Nino Schurter: Nové Město, to je jako vracet se domů

 
Je to přesně týden, co jsme se mohli usadit se Švýcarem Nino Schurterem do pohodlné Executive Launch v hlavní budově Vysočina Arény k povídání, které mírně přesahovalo klasický předzávodní rozhovor. Uvolněný a usměvavý Nino dlouho seděl v gauči pod obrázky Michala Červeného, jež visely na zdech v místnosti. Manažer Thomas Frischknecht stál opodál a jen naslouchal.

Nino Schurter je bezpochyby největším závodníkem všech dob. S deseti tituly mistra světa v elitní kategorii, kompletní sadou olympijských medailí a neuvěřitelnými 35 vítězstvími ve Světovém poháru dosáhl všeho, co je možné.

Mimochodem, je to také zrovna týden, co světlo světa spatřil nový seriál s názvem N1NO BEYOND. Téměř až dojemný kousek se podívá do zákulisí a odhalí muže, který se skrývá za závodníkem. Seriál zachycuje Nina způsobem, jakým ho ještě nikdy nikdo neviděl.

Jeho vztah k Česku a k Novému Městu je speciální. A to z mnoha důvodů. Už jen fakt, že na Vysočině vyhrál celkem pět z jeho pětatřiceti zlatých závodů SP, plus vítězství v roce 2016 na mistrovství světa. To podtrhuje jeho dominanci, vyrovnanost a oblibu novoměstské trati.

V neděli, dva dny po rozhovoru dojel druhý za Tomem Pidcockem a přidal další kus do své bohaté sbírky novoměstských cenných kovů. A to prosím pěkně v 38 letech!

Nino, když se řekně Nové Město, co se ti vybaví jako první?
První je asi hodně cool trať. Je to pravá trať pro horská kola, dlouho byla jednou z nejtěžších. Mám na tohle místo spoustu vzpomínek: skvělí diváci, vítězství nad Jaroslavem, ale taky prohry s ním. Nebo jsem zde také slavil narozeniny. Slavil jsem je tu asi sedmkrát z posledních deseti let. Moc rád se sem vracím. 

Je to trochu jako návrat domů?
Trochu. Je to takové, že moc dobře vím, co mě čeká. Vím, kde budu bydlet, kam pojedu na trénink, na trati vím, jakou stopu jsem tu jel předtím, znám každý centimetr. Což tedy občas může být nebezpečné, protože ji pořadatelé občas změní, tak ji potřebujete samozřejmě i prohlédnout. 

Vysočina Aréna si zakládá na svých fanoušcích, co bys řekl o nich?
Jsou úžasní. Jsou určitě jedni z nejlepších vůbec. Pořádně hlasití a hlavně fandí všem.

Fandí třeba i tobě trochu víc?
Asi ano, cítím, že mi fandí víc. Dřív jsme byli já a Jaroslav velcí rivalové. Lidé ale byli fér, fandili i mně. Což se mi moc líbilo a teď, když už Jaro nejezdí, tak mám pocit, že mi fandí ještě víc, ano, tady mám velkou podporu, za což moc děkuju.

V Novém Městě jsi startoval pokaždé od roku 2011, jaká je tvá nejsilnější vzpomínka?
To je těžké. Ale asi to bude mistrovství světa. Pamatuju si, jak jsem přijížděl do areny a už jsem věděl, že budu mistr světa. Pořád vidím ty obrázky. Plný kotel, všichni křičí. Navíc to bylo před olympijskými hrami, kde jsem pak vyhrál.

Víš kolik závodníků startovalo a dokončilo všechny závody od roku 2011 tady v Novém Městě?
Hmmmm, asi já :-) Jsem jediný? 

No, jediný ne, jste dva, ještě Jan Škarnitzl...
Wow, tak to je pěkné, to jsem ani nečekal, vlastně jsem o tom nikdy nepřemýšlel.

Kolikrát si myslíš, že v Novém Městě ještě absolvuješ závodů SP?
Tak minimálně ještě jeden :-)

Takže myšlenky na konec kariéry už jsou v hlavě? 
Nijak zvlášť o tom nepřemýšlím. Samozřejmě, že cítím, že se konec kariéry blíží. Ale skončím, až budu cítit, že je správný čas. Ale ten zatím nepřišel.

Až to nastane, dá se asi předpokládat, že zůstaneš u cyklistiky?
Asi ano. Uvidíme. Pak si asi vezmu nějaký čas a uvidím, kam mě to požene. Ale teď jsem pořád šťastný, že jsem sportovec. Doufám, že jím ještě budu.

Start na OH v Paříži máš jistý? /dotaz padl ještě před oznámením Švýcarské federace, že Nino je nominován, pozn. redakce/
Je to tuhá bitva, máme jen dvě pozice. Olympijské hry jsou v tomhle speciální, už jen nominovat se tam je těžké, míst je málo. Proto někteří nejlepší jezdci budou chybět. V tuhle chvíli si věřím, že tam pojedu, ale uvidíme v neděli. Čeká nás ještě poslední závod svěťák před nominací.

Bylo by divné sledovat olympijské hry v televizi?
To stoprocentně :-)

Jaký je recept na to být pořád v tak ohromné formě?
Cítím, že mám základ tak nějak od všeho, umím všechno. Taky se mi daří věci vybalancovat, Poznám, když už toho je na mě moc. Celou kariéru plánuju dobře, poznám, kdy nezávodit tolik, kdy si dát volno. Zkrátka mám dobrý životní balanc. A taky mám opravdu dobrý tým.

Co geny? Nebýváš zraněný, často ani nemocný...
Samozřejmě talent je důležitá věc. Bez něj byste nikam daleko nedošli. Ale samozřejmě pořád jste jen člověk. Taky potřebujete štěstí, potřebujete být profesionál, oddaný sportu a jak jsem říkal, dobrý životní balanc. Bez toho to nejde.

Což vystihuje slogan „no shortcuts“?
Myslím, že tenhle slogan je vážně dobrý. Musíte všechno budovat postupně. Nemůžete z ničeho nic začít trénovat o sto procent víc než loni. Musíte být trpělivý, dát tomu čas a postupovat krok za krokem.

Musel jsi něco ve své přípravě změnit s přibývajícím věkem?
Určitě regenerace je mnohem důležitější než dřív. Třeba usnout po vážně tvrdém závodě. Určitě se na ni víc soustředím. Dřív jsem třeba po závodě šel ven, šel se bavit. Teď cítím, že musím víc dbát na odpočinek.

Co tě vlastně motivuje stále závodit? Řekl bys, že jsi závislý na závodech?
Nemyslím si, že jsem závislý přímo na závodech. Spíš jsem závislý na celém tom programu. Atmosféra, adrenalin, nutnost se soustředit. Mám to rád, jsem rád součástí toho dění. 

Před měsícem jsi v Brazílii dojel až na 35. místě, proč jsi ten závod vůbec dojížděl? 
Taky to bylo kvůli fanouškům. Pořád mi fandili. Závod jsem si moc neužíval, ale bylo fajn cítit, že za mnou stojí. I já jsem jen člověk, ne všechno vyjde. V Brazílii jsem ten den bojoval s infekcí. Když se ohlédnu, tak jsem tehdy startovat nemusel, ale na druhou stranu to byl první Světový pohár sezony, bál jsem se, že bych přišel o startovní pozice. Proto jsem si řekl, že když jsem už tady, tak to chci aspoň zkusit. Pak jsem jel a kolo po kolu si říkal, že se to zlepší. Ale tehdy se to nezlepšilo.

Není to tvůj styl nedojíždět závody?
Určitě jsou momenty, kdy nedává smysl, abyste pokračovali. Když spadnete, vážně se ten den necítíte dobře. Je to přece jen pořád závod. Já to mám ale tak, že když už nastoupím, tak chci předvést, na co ten den mám.

Potkal ses už tady v NMNM s Kulhavým?
Tady zatím ne. Viděli jsme se ale letos na Cape Epic. Bylo zajímavé zase proti němu závodit.

Vzpomínali jste?
Jo jo. V jednom rovném úseku se dostal dopředu a hned mě napadlo: Ty jo, Jaroslav je zpátky. Jako za starých časů.

On přesně o tom momentu také mluvil, říkal, že to bylo skvělé zase mít Nina v háku...
Jo jo. Byl jsem trochu nervózní. Říkal jsem si: Uff, jestli zabere, jak to uměl, tak to bude těžké.

Můžeš zavzpomínat na rivalitu s Jaroslavem Kulhavým?
Byly roky, kdy byl skoro neporazitelný. Bojoval jsem s tím. Snažil jsem se ze sebe vydat všechno, abych se ho udržel, ale stejně to nešlo. Třeba v roce 2011 se k němu nikdo pořádně nepřiblížil. O rok později jsem se přiblížil, ale on stejně vyhrál olympijské hry. Byl obrovsky silný. Dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, jak ho porazit. I pak to bylo těžké. Vždycky jsme se ale respektovali. Právě rivalita vás formuje, dostává z vás to nejlepší. Proto i Jaroslav a Julien Absalon mě dostali tam, kde jsem.

Jak vzpomínáš na Londýn 2012?
Byl to fakt těžký závod. Musel jsem se vydat, abych se udržel jeho kola. Ale podařilo se. V závěru jsem cítil, že už ho skoro mám. Když se ohlédnu zpět, možná kdybych jel trochu agresivněji, tak by se mi to podařilo. Ale zase na druhou stranu to pro mě byl super základ pro Rio. Stříbro bylo dobré a pak se to podařilo.

Bylo Rio satisfakce?
Ano, byla. Ale přiznám se, že po Londýně jsem s tím docela dlouho bojoval. On byl ten den nejsilnější. Už v průběhu závodu mě málem odpáral na jednom z kopců. Ale teď jsem rád, jak to dopadlo. V Riu jsme si to užili oba dva. Já tak mám alespoň kompletní sadu medailí. 

Jak nahlížíš na Toma Pidcocka?
Je to rozhodně ten, kterého chcete porazit. Myslím, že je to pro sport ale dobře, poutá pozornost, je to obrovský talent. Musím neskromně přiznat, že když jsem slyšel, že pojede před olympiádou Tour de France, byl jsem docela šťastný :-) To je možná jediná cesta, jak ho v Paříži porazit, protože si nemyslím, že by se mohl soustředit na dvě věci, kterou jdou navíc hodně rychle za sebou. 

Asi by mohl jet celkové pořadí...
To by bylo vůbec nejlepší. Já doufám, že se mu bude hodně dařit a že na olympiádě bude trochu unavený :-)))

Víš, co se nyní odehrává v Praze?
Vím to moc dobře a doufám, že vyhrajeme...