Michal Maroši. Dělník mountainbikingu žije spokojený život

Co by si dnes Michal Maroši napsal do kolonky zaměstnání?
No, to tedy nevím. Jedním slovem se to popsat nedá. Vždycky si vzpomínám na to, že Polis /Zdeněk Pól, pozn. redakce/ vždycky říkal, že je otec fourcrossu, tak já bych mohl říct, že jsem otec mountainbikingu :-) Ne, to je jenom sranda, můžu ale klidně říct, že teď se starám o to, aby to tady měli lidi větší, příjemnější, hezčí, možnosti otevřenější, snažím se zvětšit škálu možností a lokalit tady. Pořádám kempy pro děti nebo pro dospělý, i v pokročilým věku se dá najít  a naučit spoustu věcí na kole. Pořádám sportovní a sportovně kulturní akce, letos jich mám pod palcem asi deset. Za všechny například Špindl Opening, Japan DH, MRSN End of the Season a tak dále. Buduju tady trať na MČR ve Špindlu. To je ve stručnosti Michal Maroši a jeho nově založená firma Marosana Company. Zakázky se hromadí, takže já konečně po pěti letech, kdy jsem o tom přemýšlel, jsem si před měsícem založil firmu. Na pět let jsem podepsal smlouvu s Bikeparkem Špindlerův Mlýn. Trochu jsem se bál toho, že začnu víc pracovat než jezdit. 

A jak to dopadlo?
Vzhledem k tomu, že děláš v místech, kde se na kole jezdí, tak po práci to vždycky aspoň na chvíli dáme. Snažím se každý den. Ale já si na kolo čas udělám vždycky, navíc já se na kole často pohybuju i během práce. Mám ho buď jako přibližovadlo, nebo na testování.

Kromě lopaty a řídítek také často v ruce Michal drží telefon...

Je to pro tebe trénink, nebo zábava?
Letos chci objet tři závody Endura v rámci podpory značky Fox, ještě mimo to MČR DH, to si nechci nechat ujít. A vlastně závody, který pořádám.

Co třeba Slavíkův JBC?
JBC ne. Za 4X jsem udělal tlustou čáru, zase by po mně lidi vyžadovali nějaký extrémní kousek, byl to dobrej závěr za mojí kariérou. Už se do toho nebudu dál zapojovat.


Rok 2010 a vyhraný závod SP 4X v Mariboru, na blátě, jak jinak...

Co říkáš dnešnímu fourcrossu?
Mrzí mě to, jak to dopadlo. Už to ve světě ztratilo ten punc, fourcross, to měla být obrovská show, ale už není. Není základna. Připadá mi, že je to zajímavá disciplína, oproti zimě - skikross, snowboardcross - by to pořád mělo vycházet líp, hlavně proto, že můžeš jak brzdit, tak i šlapat - zrychlovat. Za mě velká škoda. Spekuluje se, jak tohle vůbec vzniklo, ale to je na dlouhý povídání. 

Na čem teď kromě Špindlu pracuješ? 
Třeba na Kolovně v Jeseníkách, kde stavíme bikové skills centrum - než zajedeš do trailů, tak si můžeš kolo vyzkoušet na pumptracku nebo setupu různých lávek. Koncept dává smysl, budeme tam budovat další traily, zatím toho tam moc není, úplný začátek. Ale je to tam pěkný, ideální pro lidi, který jsou celý týden zavřený v kanceláři. 

Napadlo tě, že bys po skončení závodní kariéry dělal mimo cyklistiku?
Napadlo mě to. Jelikož jsem vyučenej kuchař - číšník - barman, že bych si v Praze otevřel hospodu. Ale když jsem si dal všechna pro a proti, tak mi to nevyšlo. Musel bych tam strávit 100 % času. To se nelíbilo ani doma. Vybral jsem si radši přírodu, hory... Navíc v pohostinství je šílená byrokracie, jsem rád, že jsem se tomu vyhnul.

Na horách nejsou klacky pod nohama?
No, tady v Krkonoších to tedy zrovna jednoduchý není. Musíš tady s lidma pracovat daleko opatrnějc než v místech, kde ochranáři nejsou. Musíme tady být hodně obezřetní, abychom nenarušovali chod přírody.

Michal s bagristou shapuje DH trať

Stavíš novou DH trať, jak to jde?
Je téměř hotovo. Museli jsme začít od začátku, původní trať zničily bagry, když se stavěla nová šesti sedačka. Teď nás tady maká 10-15 lidí a 3 bagry, měsíc a týden na přípravu celého bikeparku. Problém byl s technickým sněhem, nemohlo se začít dřív, protože kompletně roztál teprve před měsícem. Musíme si máknout, 17. června je Špindl opening, musí být všechny tratě připravený. Do konce října poběží sezona a průběžně se to bude upravovat a tvořit další. 

Co je ve Špindlu nového, kromě DH trati?
Nově vzniká slopestyle, který bude v dolní části. Bude tam i pumptrack a skills centrum. Bude hodně podobnej tomu, co byl v Žacléři. Jinak tratě zůstávají: DH závodní, freeridovka a Deep Forest. Bohužel nemáme povolení na rozšíření tratí, ale s tím jsme počítali.

Mistrovství ČR ve sjezdu tedy uspořádáte, i když byl ČP zrušen?
Ano, mistrák bude jediný závod DH za podpory ČSC, závod organizuje Špindl a já to mám na starosti po technický stránce. 

Jaké plánuješ novinky na legendární MRSN end of the season?
Největší novinkou bude přesun sem do Špindlu, vždycky jsem to chtěl posunout někam dál. Přijde mi logický, když mám bikepark pod sebou, vyměnit lokalitu a udělat Marosanu zase větší. Pojedou se 4 disciplíny a nebudeme nikomu škodit, hlavně večer :-) Vloni jsme měli problém se stížnostma na rušení nočního klidu. Tady ve Svaťáku je to mimo obydlenou zónu. 

Marosana na Marosaně

To je kolikátá lokalita Marosany?
Už čtvrtá lokalita - Benátky, Úpa, Žacléř a teď Špindl.

Říkal jsi 4 disciplíny, jaké?
Enduro jako novinka, dál pumptrack, slopestyle a bikercross po šesti. Bude to první víkend v říjnu.

Pojďme se ještě vrátit k tvému loňskému projektu Canadream. Už máš v plánu další?
Red Bull do toho poslední dobou hodně šlape, což je dobře, posun je tam obrovský. Zatím nic konkrétního nemám, ale nemám strach, že se něco nevykrystalizuje, až tady skončím s prací. 

Jak se na Canadream teď díváš?
Byl to splněnej pracovní sen, to nebyla ani práce :-) Canadream se dodělalo koncem roku, je to pořád čerstvý, dostává se to ven mimo ČR. Oslovujou mě různý bikový komunity, abych přijel, pustil jim to a něco jim o tom řekl. On je to v podstatě takovej návod, jak si to udělat hezký :-) Ještě jsme to ani nepustili na Pinkbiku, na to jsem strašně zvědavej, jak to Kanaďani přijmou. Nějakej kluk z východu, kterej si plní svůj sen... nedokážu říct. Ale bylo to neskutečný, nesetkali jsme se v Kanadě s nějakým odmítnutím ze strany místních bikových komunit. Často to bylo spíš s otevřenou náručí, zvlášť když viděli, že na tom kole umíme, tak nás brali mezi sebe. Z toho jsem byl fakt nadšenej.

Michal v Kanadě. Tam je mu dobře

Dobře je Marosaně i doma v Předměřicích a také ve Špindlu. Zde pózuje se svou novou enduro mašinou Kona Process, kterou vám už brzy představíme detailněji..

Splnil projekt očekávání?
Celkově ten projekt měl smysl, i když ta prapůvodní myšlenka projektu byla úplně jiná, než co z toho nakonec vzniklo. Měli jsme udělat zajímavej, desetiminutovej snímek o tom, jak se bikuje v Kanadě - nejhezčí spoty propojený s jejich původní kulturou. Jenže s indiánama nakonec nebyla vůbec řeč, oni jsou nepřístupní a nechtějí natáčet. Tak jsme to okrouhlali a udělali roadtrip a mluvili se zajímavejma lidma. Třeba Češi, kteří už tam dlouho žijou - Zdeněk Maňhal, Tomáš Procházka, Mára z Klaanova a přidali jsme tam pár lidí třeba z Williams Lake. Celkem je šest dílů o různých lokalitách od Vancouveru po Chillcotins, což už je divočina bez trailů.

Canadream má celkem 6 epizod, všechno o filmu najdete zde: www.redbull.com

Podle filmu a i podle toho, jak o tom vyprávíš, to byla asi tvá nejlepší návštěva Kanady...
V Kanadě jsem byl už mnohokrát, ani nevím kolikrát, ale teď je to splněný sen. Bylo to proto, že jsme to měli dobře naplánovaný a jeli jsme na jistotu. Třeba když jsme dělali Signatures na Bali, tak ze 14 dnů jsem jezdili dva. Tady to bylo naopak. Roman Levy - Skautík, ten to s náma celý objel a udělal obrovskou práci s plánováním.  Věděli jsme, že jedeme někam a bude to fungovat, ze tří týdnů jsme jeden den odpočívali, jinak pořád v sedle. Od rána do šesti odpoledne jsme byli na kole :-) Každej den jsme spali pod širákem, většinou u jezera, večer lososi na grilu, který jsme si nachytali do ruky. Tři týdny intenzivních, přirozených zážitků, bylo krásný počasí, ani jednou nám nepršelo. Zbytečně jsme netrávili čas v autě, najeli jsme jen 1500 kiláků autem. Prostě v sedmým nebi

To zní skvěle, nějaká černá tečka?
Nezbyl nám čas a síly na natočení poslední lokality přímo ve Vancouveru na Sunshine coastu, kde vznikl takový bikepark. Stavěli ho lidi, kteří přesně vědí, co dělají, pracují např. pro Brendona Semenyuka. Stojí tam několik skákacích trailů, naprosto dokonalých. Byl to pro nás už jen čistě odpočinek, Vrbič ani neměl sílu vzít kameru do ruky :-))

Kanadské traily 

Michale teď mě tak napadá - jsi stále nejlepším českým sjezdařem historie?
Jo jo, byl jsem čtvrtej, sedmej a devátej ve Světovým poháru DH. Vždycky pršelo :-))

Sleduješ domácí scénu, je na obzoru někdo, kdo by tě mohl trumfnout?
Zatím tady nevidím nikoho, kdo by to mohl překonat. Ve světě se to bere hodně vážně, sjezd je královská disciplína mezi gravity, kluci venku trénujou a dřou celej rok na kole. U nás nejsou podmínky, zima v posilovně není ono. Blbý je, že tomu nepřispívá ani Českej svaz cyklistiky, minimální podpora. Koukni, co se stalo letos. Není systém, motivace, zázemí. 

Jsi také dvojnásobný taťka, prozraď něco o svých špuntech...
Aničce je 6 let a Adamovi 9 let, ten se věnuje naplno BMX, je to olympijská disciplína, tak je to seriózní, konkurence je velká. Už takhle malí kluci mají své osobní trenéry, což my jsme nikdy neměli. Je dobrý, že se to tady znova nakoplo, vypadalo to, že to umře. 

S Aničkou a manželkou Monikou

S Adamem

Více fotografií

Takže se potatil?
Určitě. Potkáváme se teď s klukama, se kterýma jsem dřív závodil, vodíme svoje děti na dráhu. Kvete to, mám radost, kluky to moc baví. Vidím, že se základna rozšiřuje, věřím, že přijde zase vlna, kdy tady budou lidi jako naše generace - já, Frky, Datel. Držíme to od začátku a pořád jsme aktivní.

Jsi typ ambiciózního, uřvaného otce?
Nejsem, držím se v klidu, zas až tolik to neprožívám, mohlo by jim to uškodit. 

Co dcera a kolo?
Anička jezdí na kole, ale na dráhu se mezi kluky necpe. Ona hraje fotbal :-)

Stále jsi věrný Benátkám?
Přestěhovali jsme se do Předměřic, což je kousek od Benátek. Mám tam svůj pumtrack pod mostem, žiju si v klidu spokojenej život na vesnici. 

Foto: Jan Němec, archiv Michala Marošiho