Nova Author Cup 2007

A je to zase tady. Přichází podzim. Světla ubývá, traily překrývá barevná paleta listí a krátkým dresům začíná dovolená. Letošní biková sezona je zkrátka u konce. Tradiční tečkou je pro mnohé "podzimní" nebo chcete-li "zavírací" klasika na severu Čech, známá jako Jizerská 50tka nebo v posledních letech spíše jako Nova Author Cup. Ročník s pořadovým číslem dvanáct.

Stejně tak tomu bylo i 13. října tohoto roku. Meteověštci předpovídali teploty okolo nuly a na hřebenech sněžení, což se neposlouchalo zrovna dobře...
V sobotu jsou v Josefově Dole tři stupně nad bodem mrazu, ale slunce svítí, což rapidně zvedá optimismus všech startujících. A těch není málo! Na letošní ročník Nova Author Cupu se přihlásily téměř tři tisícovky startujících, což je zřejmě nejmasovější závod v České republice. A v okolí startu to bylo znát. Zaparkovat a prodrat se k prezentaci chce pevné nervy, zvláště, když nedorazíte úplně včas.



Tento závod osobně považuju za "divný". Zvláštní. Nezdá se mi jako klasický marathon, kterých jsou v sezoně desítky. Hodně lidí si sem jede užít, pokecat a rozloučit se s kamarády. Výsledek je jim tentokrát ukradený a cílem pro tento den je zábava. Pak je tu ale další skupina lidí, pro které je to naopak vrchol sezony. Jediný vrchol, na který se "připravovali" celý rok. Je to obrovská masa cyklistů s různými cíli jako dojet, pojet souseda či kolegu z práce a podobně.
I já jsem si přijel, pečlivě zregenerovaný (čti měsíc jsem kolo ani neviděl) svůj vrchol sezony užít a pobavit se. Ne sledovat prvních pár lidí přes hledáček foťáku jako jindy. Proto také "divný" článek.

Na zážitky je tahle akce jedna z nejlepších. Jinde vás asi z přípravy nevytrhne šílený zvuk kvílícího minikompresůrku, zapojeného do zapalovače v autě, který nafukuje jedno kolo asi deset minut nebo otec, který dobrosrdečně maže řetěz wédéčkem svému synkovi, ale už jaksi netuší, že při aplikaci sprejem ze vzdálenosti 30ti centimetrů stříká onu třenídárnou tekutinu i na ráfky...

Dlouhou dobu před startem se závodnící řadí do svých koridorů, které jsou rozděleny podle startovních čísel po pěti stech. Tam někde úplně ve předu jsou eliťáci.
Nechybí obhájce loňského vítězství Tomáš Vokrouhlík (Factor Bike Team). Dále dorazili třeba mistr ČR v 1/2 maratonu Kristián Hynek z České spořitelny MTB, vítěz českého poháru v té samé disciplíně - Václav Ježek (Spinning MB Alpine Pro), Meridu reprezentoval Lukáš Vlach a z jablonecké Kooperativy tu byl třeba Jirka Novák. Objevil se i německý maratonec Thomas Nicke (Scott Eleven). Lehký povrch závodu nedělá velké problémy ani silničářům a tak na bika v Josefově Dole usedl nejen Jan Hruška (Eleven Colnago), ale třeba závodníci kontinentálního týmu PSK Whirlpool - Martin Mareš, Petr Benčík, René Andrle nebo Radek Bečka.



V deset bylo odstartováno. Respektive byla vypuštěna první vlna. Každá další o tři minuty později.
Ohromná masa lidí pomalu stoupá k vodní nádrži. Rozmanitost tohoto skupenství je ohromná. Dresy nejrůznějších barev, džíny nejrůznějších střihů, angrešti co jedou "krátký - krátký". Někdo potí krev, někdo kecá se sousedem. Ze zadu je slyšet řev "Levá! Levá!" To se davem se založenou hrubou propracovávají závoďáci, co startovali ze zadních vln. Někdo jim ochotně uhýbá, jiný jim zase svým stylem jízdy dává na jevo "Nes**, tady jedu já, objeď si mně kudy chceš...". Nahoře fandí spousta lidí, přichází sjezd k přehradě a kochačka. Následující stoupání už se jede pěšky. Novinka, která vede závodníky přímo na Kristiánov se ucpala.

Symbolem (a taky mnohým lidem důvodem k opovrhování Nova Author Cupem) šedesát kilometrů dlouhé trati jsou panelky - cesty z podélně poskládaných panelových desek. Sem tam je vystřídá asfalt nebo šotolina. Stoupání stále pokračuje, ale o nudě nemůže být řeč. Vím, poslouchat cizí rozhovory se nemá (dám si za to facku), ale debata několika borců na trekingových kolech, na téma "zbytečnost kotoučových brzd" mi způsobila cukání koutku.
Kapitolou samou pro sebe jsou sjezdy. To, co někteří účastníci předvádějí, nad tím zůstává rozum stát. Už z loňska velmi dobře vím, že není problém, aby člověk ve skupince jedoucí více než čtyřicetikilometrovou rychlostí z ničeho nic zastavil pro vypadlý bidon. Po letošním ročníku jsem zase o některé zážitky a zkušenosti bohatší. Předvídavost je tu více než na místě, ale mnohdy nestačí. Strach o život je někdy oprávněný. Lidé kličkují ze strany na stranu, pokouší se přejet z panelu na panel a při tom všem se různě ze všech stran předjíždějí. Sem tam se okolo vás (ikdyž jedete třeba padesátkou) přežene šílenec na rozhrkaném trekingu ve "vajíčku" s nafouklou šusťákovkou, která vypadá, že buď se roztrhne a nebo onoho borce stáhne z kola. Takoví lidé jsou pak celkem překvapení, že sjezd končí pravoúhlou zatáčkou...

První občerstvovací stanice na 27. kilometru je pro mnohé oázou. Hltají jonťák a cpou do sebe ovoce a sušenky. Mezi nimi horlivě pobíhají kameramani oné televize, jejich asistenti sbírají rozšlapané kelímky a házejí je před objektiv kamery. Drama. Servismani od Authoru se také jistě nenudí.
Hřeben se závodníkům odvděčuje nádherným výhledem na okolní podzimem zbarvené kopce. Kosa je tu ale značná! 

"Závodění" nás přestává bavit. Loučíme se s trasou a jedeme poznat jinou stranu Jizerek, než jsou panely a asfaltové dálnice. Po krásných dřevěných chodníčcích se dostáváme až k singletrackům vedoucím skrz louky a kolem malebných chaloupek. Rychlé pasáže střídá technika v lesích. Nikde nikdo, paráda, euforie...

Ale zpět k tomu opravdovému závodění. Na téhle trati se toho moc vymyslet nedá. Celý závod jelo čelo víceméně pohromadě. Nikdo si nedokázal vybudovat větší náskok. V posledním stoupání, na louce před cílem, se podařilo trochu poodskočit Lukáši Vlachovi (Merida Biking) a Kristiánu Hynkovi (Česká spořitelna MTB). V jediném techničtějším místě této tratě - lesnímu sjezdu do cíle - je ale docvakl Tomáš Vokrouhlík (Factor Bike) a rozhodnout se tak mělo v cílové motanici na louce. Tady to bylo díky mokrému a těžkému terénu silovou záležitostí. Tomáš se dokázal dostat nejprve před Kristiána a nakonec i před Lukáše a v čase 1:57:34 hod. zvítězil. Čtvrtý dojel rovněž s minimální ztrátou Jirka Novák (KC Kooperativa SG Jablonec) a pátý Robert Novotný (Factor Bike).
Z žen se nejlépe dařilo Julii Pekárkové (Rock Machine Cyklomax). Druhou ženou byla lyžařka Zuzana Kocumová a bronz brala Ilona Bublová (Rock Machine Cyklomax).
Soutěž družstev vyhrál tým Factor Bike.

Rychlý závod s velkým množstvím účastníků samozřejmě "přeje" úrazům. Ani letos tomu bohužel nebylo jinak a v okolních kopcích bylo slyšet houkání sanitek. Ty jednu dobu pomalu ani nestíhaly rozvážet raněné. Hromadné srážky, při nichž končili cyklisté v bezvědomí, se zlomeninami končetin, pánve nebo dokonce páteře dávaly záchranářům pěkně zabrat. Čtyřikrát musel být přivolán vrtulník.

Na cílové louce zalité podzimním sluncem panuje příjemná atmosféra, klábosí se, sem tam poskakuje Spaceman po autě a prostě pohoda na konci sezony jak má být. Do cíle se dojíždí ještě dlouho. Vyčerpaní, ale s dobrým pocitem. Mnozí přiznávají, ze bike nechtějí nějaký čas vůbec vidět...

Tak naviděnou v sezoně 08!