Mona Mitterwallner exkluzivně

 
Mona Mitterwallner, teprve dvacetiletá rakouská závodnice týmu Cannondale Factory, sbírá úspěchy v elitní kategorii jako na běžícím páse. Z kraje dubna letošního roku se postavila na start Světového poháru v Brazílii poprvé s elitními ženami, i když by ještě tři roky mohla pokračovat v kategorii U23, a hned získala 6. místo. Minulý týden už v Albstadtu stála na podiu, když dojela třetí. Nesmíme zapomenout zmínit i úspěchy z loňského roku, především ovládla světový šampionát v cross country kategorie U23, celkově ovládla i SP a překvapivě získala duhový dres na světovém šampionátu v maratonu. Nyní ji čeká závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Den před short trackem jsme měli možnost si s Monou popovídat. I když se v rozhovoru dočtete o jejích ambicích, které se zdají až přehnané, přehnané nejsou. Nadšení Mony k cyklistice, závodům a jejím cílům ani popsat nejde, proto se nedivte, že její ambice se nacházejí na těch nejvyšších metách. Nechte se zkrátka překvapit...

Mono, nejprve bych se chtěl zeptat na naši chloubu - Nové Město na Moravě, jak se ti tu líbí trať?
Zdejší trať mi skvěle sedí, není tu prostor na odpočinek mezi sjezdy a výjezdy, což je pro mě jedině dobře, potřebuju jet pořád full gass, což je i mou nejsilnější stránkou. Jsou tu skvělé sjezdy, technické výjezdy, celá trať se mi líbí. Kdyby to zůstalo takhle a nepršelo, bylo by to nejlepší. 

Mona, druhá zprava, získala v Albstadtu své premiérové podium v elitní kategorii na SP, získá v Novém Městě na Moravě premiérové zlato?

Ještě jsi tu nezažila zdejší fanouškovskou atmosféru...
Ještě ne, v loňském roce byl přístup fanouškům zakázán, letos to tu bude poprvé s fanoušky a prý se mám na co těšit. Jsem ale celkově ráda, že už jsou fanoušci podél trati.

S jakým cílem jdeš do závodu?
Do závodu vždycky jdu s tím, že chci vyhrát, to je důvod, proč se stavím na startovní čáru. Samozřejmě v kategorii elitních žen už to tak jednoduché není, ale cílem je vyhrávat. Kdybych to ale měla říct jinak, tak natrénováno mám dobře, proto je cílem vždycky dojet závod s pocitem, že jsem do toho dala sto procent.

Jaké máš cíle do sezony?
Cílem je stát se nejmladší vítězkou celkového pořadí Světového poháru. Je to ale velké sousto. Já mám ale cíle vždycky vysoké, snažím se limity neustále posouvat. 

A kariérní cíle?
Chtěla bych být nejlepší cyklistkou, která kdy jezdila. Vím, že cíle nemám malé, ale možná právě proto se mi daří, nutí mě to neustále trénovat a dávat cyklistice 100 %.

Tvoje cíle jsou pouze na horských kolech, nebo bys chtěla zkusit i jiné disciplíny, cyklokros, silnici?
Je mi teprve 20 let, letos je celkem 9 závodů Světového poháru, do toho mistrovství světa, Evropy a jiné závody, takže program je nabitý. Cíle jsou zatím pouze na horských kolech. Chtěla bych se pokusit o obhajobu duhového dresu v maratonu. V určitém bodu kariéry bych ale chtěla závodit i na silnici, určitě je to v mé hlavě, teď se ale stoprocentně zaměřuji pouze na horská kola.

Jsi prvním rokem v elitní kategorii přesto, že jsi ještě tři roky mohla jezdit v U23, co toto rozhodnutí přestoupit výš obnáší?
V loňském roce jsem vyhrála 6 závodů Světového poháru, mistrovství světa i Evropy. Dokázala jsem vlastně všechno hned prvním rokem, proto jsem se rozhodla pro novou motivaci. Je to ale pro mě samozřejmě i velká čest stát na startu s holkami, ke kterým jsem vzhlížela. Teď je pro mě obrovskou motivací, když dojedu třetí, a přesto vím, že je tam ještě výkonnostní rezerva. Je to pro mě ale i úleva, kdybych dojela v kategorii do 23 let třetí, každý by se ptal, co se stalo. Letos se ode mě tolik nečeká, to já mám spíš vysoké cíle.

Mona Mitterwallner se v Albstadtu - při jejím druhém startu v elitní kategorii v SP - poprvé probojovala na stupně vítězů

A máš mezi soupeřkami, ke kterým jsi vzhlížela, nějaký cyklistický vzor?
I když ke spoustě jezdců vzhlížím, svůj vzor nemám. Já bych chtěla být někdo další, nejlepší verzí sebe samotné, odlišit se od ostatních, a to jak výsledky, tak stylem závodění. Chci zkrátka dávat cyklistice 100 % svým vlastním způsobem.

Kdo tě trénuje?
Mým trenérem je Christoph Rauch, je také z Tyrolska a po mém boku je od začátku mé kariéry. Mám ale velkou podporu samozřejmě i od týmu, například trenéra techniky Kenta Gallaghera, který s námi před závody piluje trať. Umí jezdit snad na každém kole, sjede úplně všechno, je zkušený, ale hlavně ty zkušenosti umí předávat.

Když jsme se domlouvali na rozhovor, psala jsi, že dnes nejdeš na kolo, jak je to možné, když short track je tak intenzivní disciplína, na kterou potřebuješ být pořádně rozjetá? (rozhovor vznikl ve čtvrtek, den před short trackem, pozn. red.)
Ne ne, dnes jsem vůbec nebyla na kole. Myslím si, že je občas důležité mít den úplně bez kola, aby člověk nabral síly a chuť na další hodiny strávené na kole. Abych řekla pravdu, dříve jsem neměla vůbec volné dny, dnes jsem ale pochopila, že aby tělo podávalo v závodech maximální výkony, je dobré mu občas dopřát nějaký odpočinek, aby absolvovalo tréninky.

Short track je ale tak intenzivní disciplína, půjdeš tedy na kolo zítra v dopoledních hodinách, aby ses pořádně rozjela?
Do short tracku samozřejmě musím jít rozjetá na maximum, musím aktivovat nohy, ale ještě poznávám své tělo a zkouším, jak se na něj nejlépe připravit. 

Jak ti tato nová disciplína sedí?
Short track...? No... Je to 20 minut na úplné maximum a já se v závodě běžně po 20 minutách dostávám do tempa. Musela jsem teď přes zimu pořádně potrénovat intenzitu, výbušnost a jízdu na maximální výkon ihned po startu. V Albstadtu jsem byla málo agresivní, bála jsem se pádu, chci být hlavně připravená na cross - country, ale správný jezdec musí být dobrý ve všem, takže i na short tracku pracuji. Potřebuji ale ještě čas, abych se do těch maximálních intenzit po startu dostala.

Zato maratonské závody ti evidentně svědčí...
Tak to není úplně tak jednoznačné, jsem sice mistryní světa v maratonu, ale byl to můj první závod v kariéře, který trval přes dvě hodiny. Jsem ale spíš vytrvalkyně, delší závody mi svědčí. To mistrovství světa na Elbě bylo ovšem téměř na 5 hodin. Seděla mi ale trať, celý závod se povedl. Letos to tak jednoduché nebude, o obhajobu světového titulu z maratonu se chci určitě pokusit, ale v Dánsku, kde se šampionát jede, je rovinatá rychlá trať. Připravím se na to ale na 100 % a snad to vyjde.

V jaké fázi sezony se teď nacházíš? Předpokládám, že na formu je ještě čas, ty největší závody teprve přijdou.
Určitě formu ještě nemám, ale chtěla jsem mít skvělou výkonnost už na první světový pohár v Brazílii, což se povedlo. V lednu jsem byla nemocná, měla jsem covid, takže jsem ztratila trochu výkonnosti a posunula se v přípravě trochu zpět. Teď mám ale mnohem lepší výkonnost, v Albstadtu to bylo dobré, ale ještě samozřejmě formu nemám, tu chci vyladit až na světový šampionát v červenci.

Jak jsi spokojená v novém týmu?
K týmu mám jen slova chvály. Je to profesionální tým, ale je tu i skvělá atmosféra, společně si užíváme spoustu vtipných momentů. Mám tu skvělou podporu, není tu na mě vyvíjen žádný velký tlak, přitom ale ke všemu přistupují naprosto excelentně - k tréninku, regeneraci, propagaci týmu, médiím, technice, přípravě kol, všechno funguje, jak má. Každý týmu dává to nejlepší, co umí, takže i my závodníci se týmu snažíme dovézt ty nejlepší výsledky. 

Manuel Fumic skončil kariéru profesionální bikera, v týmu Cannondale však zůstal a převzal jeho vedení...

I po přestupu do amerického týmu stále bydlíš v Rakousku?
Ano, v Tyrolsku. Podle mě je důležité vracet se tam, kde to má člověk nejraději. Já to mám doma nejraději i na trénování. Bydlím v horách, znám tam každou silnici i cestu. Vše se mění, kola jsou jiná, tým se změnil, závody se mění, ale domov je pro mě jistotou a tréninky jsou tam pro mě rutinou.

Jsi teď profesionálkou na plný úvazek, nebo ještě studuješ?
Školu jsem dokončila v roce 2020 a od té doby už se věnuji pouze kolu. To zabere samozřejmě spoustu času - soustředění, tréninky, závody, takže na jiné věci už moc prostoru nezbývá. 

To znamená, že už od 18 let jsi profesionálkou na 100 %...
Na 100 % ne, řekla bych spíš, že na 101 %.

Kde nejraději závodíš, jaká je tvoje nejoblíbenější trať?
Jak jsem již říkala, správný jezdec musí umět zajet na každé trati. Moje oblíbená je ale ta ve Val di Sole, to je taková srdeční záležitost. Když má člověk oblíbenou trať, jede se mu na ní mnohem lépe, do závodu chce dát všechno, proto vždycky, když jedu na závody, říkám si, že pojedu na své nejoblíbenější trati. Letos jsou ale všechny tratě hezké, samozřejmě včetně Nového Města, na které musíte být určitě pyšní.

Kdo tě vlastně přivedl k cyklistice?
K cyklistice mě přivedl táta, je to 6 let zpátky. Jednou se mě zeptal, jestli s ním chci jet na kolo a od té doby musím jezdit pořád. Chodí samozřejmě do práce, takže mě pak musel dát do týmu, aby se mnou někdo jezdil, on už na to neměl čas. Ve svém prvním závodě v roce 2017 jsem dojela druhá, chvíli jsem i vedla, ale prohrála jsem ve sprintu, to jsem byla dost naštvaná. Dělala jsem před tím hodně sportů - volejbal, lední hokej, ale cyklistika vyhrála, je to nejlepší sport, který může člověk dělat. 

Tatínek Mony Walter, jenž ji přivedl ke kolu. Pravidelně s dcerou závody objíždí a vídat ho můžete v Novém Městě po jejím boku i na kole, když společně s trenérem techniky pilují každý detail tratě.

 
Když tě vidím, musím se tě zeptat na jednu věc, díky čemu jsi tak úspěšná?
Myslím si, že to bude hlavně má psychika. Jsem na závody vždycky natěšená a připravená mentálně nejlépe, jak to jde. Samozřejmě i tělo, které je schopně se adaptovat na maximální výkony a extrémní fyzickou zátěž. Psychika je ale nejdůležitější. Když hlava nechce, a přitom jsem fyzicky skvěle připravená, závody dopadají špatně. Když je ale tělo úplně vysáté a bez energie, a přesto chci jet, co to dá, jsem schopná podat skvělé výkony. Hlavně jsem ale odmalička hodně ambiciózní, nikdy jsme nechtěla prohrávat, to je pro mě nejhorší věc.

Já bych taky řekl, že skvělé výsledky předvádíš i díky své postavě, jsi hubená, lehoučká, držíš nějakou speciální dietu, vážíš se, zaměřuješ se na hmotnost hodně?
Je to možná překvapivé, ale skoro ne. Jsem sice vegetariánka, nejím průmyslový cukr, ale to je spíš o životním stylu než kvůli cyklistice. Dávám si velký pozor na to, co sním. Důležité je pořádně trénovat a po tréninku je nutné správně doplnit energii. Nedržím ale žádnou speciální hubnoucí dietu, jím kvalitní a zdravé jídlo a hlavně díky tomu mé tělo funguje tak, jak má. Důležité není být co nejhubenější, ale co nejlépe se sžít s vlastním tělem, každý má jiné disproporce. Já chci být silná, rychlá a k tomu potřebuji i spoustu energie, kterou kvalitními potravinami doplňuji, to je klíč k mým úspěchům!

Děkuji za rozhovor, přeji ať se daří, a to nejen zde v Novém Městě, ale i v celé kariéře.
Já také děkuji a už se těším na zdejší fanoušky, doufám, že zde bude ta skvělá atmosféra, o které všichni mluví.