Martina Mikulášková doufá, že jednou získá duhový dres

Minulou sobotu získala v Kolíně titul mistryně republiky ještě v dresu Stadionu Louny. Teď už je 22letá cyklokrosařka Martina Mikulášková novou posilou ČEZ Cyklo Teamu Tábor. A v novém týmu má před sebou řadu výzev a cílů.  Včetně velkého snu, že jednou obleče dres mistryně světa. Martina už v neděli nastoupí do dalšího závodu Světového poháru ve Francii.

Je pro tebe přestup novou motivací?
Tou hlavní motivací je mistrovství Evropy 2017 tady v Táboře. Ale samozřejmě tady budu mít i lepší podmínky po všech stránkách, takže z toho pro mě plynou samé výhody. Změnil se mi tým, ale trenér zůstal.

Nadále tě tedy bude připravovat Milan Chrobák?
Ano. Pracujeme spolu v Lounech od mládežnických kategorií a myslím, že to tak i zůstane.

Schválil ti přestup do Tábora?
Dokonce mě k tomu sám naťuknul. Souhlasí s tím a věří, že mě to posune dál.

Co se pro tebe přestupem změní?
Bydlím v Chomutově, většinu času trénuji v Lounech. Tak to zůstane. Ale do Tábora budu častěji jezdit na soustředění, což pro mě bude jen dobře.

Trénuješ hodně i na silnici?
Záleží, na co se chystám. Ale dá se říct, že kombinujeme terén a silnici. Před krosovou sezonou převažuje silnice, v létě se na ni dost zaměřuju.

Je tam prostor i na biky?
Na nich jsem jela jen dva závody v životě a nebyla to žádná sláva. Horská kola jezdit nebudu, trenér to ani nechce. Na biku jezdím akorát v předpřípravném období v rámci všeobecné vytrvalosti, než sednu na silniční kolo.

Co všechno stíháš kromě cyklistiky?
Jsem ve třetím ročníku na Fakultě zdravotnických studií v Ústí nad Labem, obor ergoterapie. Někdy je náročné, abych to s kolem zvládla, ale ve škole mi vycházejí vstříc, jinak by to nešlo. Mám v podstatě individuální plán a díky tomu ještě ve škole jsem. Jinak už by to dávno nefungovalo.

V sezoně tě ještě čeká mj. mistrovství světa v Zolderu. Na jaký výsledek tam můžeš pomýšlet?
Bohužel nemám takovou formu jak vloni, ale ta patnáctka snad reálná je, když mi všechno sedne. Věřím, že mě nakopne i domácí titul.

Je pravda, že jsi den před závodem musela řešit i jiné starosti, než jen přípravu na šampionát?
Měla jsem bouračku. Jela jsem do školy na zkoušky a asi kilometr od baráku mi tam vletěl z vedlejší pán. Bylo nasněženo, tak s tím nešlo nic udělat. Naboural do mě. Táta s trenérem si ze mě dělali srandu, že to udělali schválně, aby mě trochu nabudili :-) Ten pán byl úplně opilej, tak ještě štěstí, že to nedopadlo hůř... Byla jsem docela rozhozená, hlavně psychicky. Mamce jsem říkala, že kdybych náhodou mistrák vyhrála, budu brečet štěstím.

Jak moc v cyklokrosu plánuješ do budoucna?
V hlavě mám teď hlavně mistrovství Evropy 2017 v Táboře, kde bych se chtěla porvat o vítězství. Co bude dál, uvidíme. Kolo je u mě na prvním místě, teprve pak je všechno ostatní. Třeba se to časem změní, ale myslím, že až za hodně dlouhou dobu.

Na tiskové konferenci jsi prozradila smělý sen stát se jednou mistryní světa. Jak moc je to reálné?
Uvidí se podle toho, jak mi to půjde v další sezoně. Záleží na spoustě faktorů. Když ukončím studia po třeťáku, zlepší se příprava i regenerace, to mě zase posune někam dopředu. Musím mít postupné cíle. Nejdřív bych ráda zajela třeba top 5 ve svěťáku, a když se mi to podaří, pak můžu pomýšlet i na ty nejvyšší příčky na mistrovství světa. Věřím, že to jednou reálné bude.

Foto: Michal Červený, Petr Hofbauer