Nejrychlejším indiánem byl Šilar

Ho, ho, ho. Zcela nový Apache Jestřebí hory 2010 měl ale grády! Ten, kdo pořád nadává nad nízkou náročností maratonů u nás a do Úpice nepřijel, zaváhal. Sedmý ročník maratonu ve východočeském městečku se celý točil okolo „překopané“ trati. Více jak padesát procent bylo úplně nových, jiné úseky se jely obráceně. Zkrátka kámen nezůstal na kameni. K velkému třesku se organizátoři odhodlali po pěti letech.

Problémy, které byly spojené se získáváním všech různých povolení vjezdů na soukromé pozemky, je už nebavily a tak dospěli k myšlence, celou trať udělat jinak. Velitelem trati byl Mirek Duch a jedním z jeho poradců známý biker - extrémista Véna Hornych. Právě on byl tím, kdo jinak náročný maraton předělal na extrémně těžký, tedy jeho nejdelší trať na 105 km s převýšením 2800 metrů. Jen jako perličku na dokreslení náročnosti trati uveďme cenu pro prvního, kdo sjede jeden obzvláště vypečený „Hornychův sjezdík". Cenou bylo startovné v etapovém závodě Bike Chalenge. A kdo ji výhrál? Cena propadla, nikdo ten sjezd nedal...

U kratších tratí 56 km a 25 km byla náročnost úměrně snížená, aby ji zvládl úplně každý. Ale „krátké“ daly zabrat podobně, jako ta dlouhá. Další podstatnou změnou na Apache maratónu Jestřebí hory bylo začlenění závodu do celkového hodnocení Prestige Trophy Kolo pro život. Apache se stal rámcovým závodem KPŽ stejně jako např. rakouský Salzkammergut.

Hlavní „stopětka“ odstartovala z úpického hlavního náměstí v půl desáté. Hned z kraje v prvním rychlém úseku odjela od hlavního pole desetičlenná skupinka hlavních favoritů a jala se určovat tempo závodu. První třetina tratě by se dala označit jako zahřívací, ta pravá stoupání i sjezdy na bikery čekaly později. Vepředu se moc netaktizovalo. Postupem času i čelní skupina začala řídnout. Někomu dělaly problémy výjezdy, někdo zase ztrácel ve sjezdech. Asi v polovině závodu se na čele vykrystalizovala pouhopouhá čtveřice Ježek (Alpine Pro Author Team), Šilar (Scott & Hagget Superior MTB), Kaněra (Axit Doldy) a Plesník (Alpine Pro Author Team), která si na ostatní závodníky vybudovala značný náskok. Velké teplo a přetěžká trať dávaly pořádně zabrat. Michal Plesník odpadl, zato Jakub Šilar se cítil silný a Ježkovi s Kaněrou odjel.

„Na jednom prudším, delším výjezdu jsem nechal vepředu založenou velkou. Po chvíli jsem se ohlédl za sebe a měl jsem náskok okolo padesáti metrů,“ řekl Šilar. Tady přišel rozhodující moment závodu. Šilar ucítil svou šanci a na nic nečekal. Dál se vzdaloval svým soupeřům a časem si vyjel několikaminutový náskok. „Snažil jsem se jet, co to dalo. Motorkáři mně dávali informace, jak na tom jsem.“ Stopku rozjetému Šilarovi vystavil defekt zadního kola. Nezbylo mu než zastavit a pustit se do opravy. Najetý náskok se začal rázem ztenčovat. Naštěstí se mu jej podařilo rychle opravit a vrátit se do závodu stále jako vedoucí závodník. „Rozhodilo mě to. Sprejem jsem to rychle zadělal. Tahle nepříjemnost mě ještě více nakopla a já jel o to rychleji. Plášť byl potom trochu víc podhuštěnej, ale to mi až tak nevadilo neboť jsem zvyklej jezdit na měkčích gumách, kdy to při jízdě tolik nedrncá.“

Odjeté kilometry se blížily stovce, cílová meta byla na dostřel, ale obtížnost závodu nepolevovala. Síly už docházely každému, bez rozdílu výkonnosti. I vepředu jedoucí Šilar toho měl plné zuby. „Poslední hodinu se o mě pokoušely křeče. Pro jistotu jsem pak jezdil lehčí převody. Z tratě jsem měl hlášený náskok okolo čtyř minut na Vencu. Na týhle trati je to fakt hodně, takže jsem si věřil, že svůj náskok uhájím až do cíle.“ A vyšlo mu to. Na úpické náměstí vjel po dlouhé, skoro pětihodinové jízdě, jako první.

Extra náročný Apache maratón Jestřebí hory měl za sebou. Druhý za ním dojel s šesti a půl minutovou ztrátou držitel bronzové placky z mistrovského Malevilu, Václav Ježek. Týmový manažer Josef Hladík byl s jeho „až“ druhým místem a čtvrtým místem Michala Plesníka spokojený. „Kluci měli dnes za úkol jet tak, aby se příliš nevyšťavili před Drásalem, který nás čeká hned další sobotu. Dnes to byl hodně těžkej závod. Doufám, že jako příprava to bylo dobrý a v Holešově se na Kole pro život ukážeme v plné síle.“ Třetím nejlepším byl na dlouhé trati Michal Kaněra. O náročnosti závodu vypovídá ztráta pátého v cíli Karla Hartla, který stihnul „posbírat“ bezmála dvacetiminutovou ztrátu na vítěze.

A jak ohodnotil závod jeho vítěz Jakub Šilar: „Abych pravdu řekl, tak na vítězství jsem nepomýšlel. Předem bych byl spokojený do třetího místa. Na Vencu Ježka jsem si moc nevěřil. I když jsem věděl, že bude popravenej po Malevilu, tak pořád to je pan závodník. Dost jsem se bál Michala Kaněry, protože to je domácí závodník, perfektně to tady zná a výborně teď jezdí i v poháru cross-country. Trať se mi vysloveně líbila. Byla hodně náročná, pořád nahoru a dolů se spoustou hezkejch, technickejch úseků. Singltraily u nás i v Polsku přes šutry mě moc bavily a neměly chybu. Bylo to vysloveně jenom o tom nešlapat a hrát si s kolem. To mi sedělo. Akorát jediný sjezd jsem nedal a z kola jsem pro jistou slezl. Byl to ten vyhlášený „Vénův sjezd“. O jeho náročnosti jsem slyšel už před závodem. Když jsem k němu přijel a viděl ty lidi okolo, tak jsem z toho raději slezl a neriskoval případný pád. Přeci jenom mám před mistrákem v Kuřimi. Co bylo dál super, že se na trati nedalo moc taktizovat. Já tady byl sám a modrých kluků z Alpine tři… Takže trať i závod na jedničku. Akorát bych to nechtěl jet za mokra.“ (smích) Zakončil své povídání šťastný vítěz.

Snad ještě větší obdiv než muži, si za dokončený závod na 105 km trati zaslouží všechny ženy. Tou nejlepší se stala „domácí“ Petra Tlamková (Merida Biking Team), která bydlí v Malých Svatoňovicích, přes které se na padesátém kilometru jelo. „Byl to můj teprve třetí závod přes stovku, co jsem kdy jela. Výhodou pro mě bylo, že to tady dobře znám a tenhle kraj miluju. Přesto jsem nevěděla, co to se mnou v závodě udělá. Jelo se mi na rozdíl od Malevilu dobře už od začátku. S přibývajícími kilometry to bylo lepší a lepší. Žádná krize se nedostavila. Nepodcenila jsem jídlo a pití. Technická trať mi problémy nedělala, snad jenom ty nové úseky v Polsku, které jsem neznala, jsem seběhla. Ty byly ale spíše na lano. Hodně mi pomáhalo celoodpružené kolo, které je na takovéhle trati přímo ideální. Se svou největší soupeřkou Petrou Kottovou jsem jela společně do nějakého dvacátého kilometru. Ona na potůčkách za Havlovicemi nějak zaváhala a od tý doby už jsem jela jenom s klukama. Na Petru jsem si vyjela slušnej náskok až nějakých devatenáct minut. Pak už jsem soustředila jenom na svou jízdu. Závod se mi moc líbil. Že byl těžkej mi nevadilo. Takhle má správnej maraton vypadat.“ Druhou nejlepší ženou byla Petra Kottová (Volvo Auto Hase) a třetí dojela s obdivem Daniela Chlíbková (Red Point Pearl Izumi).

Kratší, 56 km trasa závodu nebyla tak extrémně náročná jako ta dlouhá, přesto fyzickou zdatnost bikerů prověřila náramně. Při jejím zdolávání museli účastníci závodu překonat 1300 výškových metrů. Mezi muži vyhrál Marek Rachfuss (Scott Cycling Team Kolín) před Janem Fojtíkem (Volvo Auto Hase) a Milanem Šustkem (Volvo Auto Hase). Mezi ženami zvítězila Lucie Vlášková (Merida Bikeranch). Druhá byla Michaela Procházková a třetí Karolína Preisslerová (MTB Team Příchovice).

Výsledky ženy:
1. Petra Tlamková (Merida Biking) 6:00:17 hod.
2. Petra Kottová (Volvo Auto Hase) +18:39 min.
3. Daniela Chlíbková (Red Point Pearl Izumi) +1:08:33 hod.

Výsledky muži:
1. Jakub Šilar (S&H Superior) 4:48:51 hod
2. Václav Ježek (Alpine Pro Author) +6:29 min.
3. Michal Kaněra (Axit Doldy) +8:21
4. Michal Plesník (Alpine Pro Author) +11:10
5. Karel Hartl (Kellys Bike Ranch) +19:20

Kompletní výsledky Sportsoft.cz