Okruh jsem měl vrytý pod kůží, říká po MS Michael Boroš

Michael Boroš, člen týmu ČEZ Cykloteam Tábor, dlouho držel prapor českého cyklokrosu vysoko. V nedělním závodě elitních mužů atakoval sedmou příčku, při nájezdu do posledního kola ale píchnul a skončil třináctý. Dvaadvacetiletý cyklokrosař nastupoval do závodu jako česká jednička a svou roli splnil. My jsme s ním mluvili pár dnů po závodě...

Jak se díváš na svůj výkon a výsledek na mistrovství světa s odstupem pár dnů?
Jsem hodně spokojenej, kdyby mi to někdo řekl před závodem, že celej závod budu bojovat o sedmý osmý místo, tak bych mu nevěřil, je to neuvěřitelný. Užil jsem si to na 100 %. Byl to i můj cíl být do desítky, bohužel to nevyšlo...

Co se stalo, co se stalo? Zájem novinářů po závodě byl o Boryho velký....

Padlo v tu chvíli hodně sprostých slov, věděl jsi, že o desítku přijdeš....
Ani ne, mrzelo mě to, ale nenadával jsem a ani jsem nebyl naštvanej. Nejdřív jsem tomu vůbec nemohl uvěřit, bylo to na cílový rovince v nájezdu do terénu. Takže skoro půl kola jsem to musel vydržet s tím. Byla to těžká část okruhu, hodně do kopce. Když se dalo, tak jsem jel, když ne, tak jsem běžel. Dostrkal jsem to do depa, vzalo to hodně sil.

Bylo to pravé vyvrcholení sezony, jsi s ní spokojený?
Tady v Česku víc dosáhnout nešlo, ve světě byl začátek dobrej, pak jsem se pohyboval kolem dvacítky, což taky možná bylo způsobený tím, že jsem do toho pořád hodně trénoval. Nemohl jsem se tý desítce vůbec přiblížit. Ale všechno jsme to s trenérem Červínkem směřovali do Tábora a to vyšlo.

Co jste spolu ladili?
Všechno :-))) Vytrvalost, rychlost...

Prozraď něco konkrétního z Čevínkových rad.
Spolupracujeme spolu asi rok a půl, nedají se říct konkrétní věci. Je to celé hodně odlišné od toho, co jsem dělal doteď. Od přípravy na silnici s většíma objemama a intervalama v kopcích, nic moc jsem o trénování nevěděl. Celé je to pro mě zajímavé.

Radil jen po fyzické stránce nebo i technické?
Obojí. Zkoušeli jsme na okruhu každou zatáčku jezdit různými způsoby, radil, jak mám jezdit jednotlivé úseky na trati. Strávili jsme tam spolu hodně času, nejdřív jsme to procházeli, pak projížděli.

Jak začala spolupráce s panem Červínkem?
Já ani nevím, nějak jsme si padli do oka. Nebylo to tak, že bych si ho sám vybral já nebo on mě. Znali jsme se už před tím a sedli jsme si.

Myslíš, že znalost okruhu pomohla?
Řekl bych že ano, ale šlapat se musí pořád :-) V Táboře bydlím, takže jsem na trati byl poměrně dost, věděl jsem, kudy okruh vede. Úseky jsem měl vrytý pod kůži. Ale trénovali jsme i na Mallorce, v kopcích jsem lítal.

Jak ti vyhovoval podklad v neděli?
Já jsem si to takovýhle i přál, nechtěl jsem mít úplně umrzlo. Říká se, že Češi mají rádi tvrdou, zmrzlou a zasněženou trať, ale mně se líbilo to, co bylo v neděli.

Nejen tobě, ale jiným Čechům se v posledním kole nedařilo, je to nějaké "prokletí posledních kol"?
Nemůžu mluvit za ostatní, ale v mým případě vůbec ne, já jsem jel a najednou jsem měl prázdný kolo. Kromě toho, že mi byla zima, jak přituhovalo, tak jsem se cítil fakt dobře. Nebylo to žádnou chybou, jezdil jsem tam každý kolo stejně. Mohlo se třeba stát, že závodník přede mnou posunul kámen a já o to říznul gumu, to se stává.

Jaká byla oslava?
Byli jsme to s klukama trochu oslavit na party v Táboře, nic extra velkýho to ale nebylo. Už dneska jsem seděl na kole, nemohlo to být nic divokýho, protože mě stále čekají závody, sezona ještě neskončila...

Co tě ještě čeká?
Jedu ještě pár závodů v Belgii, končím až 22. února.

Poslední otázka se týká tvého dalšího angažmá...
Jsem jezdec ČEZ Cykloteam Tábor a to pořád platí, smlouvu mám do března, a i když mám nějaké nabídky, co bude potom, fakt zatím nevím.

Foto: Michal Červený