Pitný režim: Jen voda nestačí?

Voda je nejjednodušším, nejuniversálnějším a za určitých podmínek i ideálním nápojem. V případě, že se cyklistice věnujete spíše rekreačně, nemusíte si s pitným režimem příliš lámat hlavu, stačí, když pijete dostatečně. Jestliže 70, 80 a více kilometrů nejedete v poklidném výletním tempu celý den, ale spolknete je během 3 až 4 hodin, pouze voda vám již k „zavlažování“ těla stačit nebude.

Problematická voda? Jak kdy.
Voda patří z hlediska koncentrace iontů mezi hypotonické nápoje, tedy tekutiny, jež mají nižší koncentraci iontů než krevní plazma. Hypotonické nápoje se velmi rychle vstřebávají (oproti nápojům isotonickým a hypertonickým) a velmi rychle doplní chybějící tekutiny, což je také jejich největší předností. Hypotonické nápoje jsou ideální volbou u sportovních aktivit, kdy dochází k maximálnímu pocení, které může být navíc násobeno vysokými okolními teplotami. Jenže v případě delší dobu trvajícího intenzívního sportovního výkonu (zhruba přes 1,5 hodin) se nelze omezit pouze na pití hypotonických nápojů – vody, neboť by mohlo dojít, v těch nejhorších případech, k tzv. hypotonické dehydrataci. Velké ztráty tělesných tekutin na svých „vlnkách“ totiž odnášejí i minerální látky zajišťující elektrolytovou rovnováhu (zejména sodík a draslík), a právě její narušení může mít za následek výše uvedenou hypotonickou dehydrataci. V praxi to probíhá přibližně tak, že v průběhu delšího závodu či tréninku sice svědomitě doplňujete tekutiny – pijete vodu, ale neméně poctivě vyplavujete minerály. Zbývající malé množství minerálů pak opět naředíte vodou „a jede i ředí se nanovo“.

Hypotonická dehydratace
Při hypotonické dehydrataci se sníží objem mimobuněčné tekutiny a zároveň se zvětší objem buněk (vnitrobuněčné tekutiny), příčinou je, jednoduše řečeno, ztráta některých minerálních látek. V pozadí deficitu mohou být jak některá onemocnění (např. ledvin), dlouhodobé diety s minimem soli, užívání diuretik, tak zmíněné hrazení velkých ztrát tekutin (delší dobu trvající sportovní výkony, těžká fyzická práce v horku, ale i zvracení a průjmy) výhradně vodou. Mezi hlavní projevy tohoto typu dehydratace patří pokles krevního tlaku a s ním související pocit slabosti a náhlý úbytek sil, mžitky až zatmnění před očima či dokonce ztráta vědomí při změně polohy (ze sedu do stoje), poruchy krevního oběhu, studená namodralá pokožka a snížený tonus tkání. V krajním případě je organismus ohrožen rozvojem životu nebezpečného šoku. Dlužno podotknout, že hypotonická dehydratace není mezi sportovci v současné době na každodenním pořádku, již jsme informovaní a zvyklí svá těla náležitě opečovávat, avšak riziko poklesu výkonnosti zapříčiněné plíživou počínající ztrátou potřebných minerálů je vcelku reálnou hrozbou.

Tělní tekutiny
Tekutiny v těle dělíme či spíše rozlišujeme na mimobuněčné (extracelulární) a vnitrobuněčné (intracelulární). Mezi mimobuněčné řadíme krev, lymfu a tekutinu vyplňující prostor mezi buňkami. Vnitrobuněčná tekutina, jak již je z názvu patrné, vyplňuje buňky. Obě tekutiny se od sebe mimo jiné liší obsahem minerálů. Ve vnitrobuněčné tekutině je převažujícím sodík a v mimobuněčné tekutině draslík. Velmi důležitý je pak i poměr obou prvků.

Izotonická pomoc
V případě, že patříte mezi konzumenty cyklistických maratonů, není tedy od věci kromě potřebné vody a jiných hypotonických nápojů, které s sebou samozřejmě správně vozíte a pijete, vypít na občerstvovačkách také nějaký ten iontový isotonický nápoj, pokud jej přímo nevezete s sebou. V případě nejasností vám možná pomůže již publikovaný článek o pitném režimu, který na MTBS najdete v článku Jak si střežím pitný režim.

Foto: iStockphoto.com