Ondřej Cink se na MS připravoval ve stanu ve výšce 2000 mnm

Ondřeji, tvůj den D přijde v neděli. S jakými cíli jsi do Nového Města na Moravě přijel?
Po bronzu z loňského šampionátu nemůžu mít jiné cíle než obhájit medaili. Jiný cíl nemám. I když vím, že konkurence je tu veliká.

Sedí ti novoměstský okruh?
Je to samozřejmě technicky náročná trať, zvlášť za sucha, ale my Češi ji známe. Já osobně se na ní cítím dobře. Naší obrovskou devízou coby místních závodníků jsou čeští fanoušci, kteří nás ženou vpřed a vyhecují nás.

Takže k trati nemáš výhrady? Nepoptával jsi nějaké změny takzvaně na míru?
Na čem hodně lpím, je startovní okruh, který by měl být po širších cestách a s možnostmi předjíždění. Zkrátka aby člověk, který nestartuje úplně zepředu, měl ještě šanci se na čelo propracovat. A to je tady v Novém Městě perfektní.

Ondřej Cink má už letos bronzovou medaili z mistrovství Evropy 

Říkal jsi, že MS je pro tebe důležitější než OH. Proč tomu tak je?
Oba závody jsou samozřejmě důležité, ale pro mě coby českého bikera je taková vrcholná akce, jako je MS na území ČR, samozřejmě důležitější. Je to jedinečná příležitost, která se během mé kariéry už nemusí opakovat. A na olympiádu se myslím ještě jednou dvakrát mám šanci podívat.

Jak vnímáš ten tlak na svou osobu? Patříš mezi hlavní domácí aspiranty na medaili...
Nepatřím mezi lidi, kteří by si ten stres užívali. Mám raději svůj klid a to je důvod, proč jsem se letos ubytoval asi 12 kilometrů od Vysočina Arény. Dříve jsme vždy bydleli přímo tady v Areálu v Hotelu Ski a to nebylo ideální, protože jsem tu byl hodně na ráně a všichni věděli, že mě tu najdou. Chci mít trochu více klidu.

Jak oblíbené je Nové Město na Moravě mezi zahraničními závodníky?
Řekl bych, že to tady patří k nejoblíbenějším zastávkám světového poháru. Všichni se sem vždycky hrozně těší a trať si pochvalují.

S jakou strategií jdeš do závodu?
Ten náš sport se hrozně mění, jde to hodně dopředu a závody jsou rychlejší a rychlejší. I náš trénink se hodně změnil a závodí se naplno od začátku do konce. Asi nejde dopředu naplánovat, že si třeba v prvním kole trochu odfrknu a pak zase zrychlím. Každý chce jet od startu nadoraz, tak jako to dělají Nino Schurter s Julienem Absalonem, každý se to snaží kopírovat, protože jinak se dopředu už nedostanete. Je samozřejmě lepší závod kontrolovat zepředu. Člověk ví, že mu nic neujíždí, a má o tom závodě přehled.

Dají se někde pošetřit síly?
Je dobré tady najíždět první do sjezdů, aby mě třeba nezbrzdil nějaký pád. Ale jinak tu každý jede za svý, v háku si můžu odpočinout maximálně na té rovince před tribunou.

Start letošní sezony pro tebe nebyl úplně ideální.
Vloni v sezoně jsem vyměnil trenéra, pracovali jsme spolu teď první zimu a jeho koncept je úplně jiný, takže jsem z toho byl trochu vystresovaný a moc mi to nejezdilo. Dá se říct, že to bylo hodně o hlavě. Musel jsem tomu systému tréninku nejdříve uvěřit.

V čem jsou největší změny?
Prakticky netrénuju vytrvalost, jezdíme pořád jen intervaly. Ale po tom bronzu z mistrovství Evropy a vítězství v Českém poháru se ukázalo, že to funguje. Ve svěťáku v Albstadtu jsem zajížděl třetí nejrychlejší časy kol, ale bohužel se mi nepovedl start a výsledek neodpovídal výkonu (dojel třináctý - pozn. redakce). Podobné to bylo v La Bresse. Ale výkonnost tam byla, ujistil jsem se v tom, že na to jdeme dobře a přípravě na MS jsem dal maximum.

Jdete poslední dobou i cestou vysokohorské přípravy...
Osvědčilo se nám to vloni před Andorrou, takže jsme ten model přípravy jen zopakovali i teď. Jezdím s trenérem do Kitzbühelu, což vlastně není až tak vysoko, zhruba 700 metrů nad mořem. Můj trenér preferuje spaní níž a trénink ve větší výšce, navíc spím ve vysokohorském stanu. Nezdá se to, ale je to pro tělo docela stres a absolvovat ty zamýšlené intervaly ve vyšší nadmořské výšce není vůbec snadné. Docela to bolí, člověku to není úplně příjemné a je to hodně o vůli. Trenér mě do toho nutí, že ten interval musím objet, i když se necítím, a že se musím adaptovat a že to je to jediné, co mě může posunout dál. A je fakt, že se po tom soustředění cítím dobře.

Kyslíkový stan pro vysokohorskou přípravu máš i doma...
Spím v něm střídavě, týden ano, další týden ne. Ale teď před MS jsem v něm spal pořád. Jde tam nastavit výška, začínali jsme na 2000 a dostali se do 2800 metrů. Na rozdíl od ostatních to docela dobře toleruju, nemám s tím moc velký problém. Ani v závodech mi to nevadí, Andorra nebo Lenzerheide jsou taky ve výšce a vždycky se mi tam docela dařilo. Mně tento způsob přípravy vyhovuje.

Foto: Miloš Lubas, Michal Červený