MS XCM Grächen: Životní závod Kristiána Hynka

V pořadí sedmnácté mistrovství světa maratonců ovládli Pauline Ferrand Prevot z Francie a Hector Lonado Paez z Kolumbie. Ve švýcarském Grächenu se ale dařilo i českým bikerům, Kristián Hynek si dojel pro životní výsledek - stříbrnou medaili! Týmové kvality podtrhnul sedmým místem Martin Stošek, dvanáctý pak dojel Ondřej Cink. Nejlepší Češkou je Jana Czeczinkarová na 24. místě. 

Závod žen odstartoval hodinu před mužským šampionátem a byl o 15 km kratší. Narozdíl od mužů měl jednu velkou favoritku - Pauline Ferrand Prevot (FRA). Ne, že by startovní listina nebyla plná kvalitních závodnic, ale Pauline je tak nějak převyšovala. Před třemi týdny si dojela pro titul mistryně světa v XCO, před 14 dny vyhrála finále SP ve Snowshoe. Navíc chyběla velká jména z cross country, jako například čtyřnásobná světová šampionka a obhájkyně loňského titulu Annika Langvad (DEN).

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Hardest day of my life (on my bike) but it was worth it 😅 MARATHON WORLD CHAMPION 🌈

Příspěvek sdílený Pauline FERRAND-PREVOT (@paulineferrandprevot), Zář 22, 2019 v 6:06 PDT

Sedmadvacetiletá bikerka továrního týmu Canyon svou roli favoritky nakonec splnila do puntíku a po třech hodinách a sedmapadesáti minutách zvítězila necelé dvě minuty před druhou Blazou Pintaric (SLO), na třetí místo se v závěru prodrala sedmatřicetiletá Jihoafričanka Robyn de Groot.

Z českého tria závodnic žádná nepromluvila do předních pozic výsledkové listiny. Jana Czeczinkarová svou premiéru v konkurenci 74 bikerek a se startovním číslem 67 dokázala dokončit na slušném 24. místě. Další premiantka v národním dresu Milena Cesnaková skončila na 30. pozici, Jana Pichlíková těsně za ní na 31. místě.

Mužský závod se 180 účastníky byl podle mnohých jedním z nejtěžších v historii, přesto po 90 km a více než 4000 metrech převýšení byly v cíli poměrně malé rozdíly. Vítěz Hector Leonardo Paez, jenž rozhodl o svém prvním triumfu v závěrečném stoupání zhruba 10 km před cílem, najel na druhého Kristiána Hynka jen 26 vteřin. Bronzový Ital Samuele Porro pak ztratil 1:13 min.

Skvělý úspěch Kristiána Hynka se ovšem nerodil vůbec jednoduše. Naopak, po prvních deseti kilometrech si devětatřicetiletý biker myslel, že letošní šampionát je pro něj pasé. "Sto metrů po startu tam někdo spadl a já se do pádu také dostal a urvalo se mi BOA kolečko na tretře, jel jsem tak s povolenou botou, což vůbec nebylo ideální a popravdě jsem si myslel, že je po závodě. Ale dal jsem si naštěstí rezervní tretry na první feedzonu, stejně jsem ale jel 14 km bez boty. Když jsem vyrážel s novou tretrou z depa, tak se mi honily myšlenky, že je konec, měl jsem ztrátu 2,5 minuty a byl někde na 40. místě," líčil Kristián lapálie v úvodu závodu. Jeho letité zkušenosti z dlouhých a těžkých maratonů mu ale jasně říkaly: takovéhle závody se nerozhodují v první půlhodině, naopak, až v poslední hodině. A měl pravdu...

"Zkušenosti jsou dobrá věc, tretry si do depa dávám už pár let, potom, co se mi kdysi na Cape Epic stalo něco podobného a já to pak v depu dával dohromady páskami a duck-tapem. Od té doby jsem ale náhradní tretry nepotřeboval, až teď."

V momentě, kdy se Kristián pral s černými myšlenkami a šlapal s každou botou jinou, závod měly pevně pod svou kontrolou velmi aktivní domácí hvězdy, bratři Flückigerovi, a také dvojice českých borců Ondřej Cink a Martin Stošek. O Mathiasovi a Lukasovi bylo známo, že světový šampionát je jejich velkou prioritou a do puntíku se na něj připravovali. Mathias vedl závod více než 70 kilometrů, ale pak mu došly síly. Starší Lukas vydržel o chlup déle... nakonec dojel jako nejlepší Švýcar na 8. místě se ztrátou 5 minut. Mathias skončil patnáctý.

Síly nakonec došly i Ondřeji Cinkovi, který zůstal v boji o medaili ve čtveřici spolu s Kristiánem Hynkem, Paezem a Rusem Alexejem Medveděvem ještě necelých 20 km před cílem.

"Jel jsem a postupně jsem sbíral lidi a skupinky, pak mi hlásili, že mám minutu na čelo, to bylo na začátku druhýho kopce cca 40 km a tak nějak se tam nejelo. Taky nás tam nahoře bylo asi dvanáct. Tam taky nastal zásadní boj o pozice do těžkýho sjezdu, já jsem tam lehce lehnul. Myslím, že Cimbál a Martin taky...," popisoval vývoj závodu Kristián, který později zachytil první nástup Kolumbijce.

"Když Paez nastoupil poprvý, říkal jsem Cimbálovi, že s nima musíme jet a jeli jsme potom ve čtyřech, to bylo z pátý na šestou feedzonu, zhruba kolem 75. kiláku. Martin už tam nebyl, nicméně neztrácel moc, necelou půlminutu. Pak ale Cimbálovi trochu seklo, já na něj pak trochu čekal, ale nakonec jsem ale jel s prvníma. Nástup Paeze v posledním stoupání jsem moc nezachytil, nečekal jsem to. Byly to jeho pasáže, prudký kopce na hranici vyjetí. Vím, že už to takhle udělal několikrát a já ho vždycky dojel, tak jsem doufal, že to vyjde i tady. Ale jeho náskok byl dlouho stejný, nebyl jsem schopen to zlikvidovat...." říkal Kristán v cíli.

Na jeho tváři byla vidět radost, ale tak trochu i zklamání. Vítězství nebyl nikdy blíž.  "Určitě jsem šťastnej, ale ale ale... ale vítězství bylo strašně blízko..." Konkrétně 26 vteřin. 

Kristián tak po dvou bronzech v MS 2012 a 2016 - obě ve Francii - dosáhl na největší úspěch své kariéry. Podobně je na tom o dva roky mladší Kolumbijec Paez, jenž má na svém kontě jedno stříbro a tři bronzové medaile.

Úspěch českých maratonců podtrhnul 7. místem Martin Stošek. "Kdyby mu někdo před sezonou řekl, že bude do 10. místa na MS, tak by si klepal na čelo. Nemusí rozhodně věšet hlavu. S Cimbálem si to dobře pohlídali, takticky jeli skvěle," chválil Kristián svého týmového parťáka Martina Stoška a Ondřeje Cinka, který dojel dvanáctý. 

Těžký závod ne zcela sedl vítězi Rallye Sudety Filipu Adelovi, který skončil na 44. pozici. Před ním ještě dojeli 29. Marek Rauchfuss, 34. Matouš Ulman a 43. Jan Vastl. Podíváme-li se ale na jejich startovní čísla (např. Adel 170), tak v konkurenci 180 startujících je to úspěch!