Na beton. Gaspiho stylizovaná óda na devadesátky

Móda dnešních dnů se  opět naplno nese ve stylu skejťáků a bikerů, kteří kolem roku 2000 ve znamení „čím širší, tím lepší“ plnili ulice novým neotřelým stylem. Oblečení o několik čísel větší, což mnohdy zdaleka neodpovídalo konfekčním tabulkám a občas už to možná bylo i na hraně praktičnosti. Ale co jako? Na to se styl neptal a neptá! Móda je zpátky a nás, kteří jsme v tu dobu zažívali pubertu nebo ranně dospělý věk, to už asi podruhé neokouzlí v takové mohutné intenzitě.

Nicméně v člověku to vyvolává reminiscenci nejen módních stylů, ale především urban subkultur, které nás všechny tak silně ovlivnily. Mountainbike, BMX, skateboard, grafity, punkrock, hiphop, metal... všechny ty styly, díky kterým se o nás rodiče báli, se nevratně propsaly do toho, jakými lidmi jsme dnes. 

BETON, E-bike projekt Richarda Gasperotti není jen ta a milénium. Je to také připomínka toho, že dříve v každém větším městečku skatepark, bikepark nebo pumptrack zdaleka nebyly samozřejmostí. Je to připomínka doby, kdy jezdci byli rádi za každou malou rampu, kterou jim město neodstranilo z ulic a za každý skromný trail, který jim správci lesa nezničili. Byla to doba, kdy se míchaly styly a experimentovalo se. Půl dne člověk strávil na svém mountainbiku v lese a tu druhou jibbingem v ulicích města. Je to připomínka doby, ve které kdysi monumentální stavby komunistické éry začínaly dostávat nové využití. Všechny ty betonové reprezentace velikosti a síly se nezřídka stávaly celodenním útočištěm mladých potetovaných vyvrhelů s piercingy. 

To byla bezprostřední postkomunistická doba v Čechách. Je dobře, že je pryč a dnešní mladí progresivní jezdci mají možnost začínat už v těch nejlepších podmínkách. A i když se nám to nemusí líbit, je dobře, že některé socialistické stavby, kde hrál mezi materiály mohutnou roli beton, přetrvaly do dnešních dnů. Nejsou připomínkou jen doby železné opony, ale dnes už také připomínkou celé jedné generace, která vymyslela široké kalhoty, nesmyslně obrovské skateboard boty, flexfit čepice a poslouchala u toho grunge, punk nebo emo. 

Gaspi se vrátil zpět do devadesátek nejen proto, aby sentimentálně zavzpomínal na místa jeho začátků Freeride MTB, kde třeba vznikala jeho první fotka pro legendární bike časopis Dirtbiker, ale aby si tahle monstra užil, než je nahradí novodobá sofistikovaná řešení. Před dvaceti lety byly urban subkultury o sdílení zážitků, poznávání nových míst a lidí. O propojování a hledání stylů.

A přesně toto spektrum se snažil Gaspi propojit i ve videu BETON. Jibbing na E-bike Mondraker Crafty Carbon na místech, kde se jezdilo už před dvaceti lety? A pustit si k tomu nejposlouchanějšího českého interpreta na Spotify? Mladého metalovo-rapového REDZED?! Proč ne?! S tímhle multikulturním přístupem generace Richarda Gasperottiho (46) na scénu přišla a s ním jednou také odejde. Ale do té doby se móda, která nás všechny ovlivnila - ještě několikrát protočí! 

RG: „Bylo to tu ještě, než jsem se narodil, a bude to tu i po mém odchodu, a já děkuji, že jsem mohl… mohl tam být a snít a zas prožít - No Ty Volé“