Michal Prokop testoval nový Rock Machine Whizz

 
Whizz ani jeho dvojče e-Whizz už nejsou konceptem. Dávno nejsou jen v hlavách tvůrců, ani v programech designérů. Už nejsou ani působivými 3D tištěným modely s visačkou “nedotýkat se”, který byl vloni představen dealerům a několika novinářům. V Rock Machine intenzivně pracují na oživení a odladění před zadáním výroby a samotným představením.

Výrazná rozdvojená horní rámová trubka, do níž je upnutý tlumič, má rozsáhlejší roli, než jen uchycení tlumiče. Je pojítkem multiplatformy mnoha druhů kol. Od městských, přes cestovní, po traily, enduro i parkové divočáky. Kola i elektrokola. Pro doplnění základních informací bude Whizz spoléhat na vlastní FPS systém odpružení vyladěný přesně na míru. Bude nadále ctít principy kol Rock Machine - zábava z ježdění, jednoduchá servisovatelnost a odolnost. Například jednoduše upravitelný zdvih, vyměnitelné patky a hadice i bowdeny vedené po konstrukci, protože nikdo nechce trávit půl dne výměnou bowdenů místo ježdění.  

První prottypy Whizze a e-Whizze prošly procesy, které mají na starosti inženýři, designéři, mechanici, či každodenní bikoví nadšenci. Sestavení, ladění tolerancí, ověřování průmyslových řešení, montážních praktičností, či sledování běžného jízdního projevu. Nyní přišla na řadu etapa hledání slabin, rozbíjení - komplexního hloubkového testování.  K tomu už je potřeba továrních jezdců, kteří z kola dokážou doslova vyždímat všechny limity a odhalit i ty nejmenší slabiny nebo nedostatky. Továrním jezdcem Rock Machine je Michal Prokop a místem, kde testoval Whizze, bylo propršené středisko Nauders. Bláto, mokré kořeny, kameny, rozbité traily, nepřesné stopy. Bez servisování mezi jízdami, bez opečovávání mezi dny. Na doraz, tak jak to umí jen Prokop.

Podrobnější framecheck

Jezdivý testovací bike jsme měli možnost krátce okouknout v jeho aktuální verzi a krásně ja na něm vidět, že jde o vývojovou, nikoli produkční verzi.

Tak například finální horní rámová trubka by měla být vyrobena z jednoho kusu, zatímco v tomto případě jde o svařenec několika dílů.

V rámci testování se také zjistilo, že je původní tvarování horního profilu příliš úzké a kvůli použití pružinového tlumiče tak muselo být operativně rozšířeno (čti upilováno) v místě průchodu pružiny. Pochopitelně že v případě finální verze bude šířka průchodu v tomto místě nadimenzována správně.

Dalším zajímavých detailem, který vychází ovšem spíše z praktického využívání, je posunutí výstupu vnitřního vedení pro přehazovačku u středového složení tak, aby se minimalizoval ohyb bovdenu a ten zbytečně nekomplikoval řazení. 

Mimochodem, Rock Machine všude prezentuje že počítá s vnějším vedením kabeláže, ale na testovacím vzorku je vnitřkem vedena jak sedlovka tak i přehazovačka a jediné, co je tažené vnějškem je hadice k zadní kotoučové brzdě. Evidentně budou tedy možné oba způsoby vedení, alespoň co se týká předního rámového trojúhelníku, protože v rámci zadní stavby se s vnitřním vedením evidentně nepočítá.

A zajímavé bude také sledovat, jak se v Rock Machinu nakonec poperou s finální verzí ochrany nejenom zadní stavby, ale také čepů spodního vahadla, které je tady chráněno malým plastovým blatníčkem, šroubovaným k sedlovce.

Jisté je, že využitelnost tohoto rámu bude díky velkým možnostem nastavení opravdu hodně široká a vizáž biku bude zejména díky využití nejmodernějších technologií výroby nepřehlédnutelná v porovnání se stávajícími Blizzardy jejichž má být Whizz nástupcem.

Teď už jen zbývá než držet Rock Machinu palce, aby vše doběhlo do zdárného konce a v příštím roce mohl konečně představit sériové modely, využívající tuto novou rámovou platformu.

Fotogalerie