úplně neodpovídá tomu, kde se asi ZESTY TR bude se svými obručemi běžně vyskytovat…

Zatínám zuby a vydávám se vstříc skalním soutěskám. Dole stírám krev, pot i slzy a lituji toho, že jsem se někde netrhnul. Vydat se do údolí pod vedením Nico Vuilloze je sice krásná podívaná, ale zároveň kruté prozření. Jestli jsem si myslel, že jsem na tom technicky relativně dobře, tak u oběda už si to rozhodně nemyslím.

Ale obraťme list zpět k ZESTY: o ovládání nového E:i shocku má smysl napsat jedině to, že je výborně ukryté na boku představce a jeho poškození je tak krajně nepravděpodobné. Hádám totiž, že většina majitelů si na začátku vyzkouší všechny módy, aby se nakonec stejně vrátila k režimu Auto, protože prostě a jednoduše skvěle funguje. Takže pak už na nějaké ovládání nebude třeba myslet.

Tlumič mění své nastavení během okamžiku, v závislosti na kadenci a povaze terénu (o té ho informují senzory na vidlici a představci) a vy tak nemusíte nikde nic hledat, mačkat, otáčet a přepínat. Prostě jen jedete a k tomu vám pod vousy decentně bzučí servo na tlumiči. Baterie působí dojmem malé pumpičky, je opět výborně chráněná proti vniknutí nečistot a její vyjmutí je otázkou okamžiku.

%pagebreak(Spicy Team)%

Jak se říká, to nejlepší na konec: odpoledne přebírám sympaticky designovaný karbonový skvost SPICY Team a vyrážíme do vedlejšího údolí, do Morzine. Silniční přesun mě znovu přesvědčuje o tom, že i pohon 1x11 má svoje hranice a bez větší placky vpředu jste na asfaltu s tak lehkým bikem brzy na hranici rychlostních možností. Opět ale platí, že na asfalt tenhle bike opravu nepatří. Lanovka nás vyváží na Super Morzine a před námi se otevírá naprostý bikový ráj: vysoké klopenky se spouští dolů po sjezdovkách jako hadi a na své si tady přijde úplně každý – trasy jsou od lehkých až po opravdu brutální.

Tohle je konečně přesně kombinace, která k sobě pasuje: 27,5“, 160 mm zdvihu, teleskopická sedlovka a kilometry udusané hlíny a kořenů!!! Skupinu opět vede Nico V., ale vidím ho vždycky jen pár okamžiků po startu a pak až dole. Tuhle kombinaci si tentokrát opravdu užívám. Sedlovka putuje dolů, na úvod pár menších boulí a pak už se to snažím klopit, co mi strach dovolí. Je to jako v zimě na sjezdovce – pokládáte se do oblouků, jak se střídají jeden za druhým, RockShox vpředu i vzadu bezchybně žehlí, tlumič neopouští pozici “odemčeno“, když to jde, bušíte do pedálů, a když to nejde, buší vám krev ve spáncích.

SPICY je jednoznačně nejuniverzálnější stroj z nabídky. Zdvihy 160 mm vůbec nejsou překážkou, naopak, v kombinaci s E:i shockem si užíváte jakoukoliv jízdu a soustředíte se jen na ní, to ostatní řeší ten mozek u představce. Dávám podtrženou jedničku a doufám, že se s tímhle bikem ještě někdy setkám!!

Na závěr se sluší říci, že organizace byla francouzsky příjemná a uvolněná a všechno proběhlo dle plánů. Němec by si možná stěžoval na nedochvilnost, ale v Les Gets to nikomu nevadilo. Pravda, žádné radikální změny se pro rok 2015 v táboře Lapierre nekonají, ale to už dnes není vysloveně na pořadu dne. Spíše bylo vidět, že v Dijonu vědí, co dělají, proč to tak dělají a mají jasnou vizi minimálně na několik dalších let, kterou svědomitě budují. Postupují po malých krůčcích dopředu a sklízí svoje ovoce. Pokud se pro některý bike z kraje vyhlášené hořčice rozhodnete, je vcelku jisté, že si na tomhle ovoci také pochutnáte.

Foto: Lapierre

Fotogalerie

Foto: Lapierre