Nová "Bikeclinic" líheň malých cyklistů

Prvních pět měsíců existence má za sebou pražský Bikeclinic Junior Team a do nového roku vstupuje se smělými plány. Hodlá pokračovat ve svém konceptu, a sice nabídnout dětem – začínajícím bikerkám a bikerům od šesti let věku – možnost poznat zázemí profesionálně vedeného týmu. Znamená to absolvovat pestrou a kvalitní zimní přípravu a v sezoně se zdokonalovat v cyklistických dovednostech, sbírat zkušenosti a přičichnout k atmosféře závodů. Navíc chce všechny své členy od první do deváté třídy soustředit na jedné základní škole a nabídnout jim špičkové sportovně-vzdělávací zázemí. To vše je pro první rok zatím financováno z peněz zakladatelů týmu, sponzorů a zčásti i rodičů dětí. Zní to jako pohádka? Nikoli, vítejte v realitě!

Své důvody pro investici do dětí, motivaci a další plány vysvětlí v rozhovoru pražský podnikatel, cyklista, majitel obchodu Bikeclinic a šéf týmu Jan Kaše. Od prvních slov je jasné, že se vydal po nelehké a trnité cestě, současně ale cítíte, že všechny své plány myslí vážně a hodlá je dotáhnout do konce. „S obtížemi jsme počítali a s tím jsme do toho šli. Celý projekt dětského cyklistického týmu a navazující sportovní třídy děláme s maximálním využitím všech zkušeností z běžného byznysu. V něm je také úspěch a zisk podmíněn jednak investicí, jednak tvrdou prací a úsilím,“ říká Jan Kaše v prodejně Bikeclinic v pražském Braníku, kam zákazníci chodí především pro zakázkové stavby MTB i silničních strojů Cannondale. „Chceme být ti nejlepší a výběroví a současně ukázat cestu ostatním. Když někdo jiný pochopí, jak to myslíme, a bude nás třeba kopírovat nebo si některé nápady upraví a předělá podle sebe, tak budiž. Neděláme to pro zisk nebo abychom si to nechali patentovat. Děláme to pro děti a pro cyklistiku,“ doplňuje a dál vypráví o ojedinělém projektu dětského týmu.

Z tvých slov vyplývá, že Bikeclinic Junior Team tu není jen kvůli propagaci prodejny, ale je za tím něco hlubšího…
To je pravda, nechceme tlačit jen naši značku nebo loga partnerů, ale rádi bychom nakopli cyklistiku jako takovou. Chceme být příkladem i inspirací pro jiné týmy, tréninkové skupiny nebo školy, tak abychom investovali do dětí a spojili síly při hledání talentů, jejich vedení a rozvoji. Současně připravujeme i alternativu dospělého týmu, kde by mohli naši odchovanci pokračovat.

To zní hodně idealisticky, máš k tomu i nějakou zvláštní osobní motivaci?
Já osobně mám sport obecně a samozřejmě hlavně cyklistiku velmi rád a mám pocit, že mi v životě hrozně moc dal. Proto mu to nyní chci vrátit a pomoci jiným dostat se ke sportu. Jsem navíc rodič a mám chuť se zapojit do výchovy dětí v duchu fair play a slušnosti. A pomoct vychovat slušný a veselý lidi.

To se moc hezky poslouchá…
Pomocí sportu by se to mělo opravdu povést – sportovci jsou totiž, jak známo z různých studií, mnohem veselejší. A také umějí lépe překonávat všechny překážky, jsou odolnější vůči stresu a civilizačním chorobám. Dalším důvodem je to, že veřejnost obecně cyklistiku nevnímá jako nějaký organizovaný sport s jasnou strukturou, řádem a pravidly. Nikdo nemá představu, co je nutné udělat pro úspěch. Většina lidí si myslí, že všichni jezdí na kole na silnici nebo po lese sem a tam a nejlepší z nich je mistr světa nebo olympijský vítěz.

A co na tomto stereotypu vnímání cyklistiky změní Bikeclinic Junior Team?
Ukáže cestu v tom, že dětský sport a hledání talentů se i na klubové bázi musí dělat komerčně a jinak, než je dosud zvykem v současném zkostnatělém systému. Lidé, co se dětem a mládeži věnují dlouho, různí bafuňáři a trenéři, nám zatím nevěří. Vnímají to jako nesmyslný plán a věc, která nejde uskutečnit. Ano, třeba se spálíme, to se nedá vyloučit, ale já věřím, že doba se změnila.

A v čem je tedy jiný tvůj přístup?
Myslím, že je čas na to vydat se jiným směrem, tenhle nápad nosím v hlavě už nějaké tři nebo čtyři roky. Udělat sportovní třídy, nabrat do týmu kvantitu dětí a pak se soustředit na kvalitu. Pomoci rodičům a hlavně těm, kteří se v prostředí neorientují. Přitáhnout ke kolu děti ze školek a ze škol, naučit je to a pak je vést podle věku a výkonnosti. Dávat jim všestranný sportovní rozvoj, vyzdvihovat fair play a týmovost. Například v celé Praze je přibližně 250 organizovaných dětí v nějakých osmi týmech. To mi přijde žalostně málo dětí na to, jak je cyklistika populární a také krásný sport.

Jaký konkrétní cíl sis vytyčil s Bikeclinic Junior Teamem?
I letos jsme vlastně pořád v roce nula, protože ještě není otevřena sportovní třída na základní škole a tým zatím funguje pár měsíců. Ale naším cílem do budoucna je vybudovat komerční oddíl a mít třeba 250, 300 dětí a naplnit s nimi klidně všech devět tříd ve škole. Ve sportovním oddílu potom oddělit závodní skupinu a ty děti vést trochu jinak. Ale i když někdo bude chodit do sportovní třídy, ale v týmu bude bez závodních ambic a pouze s tím, že chce v uvozovkách jen trénovat a sportovat, tak ho bereme. Protože nechceme najít jednoho budoucího mistra světa, kterého nota bene ani v tomhle věku nepoznáme, ale raději chceme vychovat desítky dobrých závoďáků a stovky dětí, které budou mít rády sport a budou žít v duchu fair play. Je důležité říct, že pro ty nejmenší děti neplánujeme žádný cyklistický dril, ale chceme jejich sportovní vývoj směřovat ke všestrannosti, nabídnout jim běžky, atletiku, míčové hry, lezení a podobně. Čím více sportů budou umět, tím lepší fyzický fond budou mít a dá se s nimi snadněji pracovat. Budou ochotněji překonávat různé překážky – nejen na kole a ve sportu, ale i v životě.