Na Novém Zélandu odstartovalo EWS, Bláha a Čižinský v top10

Novozélandská Rotorua hostila úvodní závod seriálu Enduro World Series, kde se představila i dvojice českých zástupců - Vojta Bláha (Rock Machine Cyklomax) a Milan Čižinský (Pivot) a oba skončili v top desítce svých kategorií! Závod na 5 rychlostních zkoušek zcela suverénně vyhrál Belgičan v dresu GT  Martin Maes,  který má v plánu jezdit jak EWS, tak i Světový pohár DHI. V Rotoruji v podstatě neměl konkurenci, vyhrál totiž všechny erzety! Se ztrátou 24 vteřin dojel na druhém místě domácí jezdec Keegan Wright, třetí pak na novém Canyonu Strive Florian Nicolai, který na vítěze ztratil 41 vteřin. Mezi ženami chyběla obhájkyně loňského vítězství Cecile Ravanel (Commencal - Valnord), která si v tuto chvíli léčí vážný úraz krční páteře. Zlato tak brala další Francouzka Isabeau Courdurier (Intense Mavic) před další krajankou známou z tratí DHI Morgane Charre, bronz brala Rebecca Baraona (GBR) - kompletní výsledky ZDE

Nás ale především zajímal vstup českých borců do prestižního seriálu, a tak jsme od obou posbírali jejich ohlasy. Milan, zkušený enduro harcovník, se spolu s Vojtou setkávají v Ingolstadtu a dále už společně směřují na letiště v Mnichově. Milan se musel nejdříve vykurýrovat z nemoci, kterou si odvezl z Madeiry, což ho stálo dva týdny bez tréninku, v posteli. Okolí Rotoruji hodnotí jako super zábavné, kromě zdejších trailů si zkusili i dvakrát bikepark Skyline. Jakmile byly zveřejněné tratě, tak začala méně zábavná část, a to pěší prohlídka, každý den prošli jednu z pěti rychlostních zkoušek, ty v bikeparku byly z poloviny úplně čerstvé a dost odkloněné z kopce, na místě byl respekt a otázka, zda to bude vůbec sjízdné. Naštěstí se to ujezdilo a s trochou štěstí se to dalo projet. V pátek a v sobotu začaly oficiální tréninky a tratě oba naše české závodníky bavily. Zábava má malou chybku, že v závodě je nutné šlapat jak o život.

Celou noc na neděli prší, ale oba tam nechávají suché pneumatiky, Vigilante 2,5 vpředu a Trailboss 2,6 vzadu. Dostat se během půl hodiny k začátku první rychlostní zkoušky a nastoupat 380 výškových metrů znamená jet mimo komfortní zónu a aerobní práh. Na rozjezd tu mají DH trať, krásně pokropenou, ale hlavně, že drží. Milanovi se úplně nedaří podle představ a je to jen osmé místo. Následují tři RZ v Redwood, zábavné, ale i hodně šlapavé. Po dojetí 3. a 4. berou Milana už křeče do nohou. Před sebou má ještě jednu část závodu, zůstává průběžně devátý, ale ztrácí pouze 5 sekund na top 5. Na poslední části ale přichází pád, což ho po jinak kvalitní jízdě posouvá na sedmé místo a nezbývá než se těšit na Tasmánii.