Podkrkonošský maraton ve znamení Alpine Pro

Patnáctý srpnový den vycházel na sobotu. Už od rána slunce pálilo o sto šest. Nevelké, ale o to více malebné podkrkonošské městečko Lázně Bělohrad s třemi tisíci a osmy sty obyvateli se během dopoledních hodin zalilo nejen slunečními paprsky, ale i z velké části cyklisty a jejich doprovodem. Na pořadu dne byl totiž Podkrkonošský maraton, jehož pátý ročník nabral řádně na síle. V roce 2005 se na startu sešlo necelých pět set účastníků a letos už to bylo bez šesti jedinců plných devět set! Z regionálního maratonku se postupem času vyklubal velký závod celorepublikového dosahu.

Pořadatelé z klubu Carla KupKolo.cz v čele s Jirkou Bergrem a Petrem Šubrtem připravili na výběr opět dvě tratě. První z nich byla lehčí a kratší padesátikilometrová, vedoucí v okolí Bělohradu a Hořic. Určena byla pro širokou, nepříliš zdatnou veřejnost. Druhá, devadesátikilometrová štreka byla z jiného těsta.  Zvláště její první, samostatná část náročná díky profilu a technickým pasážím. Výjezdy na Pecku a Zvičinu byly určitě její ozdobou. Zhruba na padesátém kilometru se napojila na kratší „sestru“ odkud společně směřovaly do cíle.

Start dlouhé byl naplánován na desátou hodinu. O půl hodiny později se dočkali i ti z krátké. Dvě stě dvanáct borců se rozhodla pro devadesátku. Zálusk na vítězství si činili především zástupci mladoboleslavské formace Apline Pro-Author MTB v čele s velezkušeným Václavem Ježkem. Doplňovali ho mladíčci Jakub Šilar a ex-kooperativácký Honza Strož. Počítat se ale muselo i s Tomášem Stunou (CK Plastochem), druhým mužem letošního Manitou Železné Hory a známým bikerem Ondrou Zeleným (Rubena Specialized), kteří zajisté nepřijeli do lázeňského města jen tak do počtu.

Početněji zastoupenou padesátku mělo vést mládí a zkušenost. Na jedné straně nadějné juniory Nesvadbu (KC Kooperativa SG Jablonec n.N.), Skalického (SK Žamberk Tessuti Sport) a Veselého (Scott Scania team Kolín) doplňoval zkušený Bubílek (Bikeranch) a Rauchfuss (Samba Chic Racing).

O správné vybuzení závodníků na startu se staral spíkr Luboš Toman, který neúnavně slovně „bušil“ do mikrofonu. Jeho mnohdy vtipné průpovídky spolu s karaoke do pouštěných písniček nešly už zdáli přeslechnout. Atmosféra by se díky němu dala krájet. Kdo jeho „řeči“ poslouchal zdáli a nevěděl, o co se jedná, musel si myslet, že ten člověk je už po ránu buď pod vlivem, nebo se „sjel“ jinou omamnou látkou. Ale nebyl. A to se teprve jeho hlavní řečnický „koncert“  chystal na odpoledne po skončení závodů…

Hned po startu devadesátky zaúřadoval Šilar s Ježkem. Spolu se Strožem poodjeli všem ostatním. Jejich náskok celou dobu narůstal. V polovině závodu činil okolo tří, čtyř minut na nejbližší pronásledovatele. Za první trojicí se utvořila menší, nekompaktní skupina jezdců, z které záhy samostatně odskočil Stuna a Zelený.  Ti jediní měli snahu se dotáhnout na čelo závodu, leč marně. Jediným otazníkem tak bylo, jak si Alpine Pro rozdělí pořadí na stupních vítězů. První z boje o vítězství odpadl Strož a nedaleko před cílem i Šilar. Do zámeckého parku vjel jako první Václav Ježek a po třech hodinách a třiceti čtyřech minutách jízdy mohl jako vítěz zvednout ruce nad hlavu. Minutu a třicet sedm vteřin po něm dojel druhý Jakub Šilar. Třetí místo uhájil Jan Strož s pěti minutami a třiceti sedmi vteřinami ztráty. Čtvrtý v pořadí Ondra Zelený nabral více jak deset minut a pátý Tomáš Stuna necelých šestnáct minut. Nejlepší ženou v cíli byla na sto dvacátém místě Alena Zemanová.

Venca Ježek se v cíli nejdříve vyjádřil k trati: „Trať se mi hodně líbila, ještě nikdy jsem tady nebyl. Fakt hezká. Musím pochválit pořadatele. Bylo to dobře značený, nebloudili a nevraceli jsme se. Navíc ten začátek padesát, šedesát kilometrů byl hodně těžkej. Pořád nahoru a dolů. Prudký výjezdy do kopce a hned potom technický sjezdy s kořeny a kameny... Konec závodu společný s padesátkou už byl profilem lehčí. Co ale bylo obtížné, předjíždět na užších cestičkách velké skupiny lidí z krátký. Člověk si na ně sice houkne, ale i pro ně je to nepříjemný. Oni si jedou také svůj závod. Někdy jsem musel počkat, jindy je opatrně z boku předjet.“  Průběh závodu viděl ze své pozice takto: „Ze začátku se mi zdálo, že jsme až moc jednoduše odjeli. V prvním kopci jsme to trochu víc podrželi. Pro nás, jako pro mačaft, to pak byl už takový jednodušší závod. Jeli jsme ve třech, mohli střídat. Brali jsme to spíše jako takový trénink. Jakub Šilar jel hezký závod, ale ke konci už mu trochu seklo. Já jsem jel víceméně pořád stejně rychle a při proplétání se mezi lidmi jsem se mu někde ztratil. Honza Strož jel také pěkný závod. Ze začátku jsme chtěli, aby jel s námi a mohl poodjet ostatním. Na kopcích jsme na něj trochu čekali, ale na rovinách tahal hezky.“  A co má Venca Ježek v plánu dál? „Celý můj nadcházející program bych chtěl směřovat k mistráku na Sudetech. Ještě nikdy jsem je nejel, tak jsem na ně zvědavej…“

I druhý v cíli Jakub Šilar se nám vyzpovídal. Jak on viděl sobotní závod?  „První půlka trati byla moc hezká, pořád z kopce do kopce. Dlouhý táhlý výjezdy, někdy i dost prudký. K tomu několik technických sjezdů. Pak, když už jsme se napojili na trať padesátky, už trať byla o hodně jednodušší a trochu i fádní a nezáživná. Asi patnáct kilometrů před cílem jsem se odpojil od Venci, který jel hrozně rychlý tempo a já už mu nestačil. Myslel jsem si, že ho ještě sjedu ze sjezdu, ale nevyšlo to. Dnes byl fakt hodně rychlej“ vysekl Jakub poklonu svému parťákovi.

Krátkou trať vyhrál Marek Rauchfuss před domácím Tomášem Bergrem (Carla.kupkolo.cz) a Pavlem Skalickým. Čtvrtý dojel jeden z favoritů Michal Bubílek a pátý Jan Nesvadba. Sto osmnáctá projela cílem na padesátikilometrové trati nejlepší žena Jana Martinková.

Třetí v cíli Pavel Skalický popsal jejich závod takto: „Trať byla spíše jednoduší s pouze dvěma technickými sjezdy. Jinak se jelo po širokých cestách. Ze začátku nás odjelo asi deset. Ze skupinky postupně odpadávali jednotlivci, až jsme v ní zbyli čtyři: já, Marek Rauchfuss, Berger a Bubílek. Michal Bubílek nám nedaleko před cílem taky odpadl. Bohužel, když už jsme vjížděli do Bělohradu, tak jsme tady zabloudili. Ze zadu si nás dojel Bubílek, ale ve spurtu nás sportovně nechal.“

V současnosti náš nejlepší juniorský reprezentant Jan Nesvadba nám po závodě o jeho dalších plánech řekl: „Jedu z plného tréninku, ještě v nohách cítím náročné soustředění reprezentace, které jsme měli celý týden v Trutnově. Celá má příprava teď směřuje na MS v Austrálii, kde bych chtěl co nejlépe zajet. Co jsem slyšel, trať tam má být hodně technická, což by mě mohlo vyhovovat. A kdyby se k tomu přidalo ještě hnusné počasí, vůbec bych se nezlobil, ba naopak“ dodal s úsměvem Honza.

V rozlehlém zámeckém parku vládla až do večerních hodin skvělá atmosféra, která vygradovala vyhlášením výsledků a rozdělením cen v tombole. To, co v Bělohradu předvedl Luboš Toman, se jinde jen tak nevidí, tedy hlavně neslyší. Nejdříve jeho hlasité vyhlašování na pokraji zpěvu si ničím nezadalo s proslulými brazilskými fotbalovými komentátory.  A hlavně při tombole jeho hlášky neměly chybu. Pravda, někdy byly až na samotné hranici vkusu a slušnosti, ale Luboš se z toho dokázal vždy „vymluvit“. Z jeho úst padala jedna perla za druhou. Ceny v tombole rozdával nejenom podle vylosovaných lístků, ale i podle toho, jak se mu kdo líbil. Dost často byl za hlasitého smíchu publika odměněn i potleskem na otevřené scéně.

Kompletní výsledky zde.

Foto: Miloš Lubas