Maratonské tituly na Dolní Moravě urvali XCO jezdci Czeczinkarová a Cink

Ondřej Cink (Kross Racing) dokázal po zisku titulu v cross country zvítězit i v přetěžkém maratonském šampionátu na Dolní Moravě. Na 107km trati, která však podle mnohých byla delší, s více než 3300m převýšením (závodníci zaznamenali spíše číslo kolem čtyř tisíc výškových metrů) za sebou nechal největší favority na titul z celku Future Cycling - Northwave Martina Stoška a Kristiána Hynka. Po pětiapůlhodinovém klání porazil druhého obhájce loňského titulu téměř o 4 minuty. Mezi ženami měla po celou dobu navrch Jana Czeczinkarová (LIV Mistral), která po sedmi hodinách proměnila těžkou dřinu v první maratonský titul. Tři minuty ztráty měla druhá Karla Štěpánová (Maloja Pushbikers), s větším odstupem si pak pro bronz dojela Jana Pichlíková (Kross Bikeranch).

Byla to řádná šichta, jak říká Véna Hornych, stavitel mistrovské trati, pořádná bajkovačka. Pro mnohé elitní bikery možná až moc, přeci jen aby vítěz maratonského šampionátu, ať už národního, evropského, či světového, měl víc než pět a půl hodiny, se jen tak nevidí. A o tom ženském ani nemluvě, sedm hodin sedět v sedle a bojovat o titul, to tady ještě nebylo. Ale bylo to pro všechny stejně těžké.

"V klidu, nikam nespěchej, takovejch kopců je tam ještě sedm," nabádal závodníky Véna Hornych...

Hodně těžké, úsměvů v cíli příliš nebylo, spíš vyčerpané tváře snažící se vykouzlit alespoň trochu té radosti. "Bylo to unikátní," nechal se slyšet Kristián Hynek, když už oddychoval v týmovém zázemí a z jeho tváře byla patrná směska zklamání a obrovské únavy. A to i přesto, že hned tři členové jeho týmu skončili mezi prvními sedmi! 

Dolní Morava roste do všech směrů...

"Popravdě je to pro nás překvapení, že to Ondra vyhrál. Závod byl hodně dlouhý a on si skvěle rozložil síly a zaslouženě vyhrál," říkal Kristián, který v rozhodujících chvílích, když Ondra Cink útočil, měl defekt a přišel tak o možnost nástup zachytit. "Ondra zaútočil v předposledním brdku před rozhlednou. Já tam v rovinaté pasáži měl defekt, měl jsem tam jen 0,8 atmosféry a musel s tím jet opatrně až do depa. Bez defektu bych měl ztrátu v řádu několika sekund... Ale bůh ví, jak by to bylo," vypověděl bronzový muž dnešního šampionátu. "Závod byl krásný v unikátní přírodě, jen bych se přimlouval za to, aby byl trochu kratší, protože trval pro nás pět a půl hodiny, což už hraničí s nějakým ultramaratonem. Kdyby býval měl do pěti hodin, myslím, že by byl trochu svižnější."

Ondra Cink jel výborně takticky. Nikam se nehnal, moc dobře věděl, že drsných pět hodin nahoru a dolů bude hodně bolet a zásadní je nebláznit. Na to mimochodem doplatili Filip Rydval (Česká spořitelna Accolade) nebo i Jan Strož (Ethic Sport), kteří se v prvním výjezdu po nové sjezdovce ke Stezce v oblacích snažili skupinku trhat, ani jeden z nich se nakonec nedočkal cíle. Ondřej byl zapracovaný v první skupince s Kristiánem, Martinem a zprvu také Filipem Adelem (Superior) a také Jaroslavem Kulhavým (Jaroslav Kulhavy Cycling Team). Jenže posledně jmenovaní odpadli jako první, nejdříve Jára a pak i Filip, který byl ve finále rád, že závod vůbec dokončil.

Moment, kde je vidět, že Ondra Cink nestačí...

Moment, kdy je Ondra Cink na koni a v úniku...

Z vedoucí trojice byl v některých místech nejslabší právě Ondra Cink. Bylo vidět, že má co dělat, aby ho silné maratonské duo nesetřáslo. "V nějakých kopcích jsem za klukama sotva visel, myslím, že kdyby mi trochu nastoupili, tak mě utrhnou. Až v tom posledním technickém výjezdu po kamenech jsem měl více sil. Najel jsem tam třetí, nejdřív jsem předjel Martina, který chytal díru za Kristiánem, a Kristiána jsem si nechtěl nechat odjet. Poté se mi v té technické pasáži jelo dobře, tak jsem to tam zkusil. V závěrečném sjezdu jsem jel docela hranu, myslím, že mi pomohly výplně v plášti, protože jsem tam šel jednou úplně na ráfek, takže mě to podrželo," vyprávěl rozhodující okamžiky závodu Ondra Cink.

"Ani jsem nečekal, že bych mohl vyhrát. Možná bylo lepší pro mě nemít najetou trať, protože jsem šel do závodu úplně bez nervozity, že to buď vyjde, nebo ne. A vyšlo to. Celá trať byla těžká, nešlo si v podstatě nikde moc odpočinout, protože kluci – Kristián se Stóšou – docela jeli. Takže ten závod byl hrozně těžký," doplnil Cimbál, vyklepávajíc ruce. "Ty mě v tuhle chvíli bolí úplně nejvíc!"  

A moment, kdy Ondra Cink získává po 14 dnech už druhý domácí titul...

Martin Stošek ví, že neudělal žádnou chybu. Jen Ondra měl víc sil...

Stříbrný Martin Stošek byl na Dolní Moravě už od úterý a trať si s Kristiánem poctivě najížděl. Obhajoba titulu pro něj byla hodně prestižní záležitostí a před závodem prohlásil, že všechno kromě titulu pro něj bude zklamání. A bylo. Dlouho po dojezdu seděl v cíli s velmi vyčerpaným výrazem.  

"V poslední hodině už nezbyly síly. Jelo se docela podle plánu, ale v závěru přišla krize a Ondra za to vzal před sjezdem přesně v tu pravou chvíli a zariskoval. Já jsem měl už úplně mrtvé ruce a nebyl jsem schopen jet rychle. Pak jsem si už jen hlídal druhou pozici."

Čtvrtou pozici obsadil Jaroslav Kulhavý, který byl pro mnohé černým koněm a tak nějak bylo cítit, že by mu vítězství mnoho lidí přálo. Jenže rychlé počáteční tempo Jára není schopen vydržet, zato jeho diesel je neúnavný.

Jaroslav Kulhavý

"Nějak mi nevyšla taktika, udělal jsem tam nějaký chyby, takže kluky jsem už nebyl schopen dojet. Dotáhl jsem je na 50 vteřin, ale poté mi to zase ujelo a de facto bylo pro mě po závodě. Terén byl náročný, i když jsem to čekal ještě těžší. Nakonec tam bylo dost širokých cest, kde ta čelní skupinka měla výhodu a mojí chybou bylo, že jsem s nimi nebyl v kontaktu, čímž jsem ztrácel," přiznal Jára.

Do závodu o mistrovský titul nastoupilo jen šest žen. Šest hrdinek, z nichž nejvíce sil měla Jana Czeczinkarová, jejíž největší soupeřkou byla Karla Štěpánová (Maloja Pushbikers). Jenže už zhruba od 30. km jely dámy samostatně a v podstatě se jen prodlužovaly rozestupy, a to i na třetí Janu Pichlíkovou (Kross Bikeranch).

"Mám radost, že když se to nepovedlo na XC, tak alespoň na maratonu. Byl to tady jeden z nejtěžších maratonů, co jsem kdy jela, když to srovnám s MS ve Švýcarsku, které měřilo 75 kilometrů a bylo rozděleno na tři velká stoupání. Tady byly kopce sice kratší, ale bylo jich víc a hlavně skoro všechny sjezdy byly technické, což člověka udržuje v takovém tempu a nedovoluje mu to odpočinout. Rovinky jsem napočítala celkem dvě. Takže to byla určitě těžší trať než na MS," okomentovala šampionát čerstvá mistryně republiky Jana Czeczinkarová. 

Jana Czeczinkarová v borůvčí 

Karla Štěpánová

"Dobrý, chvilku jsem si myslela na titul, ale asi po třech a půl hodinách jsem myslela na to, abych hlavně dojela, byl to docela boj o přežití, ale musím říct, že to stálo za to a bylo to fakt pěkný," řekla Karla Štěpánová. "Ze začátku jsme jely blízko sebe ještě s Jančou Pichlíkovou, i jsme se viděly, a pak jak se vyjelo na tu česko-polskou hranici, se to začalo dělit, protože tam rozhodně nejde jet v balíku. Poté to bylo už každý za svý. Přes sedm hodin na kole bylo moc pěkných, zejména, když jsem v posledním kopci po zavadění o asi nejmenší kámen na světě spadla do kopřiv..." neopomněla uvést alespoň jednu vtipnou historku Karla.  

V pořadí šestá žena strávila na trati úctyhodných deset a půl hodiny. Směna jako v kolbence... Klobouk dolů, dámy a páni.