Můj příběh: Příprava na 1 000 mil - jdeme na to!

Strach mám pouze z jediné věci. A to jsou lidé. Pokud se potkám s člověkem, který by mi chtěl jakkoliv ublížit, tak se budu jen těžko bránit. Unavený, hladový a ještě k tomu s těžkým kolem si to nedokážu moc dobře představit, jak bych třeba před někým ujížděl. Nemyslím tím jenom přímý kontakt, ale třeba i při spánku, kdybych mohl být okraden. Jak si čtu příběhy některých účastníků, tak mě to nenechává klidným. Házení kamenů po cyklistech, strhávání za řídítka či drobné krádeže jsou na východním Slovensku oblíbenou zábavou místních obyvatel.  Tak trošku spoléhám na to, že budeme startovat zrovna z východní strany Slovenska a je dost možné, že bychom prvních 300 km mohli jet po skupinkách anebo třeba jenom po dvou. To bych se cítil trošku klidnější.

Na druhou stranu si chci držet své tempo a nemám v úmyslu jet jakkoliv rychleji či pomaleji. Pokud si řeknu, že zastavím, tak prostě zastavím. Po zkušenostech z tréninků potřebuji každé čtyři hodiny nepřetržité jízdy pauzu, abych se protáhnul a dal trošku odpočinout zádům. Těžký batoh, který si povezu, je velmi znát a při dlouhé jízdě mě dost bolí v zádech. Na trati se často povede kolo vedle sebe a to je pro záda odpočinek. Pří vedení kola se dá pěkně protáhnout a je to dostatečná úleva. I přesto si přeji, abychom vedli kolo co nejméně. Jak sesednu z kola, tak to značí velmi obtížný úsek na fyzičku a psychiku. V těchto okamžicích se budu prát sám se sebou a budu asi proklínat organizátory, co to na nás vymysleli za šílenosti.

Další záležitosti bych nenazýval strachem, ale respektem. Sama trať budí respekt a tak se k ní musí přistupovat. Je samozřejmostí, že mi bude zima a budu mít pořád hlad a bolesti. Kamarád maratonec Honza mi řekl jednu věc. Až ti bude nejhůř a nebudeš schopen zvednout nohu, tak si řekni: „A cos čekal, že to bude procházka lesem či opalovačka? Toto jsou ty překážky, které k tomu patří a ty se s tím musíš porvat.“

Myslím si, že pokud budu k trati a tempu přistupovat s respektem, tak se mi podaří závod dokončit. Počasí posledních dnů je velmi nestálé. A tak doufám, že mě nechytne někde velká voda, která by mohla velmi komplikovat průjezd některými místy hor či malých vesniček.

Natrénováno něco málo mám, v hlavě jsem přesvědčen, že závod dokončím a ještě k tomu mám skvělé materiální zabezpečení od Intersportu – skvělé kolo Genesis, oblečení a vše co s tím souvisí. Teď už si jenom přeji, ať se při mně drží štěstíčko v podobě zdraví, nečekaných nehod či technických problémů. Vím, že to asi nevyjde do puntíku, ale snad se mi vyhnou ty nejhorší situace a za 14 dní budu moci napsat o zážitcích, které jsem na tomto ultramaratonu měl.